„Jestli máte někoho pod hrází, zavolejte jim, ať se sbalí a odjedou hned pryč,“ vzpomíná dnes po patnácti letech od ničivých srpnových povodní policista Luděk Štráchal. Ten tehdy, v roce 2002, sloužil u cizinecké policie ve Stožci. S rodinou bydlel v Nové Peci.
„Na tuhle větu nikdy nezapomenu, přesně si ji pamatuji a pamatovat navždy budu. A řekli nám ji kluci z povodí, s nimiž jsme se v noci ze 6. na 7. srpna 2002 potkali na jednom z pěkněnských mostů,“ uvedl Luděk Štráchal. Pracovníci povodí prý tehdy v místě měřili výšku hladiny vody, průtok ne, ten se sledoval jen níž u hráze a nebo výše v Lenoře. Hladina už byla tak vysoko, že zbývalo snad jen pětatřicet centimetrů ke konstrukci mostu. „Říkali nám, že v Lipně mají tak osmdesát dešťových hodin, což je tak osmatřicet centimetrů vody, ale že prý podle toho, jak stále leje a co teče z kopců, se všechno naplní daleko dřív. A bohužel, jejich slova se potvrdila. Pršet nepřestávalo a ty proudy vody, které se valily, byl to děs a nevěstily nic dobrého,“ řekl policista.
Luděk Štráchal měl už tak ráno po službě veliký problém dostat se domů, do Nové Pece, ke své rodině. „Jezdíval jsem po vltavské silnici, ale tam tudy to nešlo. Takže jsem to bral přes les. Ale i tak, kde bývaly cesty, byly vodopády. Ale nějak jsem to zvládl. Povedlo se mi ještě dostat se přes pěkněnský most na hlavní silnici. Tam se ale dalo orientovat jen podle zábradlíčka, jehož kousek ještě byl vidět. Jinak bylo vše pod vodou. Ovšem během okamžiku se z hlavní silnice stala šestimetrová řeka. Neprojel jsem, tak jsem znovu musel vymyslet náhradní cestu. Nějak jsem ale dojel až na parkoviště k Nové Peci, pod starý hotel ke stružce, která už rozhodně nebyla stružkou. Tam mi došel benzín, protože jsem vyjel celou nádrž. Domů jsem se už dostal po svých. Ale dostal,“ zavzpomínal dál policista.
Podle něj voda i v Nové Peci a ve stožském rajónu nechala za sebou zkázu. „Ale mnohem hůř úřadoval tento vodní živel dole. U nás voda protekla, přišla a rychle opadla. Dole to byl fakt masakr,“ dodal Štráchal. „Ale měl jsem kamaráda, který sloužil v českobudějovické věznici. A ten se domů nedostal tři dny. Hasiči jim tam vozili zásoby loďkami,“ podotkl.
Jihočeský policista, který nyní slouží v Českých Budějovicích, ale také viděl, co velká voda napáchala i jinde. Na konci srpna totiž jel do středních Čech, na hrad Kokořín, na bratrovu svatbu. „Cesta, kterou jindy, s přestávkami kvůli dětem, zvládneme za tři a půl hodiny, jsme jeli skoro devět hodin. Popadané mosty, zničené silnice, cesty. To nám komplikovalo cestu. Byl to hodně smutný pohled. A hlavně ty domy, obydlí lidí. Ti lidé dostali neskutečně zabrat. Tyhle obrázky už ve mně zůstanou asi navždy,“ ohlédl se Luděk Štráchal. „Už bych to nechtěl vidět, natož zažít.“
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
