Petr Král, pracovník štábu 15. ženijního pluku v Bechyni, už věděl, do čeho jde. První zkušenost s povodněmi zažil již v roce 1998. O čtyři roky později byl praporčík nasazen v Českém Krumlově a na státním zámku ve Veltrusech. Přestože byla jeho práce fyzicky náročná, nejtěžší pro něj byla bezmoc zastavit řádění živlu.
Kde přesně jste během povodní v roce 2002 zasahoval?
Byl jsem nasazen v Českém Krumlově a na zámku ve Veltrusech jako velitel jednoho z odřadů, které zde byly nasazeny z tehdejší 72. záchranné a výcvikové základny z Jindřichova Hradce (15. ženijní záchranné brigády).
Byla to vaše první zkušenost s velkou vodou?
Ne. První zkušenost s povodněmi jsem měl již z roku 1998. Mimo povodně v jižních Čechách v roce 2002 jsem byl nasazen i ve Veselí nad Lužnicí v roce 2006. V té době jsem stále sloužil u 72. záchranné a výcvikové základny v Jindřichově Hradci, která byla k plnění těchto úkolů předurčena. V rámci výcviku jednotek proto probíhala příprava na plnění úkolů při živelních a jiných pohromách.
V čem konkrétně zásah spočíval?
V zajištění hlavního mostu na jediné přístupové komunikaci k nemocnici v Českém Krumlově. Úkolem bylo za využití ženijní techniky (UDS – univerzálního dokončovacího stroje, pozn. autora) zabezpečit průtok vody v řece. Velká voda s sebou brala velké množství různých předmětů jako stromy, celé plechové garáže a vše, co jí stálo v cestě. Docházelo tak k ucpávání prostoru pod mostem. My jsme proto museli zabezpečit, aby nedošlo k úplnému ucpání a případnému stržení mostu. Dále jsme se pod vedením hasičů podíleli na evakuaci osob ze zaplavených domů a rozváželi jsme humanitární pomoc jako pitnou vodu, přikrývky, dezinfekční a úklidové prostředky. Po opadnutí vody jsme odstraňovali následky povodní.
Jak dlouho jste zasahoval během povodní?
V Českém Krumlově jsem byl nasazen čtrnáct dnů. V prostorech státního zámku ve Veltrusech přibližně měsíc. Bylo to náročné hlavně fyzicky. Především při vypuknutí povodní, kdy jsme na místě plnili úkoly od rána až do noci, v některých případech i přes celou noc. Proto docházelo po určité době k vystřídání nejen osob, ale i techniky v jednotlivých odřadech.
Vybavíte si nějakou nejtěžší situaci, kterou jste musel řešit?
Nejtěžší je v těchto situacích bezmoc. Člověk si uvědomí a na vlastní oči vidí, jak mocný je voda živel. Chtěl by to zastavit nebo nějak změnit, ale nejde to. A pak samozřejmě bezmoc a utrpení obyvatel bezprostředně dotčených povodněmi. Tomu se těžko přihlíží.
Setkal jste se i s negativními zkušenostmi během povodní? Rabováním, poškozováním majetku, násilím...
S rabováním jsme se nesetkali. Na místech nasazení našeho odřadu působili i příslušníci policie, kteří dohlíželi na to, aby k takovým věcem nedocházelo. Spíše jsme se potýkali s nepochopením obyvatel. Na vysvětlenou mohu uvést příklad, kdy jsme po opadnutí vody odstraňovali následky povodní a pomáhali jsme lidem vyklízet jejich domovy. Všichni chtěli, abychom u nich byli jako první. Těžko chápali, že v situaci, kdy již nikomu nehrozí bezprostřední nebezpečí, nemůžeme někoho upřednostňovat. Brali jsme systematicky dům po domu, ulici po ulici. Jinak bychom ztratili přehled.
Vyvolávají u vás zprávy o povodních v současné době vzpomínky na rok 2002?
Občas těmi místy náhodně projíždím a vždy si vzpomenu, co se v těch místech dělo. Kam až sahala voda a s jakými úkoly jsme se potýkali.
Změnily povodně váš pohled na život?
Přímo pohled na život se mi nezměnil. Po zkušenostech, které mám, spíše nerozumím lidem, kteří si postaví dům u vody. V případech, kdy vidím dům u řeky, hlavně novostavby, si říkám, že tito lidé povodně nejspíš nezažili. Jinak by si dům na takovém místě nikdy nepostavili.
Myslíte si, že se ještě někdy něco podobného bude opakovat?
Při nevyzpytatelnosti počasí, si myslím, že se to bude opakovat. Jen je otázkou kdy, kde, jak na takovou situaci budou všichni připraveni a jak budou účinná protipovodňová opatření.
Foto Armáda České republiky
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
