České Budějovice objektivem Milana Bindera a perem Martina Maršíka: Slávie neboli Armaďák poprvé
Jako bych to před sebou viděl – bohatí Němci se v polovině 19. století sešli na nóbl večeři ve vyhlášené hotelové restauraci Silberne Glocke a tam se dozvěděli, že chudší Češi si staví Besedu – „Co? Oni budou mít českou Besedu? Tak to my musíme mít Německý dům - a větší a vyšší a zdobnější“. Je to možná literární nadsázka, ale možná nejsem daleko od pravdy, jak vznikl nápad postavit německé kulturní centrum.
V červnu roku 1871 byl slavnostně položen základní kámen. Na něm je vytesán nápis, který v češtině zní „Bojem a vítězstvím z temnot ke světlu je Němců pevná naděje“. Kontrolu překladu udělat ale nemůžeme, musíme věřit archivům. Základní kámen určitě někde v podzemí je, ale nikdo neví, kde přesně. O rok a půl později, na Silvestra v roce 1872, již je v novém Německém domě hlahol, tanec a bouchají zátky. Je hotovo.
Vsadím se, že žádná jiná budova v našem městě neměla tolik názvů. Zkuste je spočítat, a to jsem možná na některý ještě zapomněl – Spolkový dům, Německý dům, Slovanský dům, Dům osvěty, Stalinův dům, Posádkový dům, Dům čsl. armády, Osvětová beseda, Městský dům osvěty, Dům osvěty, Městský dům kultury, Dům kultury Slávie. Stejně ale všichni říkáme Armaďák nebo Slávie.
Když se podívám na dobové obrázky, nemohu se zbavit dojmu, že se pozdější přestavby tohoto objektu moc nepovedly. Venkovní schodiště zmizelo, vstupy do sálu byly zazděny, samotný sál se zmenšil o podium, celková novorenesanční zdobnost zmizela. Takže trochu smutek…
Armaďák se chystá znovu na generální opravu. Měla by stát přibližně 150 milionů korun a soukromý investor Slávii získá do desetiletého pronájmu. Takové jsou zatím plány radnice. Jestli se vše uskuteční dle těchto not, je ve hvězdách. Každopádně po letošním Silvestru bude přibližně na dva roky zavřeno.
Slávie má svoji dobrou vílu – tou je Iva Peštová, která se o Armaďák stará již více než dvě desetiletí. Protože budějovičtí patrioti drží při sobě, tak nám s Milanem umožnila projít Slávii od „špičky komína“ až po nejhlubší podzemí. Ten komín berte opět s nadsázkou, protože s příchodem centrálního vytápění obrovské a nevzhledné komíny z budovy zmizely. Při prohlídce jsme nevynechali pravděpodobně ani jednu místnost, ani jedno zákoutí. Milan nafotil desítky fotek, které budou v jeho archivu, a které dokumentují stav domu před celkovou rekonstrukcí.
Protože zajímavostí je hodně, bude i další díl, za čtrnáct dní, zaměřen na Slávii – co se dozvíte? Kde je zamalovaný hákový kříž, jak poznám, že se v Armaďáku svítilo plynem, co se muselo stát, aby se znovu objevily železné sloupy v hlavním sále, kdo měl navštívit Slávii a na čí počest se nechaly dělat nové lustry,… Nezapomeňte se podívat do Drbny na náš další díl.
