České Budějovice objektivem Milana Bindera a perem Martina Maršíka: Zámeček v Poříčí utekl hrobníkovi z lopaty
V dnešním díle jsme opustili České Budějovice. Neodjeli jsme ale daleko, jen do Poříčí, které je v současné době částí Boršova. Tak tomu nebylo vždy, dříve bylo Poříčí samostatnou obcí. Co nás zde zaujalo?
V severní části Boršova, v bývalém Poříčí, je malý zámeček. Poprvé jsme ho s Milanem navštívili v roce 2016 a tehdy to bylo smutné pokoukání. Propadlé stropy, z původních devíti schodišť zůstaly čtyři, které byly schůdné jen s odvahou, střecha děravá, prázdné místnosti, všude spousta odpadků, některá okna vymlácená, rámy rozbité. Jen zdobená dveřní futra dávala signály o dřívější honosné historii. Malé věžní hodiny ztracené, na místě zůstaly pouze zrezavělé rafičky. Jinak řečeno – beznaděj a zmar. Dojem nevylepšily ani ty kuny na půdě, které jsme tam viděli.
Možná by teď bylo vhodné popsat milníky, kterými si zámeček prošel. Byl vybudován na základech původní tvrze ze 14 století. Malý barokní zámek vystřídal řadu majitelů. Nejznámějším jeho vlastníkem byl Adalbert Lanna, který ho polovině 19. století využíval jako své letní sídlo. V okolí zámku vybudoval anglický park s několika jezírky. Největší zajímavostí parku je ale liliovník tulipánovitý. Strom je původem ze severní Ameriky, u nás je poměrně vzácný. My, Budějovičáci, máme ještě jeden v parku Na Sadech. Za dalším bychom museli až ke školce do Trhových Svinů nebo do parku u nádraží v Táboře. Nicméně poříčský liliovník tulipánovitý je pravděpodobně nejvyšší v České republice.
Pohnutou historii měl zámeček v době druhé světové války a těsně po ní. Majitelé nemovitosti byli v té době židé, kteří byli posláni do koncentračního tábora, kde zemřeli. Ve válečných letech zámeček sloužil jako lazaret vojáků wehrmachtu. Na konci druhé světové války, v těsné blízkosti poříčského zámku, české gardy zastřelily devět lidí.
V komunistických dobách zámeček mělo ve správě boršovské zemědělské družstvo. A jak to bylo v této době obvyklé, jen se vybydlovalo a nic se neinvestovalo. Zámek chátral. Po revoluci v roce 1989 se Poříčí dostalo do rukou spekulantů. Nemovitost sloužila jako zástava k úvěrovým podvodům. Krásná stavba v dezolátním stavu se stala dokonce součástí konkurzu a její cena byla odhadnuta na 1 100 000 korun.
Teprve v nedávné době měl poříčský zámeček štěstí. Myslím, že málokdo věřil, že by se mohl najít investor, který by ho opravil. A on se našel. V současné době se dokončuje rekonstrukce. Ale jaká! Podívejte se na srovnávací fotky, které pro vás nafotil Milan. Oprav se ujala firma Auböck s.r.o., která své umění ukázala při rekonstrukci hotelu Budweis, Solnice nebo kostela v Dobré Vodě v Novohradských horách. V obnovené budově vzniká dvanáct bytů a komunitní centrum.
Pánové stavebníci, moc se vám rekonstrukce povedla a my musíme také poděkovat Tomáši Malechovi, který nás celou stavbou provedl.
