Mladí rozhodčí nesmí čelit vulgárním útokům, říká fotbalový funkcionář

V loňském roce se sestava Výkonného výboru Okresního fotbalového svazu České Budějovice (OFS ČB) zásadně proměnila. Vy jste jednou z nových tváří. Máte za sebou první rok v pozici místopředsedy OFS ČB, jak fungoval nově složený tým?
Co se týká atmosféry ve výkonného výboru, mohu jen chválit. Ač volby přinesly dlouho nevídaný souboj mnoha kandidátů a s tím samozřejmě i nějaké výměny názorů, musím říci, že okresní kluby to namíchaly ku prospěchu fotbalu. Kluby si přály za předsedu Libora Šolce, já dostal naopak nejvíce hlasů do výkonného výboru a s odstupem času oceňuji toto rozhodnutí. Libor nebo třeba skvělý Honza Čapek zajišťují kontinuitu, my s kolegy z Čistého Hattricku jsme přinesli nové nadšení, nápady a postupy.

Jak si rozumíte s Liborem Šolcem? Přece jen jste ve volbách bojovali o jedno křeslo.
Troufám si tvrdit, že s Liborem máme totožný pohled na fotbal a velmi si rozumíme. To jsme zjistili velmi brzy a spolupráce je perfektní, což je ku prospěchu fotbalu. Po loňských změnách na okresech a krajích často vznikly dvě skupiny, které ztrácí spoustu energie interními boji. To se u nás neděje, naopak atmosféra našich jednání je vynikající a díky tomu může být i tvůrčí.

Vy jste se zapojil hned do několika komisí, zvládáte to všechno?
Popravdě tohle je moje špatná vlastnost, že chci být u všeho a někdy je to až neřešitelné. Je potřeba si nastavit priority a důsledně je dodržovat. Když pominu trénování dětí v klubu, což je absolutní prioritou, tak na OFS se soustředím nejvíce na Komisi rozhodčích, respektive na výchovu nových sudích. Tam je největší dluh z minulosti, který fotbal celorepublikově dobíhá.

Vy jste v březnu Komisi rozhodčích převzal jako její předseda.
Jsou lidé, kteří mají času ještě méně než já, to byl případ Honzy Baštáře, který je super kluk, ale nezbýval mu čas na rozvojovou činnost. Dohodli jsme se, že mu uvolním ruce a komisi povedu.

Povedlo se něco vylepšit?
Rozdělili jsme si role a okamžitě to bylo znát. Prakticky během pár týdnů se nám povedlo přivést přes 15 nových zájemců převážně ve věku 15 až 18 let. Okamžitě jsem jim připravili školení, které se mnou vedl prvoligový sudí a nový předseda krajské KR Jirka Pečenka. Bez otálení jsme pak kluky zapojili do pískání. To by ale nešlo bez pomoci kolegů, se kterými se o zapojení nováčků staráme. Ať už je to Luboš Zabilka, Víťa Slepička nebo nová posila Tomáš Mrosko. U Tomáše bych se rád zastavil.

Proč?
Osmnáctiletý kluk, který začal pískat na podzim, svým elánem strhává svoje mladší kolegy a maximálně se jim věnuje. Díky tomu se stal oficiálně gestorem, který má na starost péči o nově zapojené rozhodčí. Zmínit musím také velkou podporu ze strany f-evoluce. Tu mají všichni spojenou se snahou o očistu fotbalu, ale málokdo ví, že lidé v této organizaci zároveň finančně podporují smysluplné regionální projekty. Na příští sezónu jsem domluvil s f-evolucí částku 30 tisíc korun. Nové rozhodčí tak díky tomu jako součást zaškolení můžeme zapojit do zápasů a turnajů mládeže, kde odměny od Fotbalové asociace České republiky (FAČR) nejsou k dispozici.

Můžeme tedy čekat brzké oživení rozhodcovského stavu?
Když jsem si před volbami dával za cíl přivést nové rozhodčí do fotbalu, ti zkušení mi často říkali, že je to nemožné, že se zkoušely kampaně a prakticky nikdo se nepřihlásil. Jsem moc rád, že se mi to s kolegy daří vyvracet. Místo neadresných nákladných kampaní jsme zvolili vlastní přístup. Oslovujeme dorostenecké týmy a to osobně. Když s kluky, kteří mají rádi fotbal, promluvíte a dáte jim jak důvěru, tak i možnost příjemné brigády, zájem se většinou dostaví. Vše je ale jen začátek. Abychom skutečně oživili řady rozhodčích, potřebujeme velkou pomoc klubů.

Rok trénoval v Iráku. Hráče jsme hledali po celém světě, vypráví Tobiáš

Čtvrtek, 18. srpna 2022, 18:30FotbalTáborsko

Roční cestu fotbalovou Asií má za sebou Kamil Tobiáš. S českými kolegy působil jako asistent trenéra u reprezentačního výběru Iráku do 23 let. Exotická zkušenost skončila letos v létě šampionátem v Uzbekistánu. Nejen o tom se Tobiáš rozpovídal pro...

Jak to myslíte?
Klukům můžeme dát maximální péči a veškeré školení. Když je ale postavíme na hřiště, jsou v rukou klubů – jejich činovníků, trenérů, hráčů, diváků. Kdybychom se bavili o Rakousku, nemuseli bychom nic řešit. Ale u nás je ještě stále hodně lidí, kteří si rozhodčího pletou s někým, do koho si mohou beztrestně vylít svou frustraci. A teenager, ač to tak navenek nemusí vypadat, má ještě křehkou, dětskou duši. Pár vteřin nadávek z úst nějakého hlupáka mohou shodit týdny a měsíce snažení nás všech. A takový kluk nebo holka už na hřiště nikdy nepůjdou. A ten samý člověk, který fotbal připravil o dalšího rozhodčího, bude o pár týdnů později nadávat, že fotbal pískají stále ti stejní.

Stalo se něco podobného i v případě nově zapojených rozhodčích?
Většina klubů k tomu přistupuje skvěle. Chápou, že ti mladí se to také musí naučit, stejně jako se jejich děti učí hrát fotbal. Bez toho to nejde. Ty rozhodčí nasazujeme na přípravky a žáky, kde by teoreticky nemělo nic hrozit. Jenže i tam se našel odstrašující případ, kdy jeden trenér vyletěl na patnáctiletého rozhodčího a začal ho urážet. Přitom mu zdatně sekundovala matka jednoho z hráčů a nejhrubší slova létala od dvanáctiletého syna toho trenéra. Poté svému týmu dokonce kouč zakázal pokračovat v zápase, přestože kluci chtěli hrát dál. Považte, v okresním přeboru mladších žáků, tedy nejnižší možné soutěži, kde nechat nového rozhodčího rozpískat. A přitom podle svědků ten kluk podával velmi dobrý výkon.

Incident pokračoval i po utkání.
Aby toho nebylo málo, vulgární útoky od rodiny zmíněné divačky pokračovaly přes sociální síť i dva dny po zápase. Nevyčítám nic dětem, jsou jen obrazy chování svých rodičů. Pokud někdo dospělý dokáže sprostě urážet ještě prakticky dítě, je něco opravdu špatně a takoví lidé nepatří nejen na fotbal, ale ani do společnosti.

Jak se k tomu postavil klub?
Příkladně. Osobně i písemně se od chování obou zmíněných osob distancoval, s trenérem ukončil okamžitě spolupráci. Klub za to má můj velký obdiv, protože na vesnici, kde se všichni znají, není snadné se tak zásadně vymezit. Protože takový případ v tak nízké soutěži a věkové kategorii je unikát, brzy se dostal do celé republiky. Mladý rozhodčí dostal na dálku podporu nejen od nás, ale třeba i od předsedy Komise rozhodčích FAČR Radka Příhody nebo předsedy asociace Petra Fouska. Mimochodem, disciplinárka vyměřila trenérovi trest na horní hranici, to je devět měsíců distanc.

Jak s mladými rozhodčími pracujete?
Shodou okolností jsme měli minulý týden seminář, kam přijel Radek Příhoda, kterého poslouchali zkušení rozhodčí i nováčci. Moc nás to potěšilo, ale to je jen na okraj. Když někdo začíná, zapojujeme dotyčného do různých turnajů mladších a starších přípravek. Vždy tam s ním někdo jede a snaží se mu dávat nejrůznější tipy a rady, vysvětluje mu pohyb, radí, jak posuzovat některé zákroky a podobně. Díky již zmíněnému příspěvku 30 tisíc korun navíc můžeme nové rozhodčí i finančně ohodnotit a pro ně je to příjemná brigáda. Mají rádi fotbal a pochopí, že si díky němu mohou něco přivydělat. Poté se snažíme, aby jezdili se zkušeným rozhodčím na větší zápasy, někdy chodí pískat na lajnu. Bavíme se s nimi a radíme jim. Celé to trvá zhruba rok, za tu dobu by se měli vypískat a poté být samostatní. Ten systém jsme si vytvořili sami na okrese a myslím, že to funguje.

Asi tedy není pravda, že rozhodčí zkrátka nejsou.
To jsme na začátku slyšeli pořád. Tenhle pesimismus brzdí pokrok. Nemám rád, když někdo říká, že něco nejde. Zkusili jsme to a jsme teď příkladem pro celou republiku. Snad se to přenese do dalších okresů a ideálně pak i do vyšších pater, jako jsou kraje, divizní soutěže, ČFL a tak dále. Noví rozhodčí se mohou rychle dostat poměrně vysoko.

Říkáte, že je potřeba podpora od klubů. Máte ji?
Je to součást našeho programu. Kluby upozorňujeme, když tam jede někdo, kdo začíná a učí se. Vyžadujeme, aby se k němu podle toho chovali. Je to hrozně důležité. Nemůže se stát to, k čemu došlo ve výše jmenovaném klubu, kterému bych chtěl poděkovat. Aby někdo urážel 15letého kluka, to do fotbalu nepatří. Pro mě je to nepochopitelné. Z praxe už máme pozitivní reakce, zástupci některých klubů nám psali, že měli mladého rozhodčího a vše bylo v pořádku. Nováčky se snažíme připravit, klademe důraz na to, aby přišli včas a byli slušně oblečení. Když někam přijedou, mají pozdravit, podat si ruku, optat se, jak se daří a podobně. Buduje se tak vztah i autorita.

Pojďme k příjemnějším věcem. Co se podle vás ještě povedlo?
Je to rozhodně zlepšení komunikace směrem ke klubům a také práce s mládeží. Snažím se starat o komunikaci navenek i o formu zásadnějších sdělení ke klubům. Náš Facebook zaznamenal obrovský nárůst zájmu, z prakticky nuly na 400 stálých odběratelů, příspěvky pak sdílením zasahují tisíce čtenářů. S Liborem Šolcem a dalšími kolegy jsme připravili i setkání s kluby, kde se podávaly nejen řízky, ale i důležité informace z okresu i celostátní úrovně. Některé kluby si budou muset na zvýšený přísun komunikace ještě zvykat, ač po něm volaly. Našly se kluby, které se na připravený seminář bez omluvy nedostavily a poté, co dostaly symbolickou pokutu 500 korun za marně vynaložené náklady, se ještě odvolaly. To nás hodně překvapilo a zamrzelo. Ale kluby, které se zúčastnily, si naopak formát a náplň setkání velmi pochvalovaly.

A práce s mládeží?
To je hlavně zásluha Karla Musila a Honzy Pintéra. Oba chrlí nápady, jak vylepšit soutěže a jak dát dětem víc fotbalu. Společně se nám dokonce povedl husarský kousek, kdy jsme prosadili myšlenku zapojení do zápasů dětí, jež se přehouply do kategorie, která v klubu momentálně není. Takové děti by nesměly nastupovat do zápasů a dost pravděpodobně by je to časem otrávilo. Pak by si raději našly jinou zábavu a fotbal by přišel o dalšího člena. Díky námi navrženému projektu mohou každý zápas nastoupit až dvě takové děti za mladší kategorii, celkově jsme tak pomohli šestatřiceti dětem na okrese. Nebylo to ale vůbec snadné. Náš projekt jsme museli protlačit přes několik sekcí FAČR, zapojili jsme do toho členy výkonného výboru, místopředsedu i předsedu FAČR a dlouho to vypadalo, že to nedopadne.

Nakonec se pilotní projekt rozběhl až na jaře, ale i tak jsme na hřiště dostali devětatřicet dětí, které by jinak zápasy nemohly hrát a dneska by už možná měly jinou zábavu než sport. A to nejlepší nakonec, díky našemu úspěšnému pilotnímu projektu je už potvrzeno, že od příští sezóny bude tato možnost zpřístupněna všem okresům v republice.

Určitě je ale něco, co nedopadlo podle vašich představ.
Rozhodně. Já osobně jsem naprosto zanedbal Komisi dívčího fotbalu, kterou jsem založil, ale prakticky z časových důvodů nerozběhl. Naštěstí jsou na okrese skvělé holky, které i bez komise ženský fotbal posouvají. Ať je to třeba Katka Hrabánková nebo Diana Benátová. Každopádně to chci napravit.

Letos se konečně povedlo odehrát sezónu bez zásahu covidu, to musí být úleva.
Rozhodně. U dospělých se dlouho nesestupovalo, nepostupovalo a na některých klubech byla vidět nervozita a netrpělivost. Nejvtipnější byl asi souboj Borek - Zliv v okresním přeboru, kdy jsme prakticky ob týden řešili nějaké stížnosti, konfrontace, zákulisní i polní boje. Šťastnější byl nakonec Borek, naopak ve Zlivi proběhlo po sezóně trochu zemětřesení. Zdá se, že se ale vše uklidnilo a Zliv tak bude moci bojovat o postup v dalších sezónách. Místo Covidu tu ale máme snad ještě horší problém a to je ruský teror na Ukrajině, kvůli kterému se potýkáme s přílivem uprchlíků. Zde bych chtěl poděkovat klubům, které reagovaly na výzvu k zapojení ukrajinských dětí do fotbalu. Pomohli jsme tak společně už mnoha dětem. Zájem je velký, kontaktovalo mě už několik desítek rodičů nebo starších sourozenců ukrajinských dětí a všem se snažíme pomoci najít vhodný klub.

Jak trávíte prázdniny?
Fotbal mi během mrtvého července chyběl, tak jsem navštívil alespoň několik stadionů při svých cestách po Evropě. Byl jsem v Lisabonu, Portu, v Liverpoolu jsem pak navštívil stadiony obou týmů Premier league. Jakmile začala liga, vyrazil jsem na stadiony, ať už na svou Bohemku nebo na Dynamo. S kolegy Honzou Pintérem a Karlem Musilem jsme za výrazné pomoci dalších trenérů v čele s Honzou Starým připravili a absolvovali Revispol Kemp OFS CB pro více než třicítku talentovaných dětí.

Co si přejete do příštího ročníku?
Žádné nemoci, žádné války a na hřištích jen samou radost ze hry. A celému fotbalovému prostředí bych přál, aby jeho očišťování probíhalo mnohem důsledněji a rychleji, než se děje teď.