Navrátilec Aleš Kotalík přispěl k důležité výhře gólem

Jihočeši vstoupili do utkání aktivněji, Podlešák se již ve 2. minutě proháčkoval přes dva bránící hráče Vítkovic až před brankáře Málka, ten však střelecký pokus domácího útočníka zneškodnil. V čase 3:51 přišla velká chvíle navrátilce do českobudějovického dresu Aleše Kotalíka. Mountfield měl možnost přesilové hry, Kotalík zavezl kotouč po pravé straně do útočného pásma, štafetu předal Kašpaříkovi, který přihrávku vrátil zpět před prázdnou vítkovickou klec a českobudějovický odchovanec s číslem dvanáct na zádech pohodlně uklidil puk za Málkova záda. Lepší vstup si do letošního extraligového ročníku bronzový medailista z olympiády 2006 v Turíně přát ani nemohl. Hosté o sobě dali pořádně vědět až po deseti minutách hry, nebezpečnou dělovku Trnky od modré ale nikdo z clonících vítkovických útočníků do sítě usměrnit nedokázal. Z protiútoku mohl Mountfield odskočit svému soupeři na rozdíl dvou branek, Marek našel zpětnou přihrávkou Květoně, ale jeho střelu z bezprostřední blízkosti zastavila tyč. V 18. minutě nebezpečně pálil vítkovický útočník Szturc, Kovář nepříjemnou ránu vyrazil pouze před sebe a dorážející bek Ctirad Ovčačík srovnal. Ještě v závěru prvního dějství uzamklo mužstvo Františka Výborného svého soupeře v jeho třetině, ovšem slibné pokusy Langhammra a Gulaše změnu skóre nepřinesly.

I úvod druhé části patřil Mountfieldu a byla z toho podruhé v zápase vedoucí branka. Po pár sekundách pálil těsně mimo tři tyče Langhammer. Tlak Jihočechů pokračoval a na led naskočily čerstvé síly. Běžela 22. minuta, za vítkovickou brankou se zmocnil puku Rudolf Červený, vybruslil s ním až k modré čáře a jeho nahození z otočky propadlo Málkovi mezi betony. O dvě minuty později mohlo být srovnáno. Elitní formace Vítkovic předvedla ukázkovou kombinaci, na jejímž konci byl kapitán Burger, ovšem jeho tutovka jen těsně prosvištěla nad břevnem domácí svatyně. Další okamžiky patřily jednoznačně Motoru. Po sedmadvaceti odehraných minutách vedl domácí celek o dvě branky. David Květoň převzal puk v rohu kluziště, nebojácně obkroužil vítkovickou klec a výstavní trefou pod víko zavěsil. Domácí mužstvo Ostravany tlačilo dál, vytvořilo si několik slibných příležitostí a brankáři Málkovi muselo být pořádné horko. Velké štěstí při něm stálo ve 32. minutě, Gulaš krásným křížným pasem vybídl ke skórování obránce Kranjce, který ale bohužel pro domácí trefil pouze přesouvajícího se vítkovického brankáře. Čtyři minuty před druhou sirénou přečíslení dva na jednoho skvěle vyřešil Ujčík, naznačil přihrávku a elegantní kličkou na střed hřiště se zbavil českobudějovického obránce Kranjce. Následný Ujčíkův pokus sice ještě zastavila tyč, na dorážku Jana Káni byl ale Jakub Kovář krátký. Najednou to byly hosté, kdo diktoval tempo a kdo se mnohem nebezpečněji tlačil do brány. Vítkovice mohly ještě před odchodem do kabin vyrovnat, ovšem několik nebezpečných závarů vyřešil domácí fantom mezi třemi tyčemi Jakub Kovář.

Obdobný scénář ze začátků prvních dvou třetin pokračoval i v posledním dějství. Jihočeský celek na svého soka vlétl a ve 42. minutě málem slavil počtvrté. Tomáš Mertl ujel vítkovické obraně a řítil zcela sám na Málka, který si ale s nájezdem domácího útočníka poradil, stejně jako s následnou dorážkou Květoně. Od tohoto okamžiku se ale začali svěřenci kouče Františka Výborného soustředit na defenzívu a iniciativu přenechali hostům. Ve 45. minutě si Kovář oddychl po střele Punčocháře od modré. Brankář Mountfieldu přes hráčskou clonu nemohl nic vidět a byl rád, že ho kotouč nakonec trefil do výstroje. O tři minuty později zahrozila dvojice Šedivý – Tomáš Káňa, druhého jmenovaného vychytal ve velké příležitosti vynikající Kovář. Vítkovice se i nadále snažily o vyrovnání, ale veškerá jejich snaha končila na spolehlivém českobudějovickém brankáři, který nutno říct, pochytal spoustu střel především ze střední a větší vzdálenosti, což byl důkaz precizní defenzívy celého týmu. Až v 53. minutě musel domácí mladíček v brance vytáhnout další parádní zákrok, když Jan Káňa pálil z mezikruží, nicméně stav 3:2 zůstal i nadále. Až v 57. minutě přidal gólovou pojistku Milan Gulaš, který po skvostném přistrčení Šimánka parádním blafákem nedal Málkovi tváří v tvář sebemenší šanci. Vítkovičtí se ještě necelé dvě minuty před koncem pokusili o hru bez brankáře, při té už branka nepadla a České Budějovice zaslouženě dovedly utkání do vítězného konce.

Hodnocení trenérů

Trenér HC Mountfield František Výborný: „Obě mužstva se moc dobře znají z loňského čtvrtfinále, kostra obou týmu se nezměnila a tyhle skutečnosti se na ledě projevily. Zápas to byl vyrovnaný a kvalitní, myslím si, že i divákovi u televize se dnešní duel musel líbit. O výsledku rozhodla prostřední část, kde z naší strany byla evidentně vyšší aktivita a zaslouženě jsme soupeři utekli o dvě trefy. Vybojovali jsme velice důležité body, neboť se nám poslední zápasy příliš nepovedly a navíc jsme získali skalp mužstva, které má jistě v letošním ročníku na to bojovat o ty nejvyšší mety. “

Trenér HC Vítkovice Steel Mojmír Trličík: „V první třetině byla k vidění vyrovnaná partie. Chvíli jsme tlačili my, chvíli domácí, měli jsme dobrý pohyb, a proto také skončila úvodní část nerozhodně. Ve druhé třetině jsme od prvního střídání hráli mizerně, ztráceli spoustu kotoučů, špatně jsme bruslili a výsledkem byly dva góly Budějovic. Dlouho jsme se nemohli dostat do tempa, až s úpravami v sestavě a kontaktním gólem na 2:3 se naše hra zvedla. Poslední dějství jsme se maximálně snažili o vyrovnání a nemyslím si, že jsme k remízové trefě byli až tak daleko. Bohužel, naději na bodový zisk jsme ztratili po katastrofální chybě v obraně, kdy jsme soupeře pustili do samostatného nájezdu.“

Očima Aleše Kotalíka

Hvězdou pátečního duelu byl v českobudějovickém dresu vyhlášen Lukáš Květoň, nicméně pozornost se soustředila na novou akvizici v dresu Mountfieldu Aleše Kotalíka, který po zápase nadšení rozhodně neskrýval: „Uhráli jsme strašně důležité tři body, ale to jak mě přijali diváci, to byla fantazie. Byl jsem dojatý, pro tyhle okamžiky hrajete hokej.“

Útočník se zkušenostmi z NHL a reprezentace se uvedl gólem hned při první přesilové hře. Jak sám ale říká, na jejich sehrání zatím vůbec nebyl čas: „Že skutečně nastoupím, jsem se dozvěděl až ráno, to teprve byla vyřízena veškerá administrativa. V přesilovkách jsem nastoupil vedle Jirky Šimánka a Pavla Kašpaříka, se kterými jsem už dříve hrával, ale spíše jsme se snažili hrát jednoduše a přímočaře, až v dalších dnech si k přesilovkám něco řekneme.“

Českobudějovická elitní formace svého soupeře několikrát v zápase uzamkla a v soubojích jeden na jednoho vynikal právě dres s číslem dvanáct, sám Aleš potvrdil, že se cítil dobře: „Každý se snaží využívat to, v čem je silný. Vím, že mám dobrou střelu, a i když vážím sto kilo, pohybuji se solidně, takže v soubojích toho umím využít. To jsem se snažil uplatnit také proti Vítkovicím.“

Na otázku, jaké to je vědět, že si může kdykoliv balit kufry zpátky do Ameriky odvětil: „Nechtěl jsem hrát na farmě a jsem šťastný, že se to událo takhle, nevadí mi to. Soustředím se už teď na další utkání v Brně, které chci vyhrát. Bylo by sice hezké vrátit se zpět za moře, ale pokud bych měl v Budějovicích zůstat, budu rád a udělám maximum proto, abych pomohl týmu k úspěchu.“

Autor: Martin Špát, externí drbňák Budějcký Drbny
Foto: František Panec