Středa 25. 2. 2026 | Svátek má Liliana
Ragby se nehraje jen na televizních obrazovkách nebo v zahraničí – svůj domov má i v Budějovicích. S trenérkou mládeže Radomírou Vobrovou z Rugby Clubu České Budějovice jsme si povídali o tom, jak vypadají tréninky dětí, proč se rodiče ragby často zbytečně bojí, jaké hodnoty tento sport dětem dává, a proč klub dnes hledá nové malé i velké hráče.
Jak začínalo ragby v Českých Budějovicích a jak se klub vyvíjel až do dnešní doby?
Rugby Club České Budějovice vznikl v roce 2011 z nadšení několika lidí, kteří si dlouho přáli mít v Budějcích vlastní ragbyový tým. Začátky nebyly jednoduché. Klub se však postupně rozvíjel, našel zázemí a travnaté hřiště a začal pravidelně trénovat i soutěžit. V roce 2012 se stal oficiálním členem České rugbyové unie. Od té doby se klub dál rozrůstá a buduje komunitu kolem ragby.
Kolik má klub členů a hledáte nové hráče?
Aktuálně máme zhruba 130 aktivních členů napříč věkovými kategoriemi, ale měli jsme v minulosti i 180 a nové tváře rozhodně vítáme neustále. Ragby je týmový sport a čím víc nás je, tím lépe to celé funguje, ať už na tréninku či v zápasech. Nezáleží na věku ani zkušenostech, všechno se dá naučit. Pokud nad ragby někdo aspoň trochu přemýšlí, je ten nejlepší čas přijít se podívat a zkusit si to na vlastní kůži. Výhodou je, že ragby mohou hrát kluci i holky, muži i ženy jakékoliv postavy, každý má v týmu své místo.
Jste trenérka Malých siláků. Co všechno může dítě získat, když začne hrát ragby?
Často k nám přijdou děti tiché a neprůbojné, ty ztrácí ostych a získávají sebevědomí. Naopak děti extrémně živé se učí soustředění a spolupráci. Důležitá je i odolnost a samostatnost, děti učíme zvládat emoce, výhry i prohry. To všechno v bezpečném prostředí, kde není tlak na výsledek, ale na spolupráci a dobrý pocit z vlastního výkonu.
První měsíce s dětmi vůbec nejde o sílu. Učíme je práci s vlastním tělem a hlavně bezpečný pád. Kontakt přidáváme postupně a jen tehdy, když jsou na něj děti připravené. Ragby tak učí děti běhat, skákat, chytat míč, zlepšit koordinaci, sílu i obratnost. Velký důraz klademe na týmovost. Děti se učí spolupracovat, pomáhat si a fungovat jako součást týmu. Navíc si dítě najde kamarády a vztah ke sportu, který mu často vydrží na celý život.
Dětem pořád opakujeme, že výsledek není důležitý a soupeř není nepřítel. Když tohle pochopí na hřišti, přenesou si to i do školy a běžného života. A dětem také ráda říkám: „Tady budete pokládat pětky a ve škole budete dostávat jedničky“. Pro mě je úspěch, když mi rodič řekne, že je jeho dítě doma nebo ve škole klidnější a zodpovědnější.
Jak se staráte o bezpečnost hráčů, zejména dětí?
Máme jasný program, takzvaný Dlouhodobý rozvoj hráčů. Nikdy nepustíme hrát dítě, dokud není připravené. Než přijde skládka, tak se nejdřív učí bezpečné techniky. Děti se učí nejdříve narážet do narážečů. Učíme je bezpečnému hraní, ale hlavně hrát nezákeřně. Když dítě ví, že má jasná pravidla a hranice, nemá potřebu být agresivní. Naopak se učí ovládat emoce a svou sílu.
Jak tedy vypadá trénink dětí?
U těch nejmenších je to hodně o hraní. Já pro ně často hledám říkadla a písničky, které se dají použít na hřišti. Třeba „po hřišti se píseň nese, škatulata hejbejte se“. Děti si u toho hrají, hýbou se a ani nevnímají, že vlastně trénují. Trénink má jasnou strukturu. Nejdříve pozdrav, následuje aktivace, pak práce s míčem, děti se učí míč správně držet a předávat nebo nahrávat, ale bez tlaku. Pak je pauza na pití, chvilka povídání a pak si hrajeme. Všechno je přizpůsobené věku. Když někdo zrovna nemá náladu, chce si sednout nebo potřebuje maminku, tak ho nelámeme. Může se dívat, počkat, zapojí se, až bude chtít. Délka tréninku se pak liší podle věku. U nejmenších je to zhruba 45 minut, u starších dětí klidně hodina až hodina a půl, hlavně u kondičních tréninků.
Mnoho lidí si myslí, že ragby je příliš tvrdý sport. Co byste jim na to odpověděla?
Ano, na první pohled vypadá rugby tvrdě. Pro mnoho rodičů – a hlavně maminek – je to automatický signál: „Tohle ne.“ Jenže právě první dojem bývá v případě rugby ten nejvíc klamavý. Je to kolektivní bojový sport, ale není agresivní. Na konci tréninku jsou děti zpocené, někdy třeba od bahna a unavené, a to je dobře. To je podle mého účel tréninku, to hráče zlepšuje. Starší hráči trénuji venku za každého počasí. V hráčích to přirozeně buduje odolnost, soutěživost, disciplínu a soudržnost.
Jak často se trénuje a kolik stojí hrát ragby a trénovat v klubu?
U nejmenších dětí je trénink většinou dvakrát týdně, u starších kategorií třikrát v týdnu. Starší děti pak mají kombinaci ragbyového a kondičního tréninku. Co se týče vybavení, není potřeba nic složitého ani drahého. Dětem stačí sportovní oblečení a kopačky, případně u starších dětí může být chránič zubů. Ostatní věci nejsou povinné. Členský příspěvek je 1500 korun na půl roku. Navíc jsou první tři tréninky zdarma, aby si děti i rodiče mohli všechno vyzkoušet.
U nás všichni trenéři v klubu trénují zcela dobrovolně, bez nároku na odměnu. Děláme to ve svém volném čase, protože nás baví práce s dětmi a chceme v Budějcích učit děti radosti z pohybu.
Chceš mít přehled o tom, co se děje kolem tebe?
