V pozici hlavního trenéra Jihostroje má za sebou René Dvořák pátou sezonu. V prvních třech ročnících dovedl tým dvakrát ke zlatým medailím, za uplynulou sezonu si do sbírky přidá další medaili – tentokrát stříbrnou. „Titul nám utekl opravdu jen o malý kousek. Vždycky chci být první, pokud k tomu má mužstvo předpoklady,“ říká zkušený kouč pro klubový web Jihostroje.
Čtvrtek, 20. května 2021, 05:00
Na začátku sezony byl Lukas Tóth u velkého úspěchu českého mládežnického volejbalu. Po zisku stříbrné medaile z Mistrovství Evropy hráčů do 18 let obdržel za vzornou reprezentaci částku 10 tisíc korun od města České Budějovice. Šestnáctiletý...
Už z vás vyprchala hořkost po prohraném finále?
Ještě úplně ne. Myslím si, že když jsme vyrovnali na 2:2 a tím překlopili psychologickou výhodu na naši stranu, tak na nás v pátém zápase asi padlo uspokojení. Měli jsme si za tím jít tvrději. Byli jsme pravděpodobně trochu méně nakrvení, než jsme měli být. Proto si myslím, že jsme titul trochu prohospodařili. Na druhou stranu si naprosto uvědomuju, že Karlovarsko hrálo celou sezonu výborně. Nemělo žádné zranění, takže hrálo neustále v nejsilnější sestavě. Jejich tým byl velmi konsolidovaný a opravdu jen hrou na sto dvacet procent bychom dokázali finále vyhrát.
Proč se nepodařilo podat výkon na sto dvacet procent?
V prvních dvou zápasech finálové série bylo znát, že nám chyběl zraněný Filip Stoilovič a ani v dalším průběhu finále nemohl hrát na sto procent. Nechci se na to vymlouvat, ale myslím si, že s ním na hřišti by bylo všechno jinak. A i soupeř byl určitě silnější a konsolidovanější než Dukla Liberec v semifinále.
Během sezony jste odehráli pět pětisetových zápasů a všechny jste vyhráli. K pátému setu v posledním zápase chyběl jen kousek…
Poslední finálový zápas je vždycky specifický. V něm se rozhoduje vlastně celá sezona. Vary měly mladší, dravější a fyzicky nabušenější mužstvo. My máme zase spíše techniky a hrajeme trochu jiný styl volejbalu. Karlovarsko dokázalo využít toho, že hrálo doma. V začátcích prvních dvou setů nás předčilo v krvelačnosti po titulu. Ve čtvrtém setu jsme měli navrch do stavu 19:18 a všechno vypadalo dobře. Jenže Varům se povedla série na servisu, ucítily ohromnou šanci a zlomily nás. My už jsme pak neměli sílu na zvrat. Roli hrálo rozpoložení hráčů, únava fyzická i psychická, která byla tuto sezonu ještě větší než kdy jindy. Když jste unavení psychicky, tak vám obrovským způsobem mohou pomoct diváci. Dostavou vás do euforie a dobré psychické pohody. Bez diváků si ale musí tým pomoct sám. Shrnul bych to tak, že pátý zápas byl svým způsobem loterie a Karlovarsko si lépe vsadilo.
Úterý, 18. května 2021, 05:00
U volejbalistů Jihostroje dojde k největším změnám na blokařském postu. Odcházející dvojici Todua–Ondrovič nahradí jeden z největších českých talentů na postu blokaře – Oliver Sedláček. „Chtěl jsem se posunout v kariéře a Jihostroj byl nejlepší...
S ohledem na všechny okolnosti – berete stříbro jako úspěch?
Sezona nebyla pro nikoho lehká. Hráli jsme bez diváků, hráči byli neustále v psychické bublině a neměli žádný ventil. Život byl nastavený tak, že jsme fungovali jen v režimu hala, domov, hala, domov. I přesto si myslím, že jsme předváděli velmi slušný sport. Titul nám utekl opravdu jen o malý kousek. Po tom všem tedy stříbro beru, ale nepovažuju ho za úplný úspěch. Vždycky chci být první, pokud k tomu má mužstvo předpoklady. A to naše je mělo. Výsledkově sezona sice nedopadla tak, jak jsme si představovali, ale podávali jsme vyrovnané výkony a naše hra vypadala velmi slušně. Po této stránce hodnotím sezonu jako úspěšnou. Z velké části se naše mužstvo nezmění, takže máme slušný předpoklad do další sezony. Pokud budeme zdraví, můžeme předvádět ještě lepší volejbal.
Mohlo vám paradoxně trochu uškodit, že jste čtvrtfinále i semifinále vyhráli už po třech zápasech?
Je pravda, že jsme nedostali během prvních dvou sérií žádnou ťafku, kterou naše mužstvo možná potřebovalo. Nemuseli jsme se dostávat z nějaké těžší situace, kdy se prohraje a pak se z toho mužstvo musí vyhrabat. Naším výkonem jsme si uhráli rychlá tři vítězství v obou sériích. Jak se říká „cesta za titulem vede přes překážky“ – tak tohle nás nepotkalo.
Neděle, 16. května 2021, 09:55
Kapitán a hrající legenda volejbalového Jihostroje bude pokračovat v kariéře! Radek Mach v závěru sezony překonal těžké zranění a ročník 2021/22 bude už jeho devatenáctý v dresu jednoho klubu. V historické tabulce se tak osamostatní na prvním místě...
A nepřidaly tomu ani dlouhé pauzy mezi sériemi…
Pauzy jsou bohužel tak nastavené. Smůla byla, že jsme ani nemohli hrát přátelské zápasy. Leckdy jsme si vypomohli tím, že jsme hráli s rakouskými nebo německými mužstvy nějaký přátelák. Takhle bylo těžké se udržet v herním rytmu. Myslím, že vůbec nejvíce nás to poznamenalo v prvním zápase semifinále s Libercem. Doma jsme potřebovali sérii dobře odstartovat a trvalo nám notnou chvíli, než jsme se dostali do tempa. Nakonec jsme vyhráli v pátém setu. Osobně bych dlouhým pauzám ale nepřikládal až tak velkou váhu. Myslím, že více nám uškodilo zranění Filipa Stoiloviče.
V základní části měl Jihostroj stejně bodů jako Karlovarsko a o jediný vyhraný set méně, kvůli čemuž jste skončili druzí. Našel byste zápas, při kterém jste zmíněný bod či set ztratili?
Určitě bych našel. Stalo se, že jsme vyhráli 3:1 místo 3:0, ale nad tím nemá cenu lamentovat. To, že někde prohrajete jeden set nebo ztratíte bod, se stává. To samé by mohly říct Karlovy Vary, že ztratily někde bod nebo set. S Prahou měly obrovské štěstí, protože prohrávaly už 9:14 v tie-breaku. V momentě, kdy by Praha uhrála jeden balón ze šesti, tak jsme byli první. Tam k tomu bylo asi nejblíž. Je to škoda, protože kdybychom začínali finálovou sérii doma a hráli jsme u nás i pátý zápas, tak by se finále možná vyvíjelo jinak. To ale nikdy dopředu nevíte. Takhle to zkrátka dopadlo a my jsme smíření s tím, že jsme si to měli uhrát v dlouhodobé části sami.
V základní části Jihostroj prohrál třikrát, vždy na hřišti někoho ze silných týmů – Praha, Liberec, Karlovarsko. Naopak doma jste všechny týmy porazili. Obecně platí, že domácí tým má obrovskou výhodu. Proč tomu tak je?
V dnešním volejbale rozhoduje servis a příjem. V domácích halách prostě mužstva podstatně lépe podávají i přihrávají. Rozdíl mezi top mančafty je minimální. Až třeba v play-off, když proti někomu hrajete pět zápasů, tak se výhoda domácího prostředí trochu smazává, protože pendlujete mezi halami. Když v úseku několika dní sehrajete dva tři zápasy v jiné hale a trénujete v ní, tak se vám tam zase lépe dýchá. Třeba halu v Praze jsme neznali a podle mě to hrálo roli v tom, že jsme tam prohráli 0:3. Pro cizince je to ještě těžší, když přijedou někam, kde nikdy nehráli. Obecně je to tak, že v hale, ve které trénujete, vždycky podáváte lepší výkony. Alespoň na servisu a příjmu.
Jak moc jste na střídačce pociťovali absenci fanoušků?
Strašně moc, protože diváci tady v Českých Budějovicích jsou fantastičtí. Hlavně v play-off, když za námi stojí celá hala, zvedá jejich podpora psychiku o mnoho procent. Jejich absence každopádně uškodila nejen nám, ale celé lize. Absence diváků mohla hrát v roli v tom, že s nimi v hale bychom během základní části třeba neztratili nějaký ten set. Pak jsme mohli jít do play-off z prvního místa. Kdybychom ve finále hráli tři zápasy doma, tak si myslím, že s podporou našich diváků bychom pravděpodobně neprohráli. Mě nejvíc mrzí, že diváci neměli možnost přímo s námi v hale prožít ty volejbalově parádní série s Libercem a Karlovarskem. Strašně se těším na příští sezonu, která věřím, bude po této stránce příznivější.
Psychice týmu pomáhají také zápasy evropských pohárů. Byla v tomto ohledu velká ztráta, že jste se nakonec neúčastnili Poháru CEV?
Určitě ano. My jsme tedy neměli šťastný los – narazili bychom na Dynamo Moskva, které nakonec vyhrálo Pohár CEV i ruskou ligu. Takže to by byl asi těžký oříšek. Nicméně každý kontakt s nejlepšími na světě dodává mužstvu sebevědomí. Když se přesvědčíte o tom, že jste schopni hrát s nejlepšími týmy vyrovnaně, stoupá vám sebevědomí. My jsme si to vyzkoušeli naposledy v Lize mistrů, která nás do extraligy hodně nakopla. V této sezoně to pocítila Praha, která díky euforii po semifinále Vyzývacího poháru hrála v extralize velmi kvalitně. Na to jsme doplatili zrovna my při zápase v Praze. Karlovy Vary se také v této sezoně díky Lize mistrů hodně zvedly. Byly schopné hrát vyrovnané zápasy s nejlepšími na světě, což se mohlo projevit v jejich psychice v závěru sezony.
Pondělí, 10. května 2021, 20:00
Jeho prudké výbuchy emocí se staly pravidelnou součástí zápasů Jihostroje. Valerij Todua dokázal strhnout tým i fanoušky. Stal se miláčkem publika. Na jih Čech přitom přijel jako neznámý ukrajinský chasník, který hrál volejbal teprve pár let. Na...
Jihostroj úspěšně zařazuje do kádru cizince. Jak takový skauting potenciálních zahraničních posil probíhá?
Nejdřív si vytipuju hráče podle nabídek agentů a dostupnosti nabídky pro klub. Sestavím z nich užší výběr hráčů, které zkoumáme dopodrobna. Přes telefon, maily, videa a všechny dostupné kanály zjišťujeme, jak je na tom hráč volejbalově, jaký má charakter, povahu, tréninkovou morálku. Zajímají nás všechny aspekty, abychom dokázali určit, jestli zapadne k nám do týmu. Protože kolektiv v Jihostroji sází na pospolitost. Než si někoho vybereme, tak jsou za tím kvanta hodin práce. Až pak se obrátíme na hráčské agenty a buď se dohodneme, nebo ne. Bylo mnoho hráčů, které jsem měl vytipované a nakonec nevyšli. Když se s hráčem dohodneme na smlouvě, tak už musí „pouze“ potvrdit na hřišti to, co jsme se o něm dozvěděli.
Stalo, že do Jihostroje přišel cizinec, který nenaplnil vaše očekávání?
Možná trochu mě zklamal bulharský smečař Mechkarov. Ale jinak se nestalo, že bychom koupili cizince, který by nezapadl nebo nepotvrdil svoje kvality. Alespoň za dobu, co jsem u A-mužstva já. Tvrdá práce ve vyhledávání hráčů se nám zatím evidentně vyplácí. Máme vysledované, že cizincům trvá adaptace v novém prostředí první dva až tři měsíce. Důležité je dát hráči prostor se ukázat, ne ho po prvním měsíci odsoudit. Trpělivost se nám vždycky vyplatila. Během prvních dvou měsíců se už pozná, jestli by k tomu hráč mohl být, nebo ne. Sám jsem si ve své kariéře vyzkoušel zahraniční angažmá, takže vím, že je to pro hráče složité a dokážu si představit, co klukům probíhá v hlavě.
Zmínil byste konkrétní hráče, se kterými jste museli mít větší trpělivost, než se rozehráli?
Byli to třeba Sebastian Gevert nebo Max Staples. Hraje v tom roli ale třeba i to, že hráči přijdou po létě z národních mužstev a jsou unavení. To byl případ Staplese, který měl za sebou těžkou přípravu na mistrovství světa a samotný šampionát. Hned potom přiletěl za námi a byl rozhašený zdravotně. Trvalo mu do ledna, než se z toho dostal a mohl podávat optimální výkony. V play-off nám pak ale obrovsky pomohl k titulu.
Minulé léto jste přivedli Filipa Stoiloviče ze Srbska a Caseyho Schoutena z Kanady. Oba zapadli podle vašich představ?
Filip byl hned od začátku v pohodě, i když byl poznamenaný trochu horším průběhem covidu. S Caseyem to bylo ze začátku trochu těžší, chvíli trvalo, než se srovnal s nahrávačem a novým prostředím. Navíc se taky potýkal s koronavirem. Je to ale logické, jako Kanaďan nemá k naší kultuře a jazyku tak blízko jako Evropané. I Casey ale nakonec ukázal, že je schopen výkonů, které jsme od něj očekávali. Předpokládám, že příští sezonu budou oba ještě mnohem lepší.
U blokařů věkový průměr výrazně klesne. Valerije Toduu (28 let) a Petera Ondroviče (25) nahradí Josef Polák (22) s nově příchozím Oliverem Sedláčkem (23). Je to zárodek omlazování kádru Jihostroje?
Ano, je to počátek mírného omlazování mančaftu, které možná bude v příští sezoně ještě trochu progresivnější. Ale to je všechno ještě daleko. Oliver je jedním z nejnadějnějších středových hráčů, který momentálně český volejbal má. Máme s ním víceletou smlouvu a očekáváme, že v budoucnosti by měl být jedním z nejlepších blokařů v extralize. V útočné činnosti by měl nahradit odcházejícího Valdu Toduu. Má pro to všechny potřebné parametry.
Po boku Radka Mach a nové posily Olivera Sedláčka tedy dostane větší prostor také českobudějovický odchovanec Josef Polák?
Rozhodli jsme se, že Pepovi dáme po dvouletém hostování v Příbrami šanci ukázat, jestli opravdu má na top volejbal v České republice. Otevírá se před ním velká šance, ale bude se muset hodně snažit. Očekáváme od něj, že se o své místo obrovsky popere. Na hřišti budou vždy dva blokaři, kteří budou mít nejlepší formu, takže bude muset svoje konkurenty přehrát. Jak Oliver, tak Pepa zapadají do naší koncepce. Oba jsou velmi talentovaní a brzy by měli být nosným pilířem v Jihostroji i v národním mužstvu.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
