Mladá Jihočeška Lucie Sekanová byla na svém prvním velkém mistrovství světa. V Pekingu dosáhla v kvalifikaci na trati 3 000 metrů překážek času 9:45,72 a těsně zaostala za svým osobákem. Nyní se chystá doléčit patu a potvrdit limit pro olympiádu v Riu.
S jakým cílem jste do Pekingu jela?
Mistrovství světa pro mě bylo až skoro nečekanou odměnou za výkony v letošní sezóně. Mám od závodu ve Španělsku v polovině června potíže s patou, která bolí tolik, že jsem musela vynechat republikový šampionát, Světovou univerziádu v Koreji a další přípravné závody před startem v Pekingu. Závod jsem si jela co nejvíce užít a přežít ho ve zdraví.
Povyprávějte o závodu...
Už ze startovní listiny bylo zřejmé, že na postup to určitě nebude. Výkonnost na steeplechase se hrozně zlepšila. Ale není to tak úplně daleko, chce to ještě rok nebo dva kvalitního tréninku. Bohužel jsem běžela ve třetím běhu, který nebyl dobře tempově rozběhlý.
Jaký byl průběh?
První kilometr byl na mě moc rychlý, což se podepsalo na druhým. Ale pak jsem se z toho ještě vzpamatovala. Také pro mě bylo těžké běžet s holkami v chumlu. Jsem většinou zvyklá si závody tahat sama. Takže nemohu naběhnout na překážku svým krokem a musím si volit, kudy překážku skočím.
Co čas? Jste s ním spokojená?
Mistrovství světa ve stýplu byl můj druhý závod po třech letech a jsem šťastná a spokojená, že jsem na velké akci dokázala běžet jen nepatrný kousek od svého letošního osobáku. Je to můj druhý nejlepší čas v kariéře a taky druhý čas běžený pod hranici 9:50 minuty. Jistě se na tom podepsala i trošičku nervozita. Byla největší, kterou jsem kdy měla, ale není se čemu divit. Je to s olympiádou největší možný závod, kde lze startovat. Dále pak omezení v tréninku kvůli patě a vynechání potřebných startů na závodech, které jsou třeba na rozzávodění. Po doběhu jsem byla z jedné části zklamaná, že nepadl osobák a zároveň český rekord, který unikl o čtyři sekundy, ale teď zpětně jsem velice spokojená, jaký čas jsem na svém prvním mistrovství světa podala.
Měla jste někde v průběhu krizi?
Krizi jsem až takovou neměla. Jak jsem již řekla, přepálený první kilometr mi znepříjemnil ten druhý, takže trošičku tam v ten okamžik byla. Ale jinak se mi běželo celkem dobře.
Časový posun vám nevadil?
Měla jsem problémy se spaním. Šestihodinový časový posun mi moc nesedl a málo jsem celkově naspala a k tomu všemu bylo na závod už děsné vedro.
Co vás po návratu dále čeká?
Do Prahy přiletíme v pondělí 31. srpna večer a bude zase trvat, než se srovnám s posunem zpět. Hned v sobotu mě čeká start v Praze na GP Birell (10 km na silnici), což bude po návratu náročné a hlavně celkem dlouhé. Dále hned den po desítce mě čeká klubové finále mistrovství ČR družstev, kde budu startovat na trati 1500 metrů nebo 3 000 metrů. Pak uvidíme. Asi chvíli odpočinu, potřebuji vyléčit patu. Bohužel ale nemám tolik času. Budu muset začít přípravu na prosincové mistrovství Evropy v krosu, které se koná ve Francii.
Letošní sezona bude za chvíli končit. Máte vyhlídky na rok 2016 a OH?
Vyhlídky na další rok jsou velice příslibné. Pokud budu zdravá a trénink půjde, čeká mě v červenci mistrovství Evropy na dráze v Amsterdamu a také snad srpnové Olympijské hry v Riu. Na olympiádu již mám tvrdší limit splněný a tak mi v roce 2016 stačí potvrdit slabší kritérium, a to čas 9:48. To jsem zaběhla i tady v Pekingu v náročných podmínkách. Takže už teď se velice těším na příští rok.
Foto: archiv Lucie Sekanové
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
