Když jsem psal tento článek, vzal jsem si na pomoc Encyklopedii Českých Budějovic, kde jsou napsány následující věty: „Prvními byly ve městě ustanoveny cechy krejčích, řezníků a soukeníků, doloženými již ve 14. století výsadami českých králů". Dále je možné v Encyklopedii nalézt informaci, že „roku 1514 bylo v Českých Budějovicích 43 řemesel a živností s 253 mistry. Nejpočetnější byli řezníci (44)“.

Letos slaví naše republika 100 let od svého založení, a tak se v dnešním dílu podíváme na to, jak často Budějovice navštěvovali naši prezidenti. Nezanedbávali nás a naše město?

Co myslíte, které budějovické náměstí nejčastěji slyšelo následující text? Slibuji před svými druhy, že budu pracovat, učit se a žít podle pionýrských zákonů, abych byl dobrým občanem své milované země, Československé socialistické republiky, a svým jednáním chránit čest pionýrské organizace Socialistického svazu mládeže.

Jaké je nejstarší vyobrazení Českých Budějovic? To už asi nikdy nezjistíme. Kde je pravda? Samozřejmě, že se jako odpověď nabízí všeobecně známá veduta od Jana Willenberga z jarních měsíců roku 1602. Je nádherná, přesná, precizní. Willenberg má velkou zásluhu na mapování historie českých měst, hradů a klášterů. Nenamaloval pouze naše město, ale např. i Jihlavu, Prahu, Pardubice. Celkem se zachovalo více než 30 topograficky přesných vedut, jejichž byl autorem.

Na jižní straně naší českobudějovické katedrály jsou více než 150 let namalovány sluneční hodiny. Nad nimi je latinský nápis Utere praesenti memor ultimae, který můžeme volně přeložit jako Užívej přítomného, ale mysli na věci poslední. Ani nevím proč, ale při pohledu na ně se mi vybavily posmrtné cesty ostatků sv. Auraciána.

V minulém díle, který jsme nazvali „Pozor zhasínáme!“, jsme vás, milí čtenáři, informovali o kašně v parku Na Sadech, které se říká Ukradené volavky. Málokterý díl našeho seriálu vzbudil tolik reakcí od vás jako tento. Myslím, že v době úmorných veder, které nyní v našem městě zažíváme, se můžeme výjimečně ještě vrátit k této fontánce a otisknout několik reakcí čtenářů. Nejdříve bychom rádi citovali dopis od pana Radoslava Hlaváče: „Staral jsem se o provoz kašen, fontánek a pítek v Českých Budějovicích jako zaměstnanec vodohospodářské firmy. Volavky musely odletět ze Sadů někdy mezi lety 1993 a 1997. Na začátku devadesátých let si je ještě pamatuji, jak zdobily městský park.“

Není zcela obvyklé, aby městští úředníci projevili smysl pro humor. V případě pojmenování malé fontánky v parku Na Sadech se tak stalo.

Budovu Komerční banky v Krajinské ulici zná asi každý z nás. My starší si ji pamatujeme z dob našeho mládí. Chodili jsme si sem vyměňovat české koruny za východoněmecké marky, polské zloté a maďarské forinty. Ti mladší si zase mohou vybavit obrovskou frontu, která před bankou byla, když po revoluci měl každý z nás nárok na omezenou výměnu tvrdé kapitalistické měny. Velmi dobře si pamatuji, jak jakýsi referent vylezl na římsu v prvním patře, držel se jednou rukou mříží a volal - „Netlačte se, peněz je dost“. No a ti nejmladší budovu znají spíše jen zvenku z korzování po Krajinské.

Je večer, stmívá se a po břehu ztichlých suchovrbenských rybníků se pohybují tři dospělé postavy a několik dětí. V rukou mají baterky a prohlížejí kmeny mohutných dubů. Hledají krále evropských brouků, hledají královský majestát hmyzí říše, hledají roháče obecného. Je to výjimečný tvor. Je ztělesněním síly, mohutnosti, důstojnosti. Žádný jiný ze 7000 druhů brouků, kteří žijí na území České republiky, mu nemůže konkurovat. Je jiný, je to prostě král. Opusťme ale nyní „hledače“ a nahlédněme krátce do života jeho výsosti.

Současně s novým vlakovým nádražím byla na konci roku 1908 zařízena v přízemí hlavní budovy nádražní restaurace. Na pohlednici s poštovním razítkem roku 1913 se tato secesní restaurace představuje. Podle dobových místních listů to byla největší a nejelegantnější restaurační místnost ve městě. Míra elegantnosti se dost dobře změřit nedá, velikost ano, ale nejsou se údaje, jak velké byly ve městě jiné restaurace.