Martin Maršík
SpolečnostČeské Budějovice objektivem Milana Bindera a perem Martina Maršíka: Už ani groš
České Budějovice jako finanční centrum? Tomu se nám asi ani nechce věřit! Přesto je to pravda. Následující argument by vás mohl přesvědčit.
SpolečnostČeské Budějovice objektivem Milana Bindera a perem Martina Maršíka: Krása starých sloganů a reklam
Mám rád staré, prvorepublikové reklamy. Krátké vtipné slogany prosvítaly za mého mládí z domovních fasád v českobudějovických ulicích. Nejvtipnější mi vždycky připadaly reklamy na mýdlo.
SpolečnostČeské Budějovice objektivem Milana Bindera a perem Martina Maršíka: Vzpomínky na Ferdinanda Hocha
Je vždycky radost potkat se s někým, kdo má rád České Budějovice, a kdo je navíc ochoten pro naše město i něco udělat. A my jsme s Milanem tento týden takového člověka potkali. Je jím Vlastimil Hoch, majitel firmy Hoch a synové. Velká většina z nás, zná sídlo jeho firmy zvenku. Je jím takzvaný Špalíček, který stojí v bezprostřední blízkosti Dlouhého mostu. Fanoušci sportu, zvláště hokeje, mají v podvědomí jeho reklamy na ledě českobudějovického stadionu.
SpolečnostČeské Budějovice objektivem Milana Bindera a perem Martina Maršíka: Zámeček v Poříčí utekl hrobníkovi z lopaty
V dnešním díle jsme opustili České Budějovice. Neodjeli jsme ale daleko, jen do Poříčí, které je v současné době částí Boršova. Tak tomu nebylo vždy, dříve bylo Poříčí samostatnou obcí. Co nás zde zaujalo?
SpolečnostČeské Budějovice objektivem Milana Bindera a perem Martina Maršíka: Kolik hlav je na solnici?
Jaké jsou hlavní dominanty našeho města? První tři místa jsou asi jistá – náměstí, kašna a Černá věž. Na dalších místech bychom se již asi dost názorově rozcházeli. Nicméně pozdně-gotickou solnici na Piaristickém náměstí by dříve nebo později jmenoval každý z nás.
SpolečnostČeské Budějovice objektivem Milana Bindera a perem Martina Maršíka: Rafael – ne Santi, ale Schuster
Jan Rafael Schuster - už to jméno má exotický a umělecký nádech. Nepodařilo se mi zjistit, zda rodiče dali malému Janovi jméno po kmotrovi, nebo zda měli rádi archanděla Rafaela, popřípadě zda obdivovali práci italského malíře a architekta Rafaela Santi. Možná, že důvod byl ještě úplně jiný. V každém případě se jméno k pozdějšímu výtvarníkovi mimořádně hodí.
SpolečnostČeské Budějovice objektivem Milana Bindera a perem Martina Maršíka: Kde na vás o vánocích Ježíšek kývne?
Milí přátelé, čas letí a letí a my jsme zase o rok moudřejší. Letošní adventní čas odpočítává poslední hodiny a ve studentském kostele Svaté rodiny na Senovážném náměstí je vše nachystáno. Co že je nachystáno? No přece jediný mechanický betlém v Českých Budějovicích. Téměř přesně před rokem jsme s Milanem o něm připravili článek s názvem „Ortoped rozchodil betlém“. V něm jsme se zaměřili spíše na jeho historii a psali jsme o záslužném díle pana doktora Sadovského z českobudějovické nemocnice. Pan doktor totiž betlém před několika lety kompletně zrekonstruoval a nyní ho každý rok připravuje na sezónu.
SpolečnostČeské Budějovice objektivem Milana Bindera a perem Martina Maršíka: Poslední válečné šrámy
Vážení přátelé historie, dnešní díl bude věnován našemu Zlatému mostu a jeho osudu v roce 1945. Mezi současnými Budějovičáky se označení Zlatý most již moc nepoužívá. Jen tedy pro připomenutí - označuje se tak most přes řeku Malši u Jihočeského divadla. Souhrnná historie mostu již byla popsána v celé řadě článků. My se ale dnes zaměříme pouze na březen 1945, kdy byly České Budějovice bombardovány spojeneckými letadly. V tomto měsíci dopadlo na naše město okolo dvou a půl tisíce bomb. Některé z nich zasáhly Justiční palác (současný Krajský soud) a budovu, kde dnes sídlí Jihočeské divadlo.
SpolečnostČeské Budějovice objektivem Milana Bindera a perem Martina Maršíka: Tajemný tunel pod náměstím
Pod naším hlavním náměstím Přemysla Otakara II. opravdu vede tunel. Upřímně, trochu jsem si ale v nadpisu zapřeháněl. Je to spíše tunýlek a tajemný také moc není. Ale jak víte, nadpis přitahuje čtenáře. Pro jednou mi to tedy promiňte.
ČeskobudějovickoČeské Budějovice objektivem Milana Bindera a perem Martina Maršíka: Dáma, která zachránila Masné krámy
Přenesme se v myšlenkách na konec 19. století do radničního sálu. Právě zasedá ctihodná Rada města. Již poněkolikáté se probírá nevábný vzhled Masných krámů. Lidé si stěžují, že stav budovy je špatný, příjemný není ani zápach, který se z prostor vine. Všichni radní se shodují. Budovu od majitelů vykoupit a zbourat.









