Podnikatel a vizionář, přesvědčený budějcký patriot. Když před nedávnem otevřel Martin Pražák téma propojení Českých Budějovic s okolními obcemi, rozpoutal vlnu diskusí i skeptické reakce některých politiků. „Připojení okolních obcí k Budějcím je jen otázkou času. I občané z Litvínovic, Srubce nebo Borku tráví často více času v krajském městě, než ve své obci. A potřebují proto koordinovanou dopravu, řízenou kapacitu škol a školek, servis občanům,“ říká Martin Pražák.

Petice skupiny obyvatel jihočeské metropole za zachování sportovní haly na Dlouhé louce byla jedinou peticí, kterou v prvním letošním pololetí řešila českobudějovická radnice. Ta se také zabývala stížnostmi, kterých měla na stole celkem jedenasedmdesát. To je přibližně stejný počet, jako v minulých letech za stejné období.

Ke každému čtvrtku už neodmyslitelně patří Drbna historička. A jinak tomu není ani dnes. Historik Jan Schinko se v dalším pokračování tohoto oblíbeného seriálu zaměřil na budějcký chudobinec. Za socialismu byl objekt hovorově nazýván radiák a v současné době tam sídlí část krajského úřadu. A také nechybí zmínka o ulici Boženy Němcové, kde budova stojí.

Pokud máte pocit, že už o Budějcích všechno víte, třeba vás překvapí netradiční večerní procházka k příležitosti sta let od vzniku ČSR. Ale čeká vás toho mnohem víc!  

Na snímku pořízeném kolem 9. května 1959 stojí na prostranství ulic Novohradské a Žižkovy jezdecká socha Jana Žižky z Trocnova. Zatím na zemi. Podstavec byl přivezen ze Žižkova náměstí později. Původně byla tato socha odhalena před radnicí na Masarykově náměstí dne 6. října 1951 u příležitostí Dne Československé armády, a přitom bylo Masarykovo náměstí přejmenováno na Žižkovo.

Ředitel třeboňských lázní Milan Kramárik rezignoval na svou funkci. Odchod odůvodnil tím, že nechce, aby se městské lázně a jeho osoba staly tématem v kampani před podzimními komunálními volbami. Opozice vedení společnosti kritizuje především kvůli velké fluktuaci zaměstnanců a úbytku klientů. Podle mluvčí třeboňské radnice Jitky Bednářové Kramárik ve své pozici skončí k 31. srpnu.

Hradební věž na pravém břehu Malše se do konce 19. století uváděla jako věž Spilhaybl, zřejmě podle měšťana a purkmistra v roce 1466 George Spilhaybla, který vlastnil sousední dům. Potom převážil název Železná panna, který byl atraktivnější než Špilhajbl a zejména proto, že železná panna byl podle pověsti nástroj na mučení nešťastníků. Nástroj měl jakési paže opatřené bodly, které svíraly provinilce. Pacholek paže utahoval a písař zapisoval, co mučedník přiznává. Není to však doloženo. 

Pokud hledáte nějaké to kulturní rozptýlení, stačí vyrazit do centra a jít za tóny, které budou znít ze Sokolského ostrova. Pokračují totiž Středy před K2, a navíc k nám na jih dorazí kapela Yiasa až z Afriky!

Podle nejstaršího policejního „Seznamu zde místně se nacházejících automobilů a motocyklů“ z prosince 1919 se ve městě nacházelo 31 automobilů a 16 motocyklů. Počet rychle rostl tak, že pro přehlednost se uvádí, že ve 20. letech 20. století jezdilo ve městě plus mínus 200 automobilů. Postupně si automobily dělaly v ulicích, co chtěly. Nebyly velké havárie, většinou jen takové šťouchy, nebo auto jedné firmy spadlo do Mlýnské stoky, ale radnice musela rychlost omezit.

Na dobové kresbě z let před rokem 1872 z archivu Arnošta Matschina je gotické náměstíčko na konci Hroznové ulice před Rybářskou bránou. Vpravo na rohu Panské stojí Stará rychta. Vlevo by následoval průchod na Piaristické náměstí. Kdyby si krupaři a mlynáři nevydupali na radnici v roce 1872 zboření gotické hradby s vjezdem a gotické Rybářské věže, mohl by být tento kout města vhodný na zápis do UNESCO. Kromě Staré rychty všechno na kresbě bylo na přání majitelů Předního mlýna zlikvidováno. Dnes je tam také výtvarně hodnotný komunikační uzel, ale na zápis do UNESCO už to není a těžko bude.