Chceme, aby si budějovičtí senioři život ve městě víc užívali, říká Martin Kuba

V minulém týdnu jste představili kartu pro seniory, kterou byste rádi zavedli ve městě, pokud ODS vyhraje volby. Má název Šetřilka. Jak jste to vymysleli?
Chtěli jsme, aby ten název byl trochu hravý. Hlavní smysl té karty je, aby město umělo poskytnout seniorům většinu městských služeb v podstatě zadarmo nebo spíš za symbolickou jednu korunu na den. Myslíme si, že žijeme v době, kdy se ekonomice daří a i naše město bohatne. Každý rok dostává do rozpočtu z výběru na daních víc peněz. Jsou to opravdu obrovské peníze. Mluvíme tu o nějakých 170 milionech korun za rok oproti tomu, kolik město dostávalo třeba před čtyřmi lety. A nás prostě štve, že z toho budějovičtí senioři nemají vůbec nic. Lidé, kteří tady odžili celý život, platili tady daně, podíleli se na rozvoji města a teď, když se ekonomice daří, už nemají příležitost chodit do práce a vydělávat si. Město by těmto lidem mělo vrátit to, co jim dluží, to nám přijde fér. Senioři by si měli život ve městě užívat a mít příležitost si svoje důchody šetřit. Proto tedy Šetřilka.

Co by tedy Šetřilka měla seniorům nabídnout a pro koho by byla?
Měli by na ni nárok všichni senioři s trvalým pobytem v Českých Budějovicích. Ženy od 62 let, muži od 65 let a držitelé ZTP. Měla by seniorům přinášet dopravu v MHD zdarma, svoz komunálního odpadu zdarma, dotované obědy za 40 korun ve školních jídelnách v místech, kde bydlí, možnost navštěvovat všechna městská zařízení jako třeba plovárnu zdarma, možnost navštěvovat zápasy městských sportovních klubů například hokej, fotbal, volejbal za symbolickou cenu a další služby. Už ted mi senioři píší, co bychom na Šetřilku mohli přidat. Někteří z nich by třeba rádi navštěvovali jazykové kurzy a ty by mohli pořádat studenti Pedagogické fakulty. Jde nám prostě o to, zapojit seniory co nejvíc do života ve městě, aby si život v Budějovicích opravdu užívali. My si myslíme, že jim to všichni dlužíme. Není fér, když se městu daří a oni z toho prostě vůbec nic nemají.

Proč k využívání těchto služeb seniorům nestačí jen občanka?
K poskytování těchto služeb potřebujeme nějakou evidenci. Například ty obědy ze školních jídelen musíme nějak evidovat, pokud si za ně senioři zaplatí 40 korun. Na to je skutečně nejlepší jednoduchý čip, tedy stejný model, který využívá dnes naprostá většina žáků ve školách. Občanky s čipy sice už začínají, ale 99 procent seniorů je nemá. My je nechceme nutit, aby si je museli udělat. Přiznám se, že jsem o tom vedl i docela živou diskuzi na svém facebookovém profilu, kde se mě někteří mladí lidé ptali, proč to neuděláme pro seniory jako nějakou chytrou aplikaci, která by načítala QR kódy s tím, že karty už jsou přežitek. Na to já říkám, že to neděláme pro sebe, aby to bylo super a moderní, ale aby to bylo pro naše seniory uživatelsky nejjednodušší. Jednoduchá čipová karta je podle nás i odborníků, kteří se seniory denně pracují, nejjednodušší a nejlacinější systém.

V tomto týdnu jste představovali vaše priority v oblasti sportu a kultury. Jak navrhujete postupovat se sportovní halou?
Bohužel to, jak vedení města postupovalo v přípravě projektu sportovní haly, je přesně ukázka toho, jak se to dělat nemá. Místo, aby se se všemi sportovními kluby domluvili na tom, co v nové hale potřebují, a hledala se varianta, jak to co nejekonomičtěji realizovat, tak si bez debaty s kluby náměstci vymýšleli, co všechno do projektu přidají. Cena tak narůstala do astronomických výšek, aniž by sportovním klubům opravdu přinášela to, co potřebují. Bez toho, aniž by se dopředu klubům zajistilo místo, kde mají trénovat, jim páni náměstci oznámili, že do haly k určitému datu už nemohou. Na to, že tímto způsobem cena půjde nahoru a částku přes 700 milionů korun jsem já i dopředu předpokládal, mi náměstci zodpovědní za projekt sportovní haly na koaliční radě tvrdili, že to tak nebude. Výsledek známe všichni. Nakonec se ukázalo, že jsme měli pravdu a že si na městě nenechali zpracovat ani položkový rozpočet projektu. Takže takový projekt my realizovat nebudeme! Pokud bychom uspěli, tak hned po volbách svolám všechny sportovní kluby a s nimi se chci bavit o tom, jaké prostory potřebují a jak jsme schopni je zajistit, tak aby to pro město bylo investičně i provozně nejlepší. Město přeci nepotřebuje jen halu. Chci, abychom mohli konečně pro Budějovičáky postavit aquapark, protože jsem přesvědčen, že už si ho zaslouží a městu by slušel. Proto nemůžeme nesmyslně vyházet stovky milionů korun navíc za stavbu haly, když to, co opravdu sportovci potřebují, by stálo mnohem méně.

Je fakt, že situace kolem haly zvedla mezi sportovními kluby velkou nevoli a bylo to téma, které hýbalo městem. Jaký systém zapojení sportovních klubů byste zvolil? Vždyť město má přece sportovní komisi, která by měla tohle zajišťovat.
Pokud bych byl primátorem, tak bych chtěl komunikovat s kluby mnohem víc napřímo. Podle mě má město převzít větší roli v koordinaci rozvoje klubů, pokud jim má přispívat. Klasický příběh, který kluby zažívají, je, že si připraví nějaký projekt, třeba na výměnu podlahy v tělocvičně. Zjistí, že cena bude 600 tisíc korun a začnou sami shánět peníze. Seženou si dotace z ministerstva a shání peníze od firem a podají si žádost na město. Když všechny peníze seženou a chybí jim jen ty od města, kde žádají třeba o 250 tisíc korun, tak se stane to, že na městě rozhodnou, že jednomu klubu přeci nedají vše, ale každému něco. Klub, který žádal o 250 tisíc na opravu podlahy, tedy z města dostane například jen 150 tisíc korun a radní se diví, že nejsou rádi. Jenže klubu v tu chvíli chybí peníze, které už prostě nemá kde jinde sehnat, a nakonec jim tedy padne i dotace třeba z ministerstva. Výsledek je ten, že nová podlaha v tělocvičně pro děti prostě není. Primátor má proto, podle mě, se všemi kluby víc mluvit o tom, co skutečně potřebují, zároveň to s nimi plánovat, pomáhat zajišťovat finance a za kluby v tom dobrém slova smyslu lobovat.