GLOSA: Zápis do první třídy pohledem hrdého otce

Přípravy jsme zahájili už den před zápisem. Tomík se nemohl dočkat, a tak jsme alespoň zkoušeli oblečení. „Tati, viděl bych to na rifle a košili,“ říká synek a já se nemůžu ubránit smíchu. Až moc rychle dospívá a začíná se čím dál víc podobat mamince. Pečlivě zapíná knoflíčky, prohlíží se v zrcadle. S tím, co vidí, se zdá být spokojen. Opakuje proces pozpátku a namísto košile obléká pyžamo. Dlouho nemůže usnout…

Samotný den zápisu začíná stejně jako všechny ostatní. Jen při příchodu do školky hlásí: „Dnes jdu po O. Půjdu k zápisu.“  Samozřejmě není sám. I my rodiče jsme si museli vzít volno a jít po O. Okamžitě po příchodu domů se obléká a nejraději by vyběhl směrem ke škole. Mimochodem jsme spádoví do ZŠ Dukelská, kam se také hlásíme.

Zápis začíná ve dvě odpoledne. My dorážíme ke škole v 13:45 a čekáme frontu, která dosahuje až před budovu. Fajn. Co bych pro něj neudělal. Ve frontě samozřejmě poznáváme známé tváře. Tomášek se vítá s kamarády ze školky, ale velmi záhy se baví i s doteď neznámými dětmi.

Po chvíli začínám být nervózní. Fronta mě irituje a i pro děti je to očividně dlouhé. Konečně se dostáváme ke stolku, kde nahlašujeme jméno a dostáváme formuláře. Jsme poslání do další fronty. Tentokrát už ke třídě, kde zápis proběhne. Před námi čeká jen jedna holčička. „Dlouho čekat nebudeme,“ raduju se, ale chyba – jedno dítě se ve třídě zdrželo téměř půl hodiny. Konečně jdeme na řadu.

My dospěláci musíme vyřídit nějaké ty formality, ale Tomík jde rovnou na věc. Po očku ho sleduju a je mi jasné, že u prvního stolku exceluje. Počty a číslice mu jdou (na rozdíl od táty), s barvami také nemá problém (na rozdíl od barvoslepého táty). Poté se přesouvá k písmenkům. Tam sice není stoprocentní, ale většinou zvládá. I já jsem musel při některých otázkách paní učitelky přemýšlet. Holt nároky na děti jsou větší. Jedeme dál. Obtáhnout jedním tahem tulipán – pohoda. Pak přichází obávané zavazování tkaniček. Tomík se překvapivě dostává až do finální fáze, utahuje a nic … samotnému se mu to ještě nikdy nepovedlo, ale tentokrát byl opravdu blízko, což i paní učitelka ocenila.

Následuje zpívání u kláves. Při otázce paní učitelky, jakou písničku má Tomášek rád, mi cukají koutky. Prcek poslouchá Black Sabbath, Iron Maiden a podobně. Nakonec ale volí Skákal pes a Prší prší. Nervozita je na jeho hlase znát, naopak při vytloukání rytmu opět bezchybný výkon. Pak se ještě přesouváme na malování, kde Tomík tvoří autoportrét s autodráhou. Obrázek jako stvořený pro galerii v Louvre. A máme splněno. Do třiceti dnů budou výsledky. „Jenom škoda, že pani učitelky neumí zahrát metaly,“ povzdechl si Tomášek při odchodu.

Ještě teď jsme všichni plni dojmů. Všichni byli moc milí a při pohledu na naší maminku, která na Dukelskou také chodila, si mnozí učitelé nostalgicky povzdechli. Prcek se do školy moc těší a nejraději by nastoupil hned. Neví, co ho čeká.