Sobota 22. února 2025 | Svátek má Petr
Není nad první slunečné dny po zimě. Člověk konečně může sundat zimní bundu, nasadit sluneční brýle a vyhřívat se na sluníčku někde v parku. Ještě, že jich v Budějcích pár máme. Bohužel nepoužitelných...
Miluju Budějce. Vážně. Je to prostě krásné město. Není extrémně velké, ale není to žádná vesnice. Ve výsledku tady máme všechno, co potřebujeme. Když si člověk odmyslí šílenou dopravu a pár dalších věcí, máme se tu prostě krásně.
Trochu jsem nad tím rozjímala včera při odpolední procházce. To počasí člověku ani nedovolovalo zůstat doma. Vzala jsem psa a courala se městem. A když jsem se vracela ze Stromovky domů přes Sady, trochu na mě padl smutek. Nebo možná vztek.
Ne každé město má kousek od centra park, ve kterém si můžete sednout s kafíčkem, poslouchat šplouchání fontány, ruch „velkoměsta“, ale pořád být obklopen zelení. Budějce ten park mají, bohužel ale bez některých z těch následujících možností.
Když jsem tudy včera šla, fakt jsem měla velkou chuť si vzít kafe sebou, sednout si a užít si chvíli mimo svojí sociální bublinu. Jenomže pohled na lavičky, které už od dopoledne obklopují opilí jedinci, odpadky, střepy z rozbitých lahví a kdo ví, co všechno ještě, už tak lákavý není.
Chápu, že je to veřejné místo, vysedávat si tam může kdo chce. Ale možná by bylo fajn, začít situaci na Sadech řešit. Není to tak dávno, kdy jsem byla sama svědkem toho, jak dva „mladíci“ hulákali na procházející ženu s kočárkem. „Žanetooooooo, heeeeeej, poceeeeem...“. Paní podle výrazu v obličeji nebyla Žaneta. A týpka evidentně neznala.
Fakt příjemné.
Znám hodně lidí, kteří se po setmění Sadům raději vyhnou. A upřímně se jim ani nedivím. V té společnosti, která se tam zdržuje, se totiž večer vážně pohybovat nechcete.
