Na letišti v Plané u Českých Budějovic je v posledních dnech velmi rušno. Už týden zde operuje uprchlické centrum, které denně odbavuje stovky lidí prchajících před válkou na Ukrajině. Za týden jich tudy prošly více než čtyři tisíce. Velký nápor tu zvládají i díky práci dobrovolníků.
Je sobotní poledne a v terminálu letiště v Plané u Českých Budějovic je velmi rušno. V jednu chvíli se zde pohybuje asi stovka uprchlíků z Ukrajiny. Ti se mísí s pracovníky ve žlutých a červených vestách, kteří se jim snaží hned u vchodu pomáhat. Od sedmi hodin ráno, kdy centrum otevírá své brány, se tu nikdo ještě nezastavil.
„Dnes je to můj první den tady a je zatím docela náročný. Od rána sem proudí menší i větší skupinky lidí, někdy je to klidnější, jindy je lidí víc, dost se to mění,“ popisuje situaci u vchodu do uprchlického centra dobrovolnice Adéla Vavříková. Na sobě má oranžovou vestu, což znamená, že má na starosti administrativu a třídění uprchlíků. Naopak pracovníci ve žlutých vestách fungují jako tlumočníci. Procházejí terminálem a pomáhají Ukrajincům s vyplňováním dokumentů, či je nasměrovávají mezi jednotlivými stanovišti. „My máme stanoviště hned u vchodu. Kontrolujeme pasy a papíry a s těmi, kteří doklady z nějakého důvodu u sebe nemají, vyplňujeme tyhle formuláře,“ ukazuje na stoh papírů na přepážce infocentra. Právě tady začíná náročné administrativní kolečko, které musí každý uprchlík absolvovat, aby se mohl na území Česka dále pohybovat.
Klíčové je zajistit plynulý chod uprchlického centra. O to se zde stará asi sedm desítek pracovníků, přičemž zhruba polovinu z nich tvoří dobrovolníci. „Je to tady náročné nejen fyzicky, ale i z psychické stránky. Dnes ráno třeba přijel autobus s asi čtyřiceti lidmi. Při příjezdu to bylo hodně emotivní, někteří se loučili s příbuznými, dojalo mě to. Důležité je, že ti lidé potřebují naši pomoc, a té se jim od nás dostává,“ doplňuje svou kamarádku Adélu Lucie Gřegořková. Obě jsou studentky soukromé střední školy v Budějcích.
Vedle infocentra je pro příchozí připraven stánek s malým občerstvením. Po náročné cestě jsou lidé vyčerpaní a unavení. Na povzbuzení si tu mohou dát kávu, čaj nebo například domácí buchtu. Ve stánku je i dostatek balené pitné vody. Občerstvení obsluhují dobrovolníci z Českého červeného kříže. Ve dvojicích tu drží přibližně šestihodinové směny a kromě občerstvení jsou připraveni poskytnout i případnou zdravotní pomoc. „V současnosti se v centru střídá asi padesát našich lidí, kteří se pravidelně po šesti hodinách střídají. Služby jsou náročné, protože uprchlíci jsou na tom čím dál tím hůře. Ze začátku totiž přijížděli spíše ti, kteří už v Čechách měli třeba nějaké zázemí, například příbuzné. Ale nyní už začali proudit lidé, kteří jsou v tomto ohledu takřka bezprizorní a zkrátka jen prchají s několika málo věcmi. Mnoho z nich neví, jak a kam dál,“ upozorňuje Radka Řehovská, koordinátorka z budějovického ČČK.
Její slova potvrzuje také vedoucí krajského Odboru krizového řízení Marta Spálenková, která upozorňuje i na zvyšující se počty přijíždějících uprchlíků. „Zpočátku bylo lidí méně, pak počty začaly prudce stoupat. Nejvyšší nárůst jsme zaznamenali zhruba v polovině týdne, kdy jsme odbavili i přes sedm stovek uprchlíků za jeden den. V posledních dnech se to zase trochu snížilo na počty okolo čtyř set odbavených denně,“ upřesňuje Spálenková. Centrum je podle ní nyní kapacitně nastavené na zvládnutí zhruba šesti stovek lidí za dvanáct hodin. „Na začátku jsme neměli vůbec představu, s jakými čísly bychom měli počítat. Kapacitu jednotlivých přepážek jsme během týdne museli operativně měnit. Například velký problém nastal na stanovišti Odboru azylové a migrační politiky. Tam byla původně jen dvě okénka, ale to absolutně nestačilo, tvořily se tam obrovské fronty. Museli jsme tedy přidat několik oken navíc,“ přibližuje. V současnosti odbor disponuje osmi přepážkami. K posílení došlo také například u stanovišť VZP.
Oficiálně je centrum otevřené od 7 do 19 hodin. V činnosti ale pokračuje i mimo tyto hodiny. „Pokud mají lidé ubytování, tak je odbavujeme, dokud můžeme. Pokud přijedou například v noci, tak jsou většinou unavení a nemá smysl je tahat přes proces registrace, potřebují si odpočinout. Uložíme je tedy na lůžkách v zadní části terminálu,“ doplňuje Spálenková zatímco procházíme do další části centra určené na odpočinek.
Před samotným sálem s postelemi je prostorný dětský koutek. Je odsud krásný výhled na přistávací dráhu letiště. Uvnitř koutku se pohybuje odhadem asi dvacet malých dětí. Hrají si spolu na barevném koberci. Smějí se a dovádí jako kdyby za sebou právě neměly náročný útěk před válkou. Až má člověk pocit, že se ocitl uprostřed běžné školky. Jejich matky je pozorují z letištních laviček. Je poznat, že jsou z cesty unavené, ale nikdo z nich tu zatím nepropadá pláči nebo jiným negativním emocím. Spíš naopak. Často je na tvářích uprchlíků vidět úsměv. „V této fázi převládá u lidí pozitivní pocit z toho, že zvládli cestu sem. Ale je potřeba si uvědomit, že negativní emoce se dostaví. Velice často se tak děje po příjezdu na obytování, kde to na všechny dolehne,“ varuje Spálenková. Zároveň zmiňuje jeden z nejzásadnějších problémů, s nímž se uprchlíci v cizí zemi potýkají. „Pro Ukrajince mířící do Česka je nyní klíčové najít stabilní ubytování. Všichni si musíme uvědomit, že tohle je dlouhodobá situace. Tito lidé potřebují najít zázemí na delší čas. Týden ani měsíc nic neřeší.“
Chuť Čechů pomáhat v centru dokazují stoly plné oblečení, trvanlivého jídla i hygienických potřeb. Ukrajinci takovou pomoc potřebují také. „Prchají s těmi nejnutnějšími věcmi. Mnoho lidí navíc vyrazilo na cestu přímo z bunkru, kde už pár dní neměli přístup k čistému oblečení, potřebují se tak převléci,“ poukazuje Spálenková. Zároveň radí těm, kteří chtějí přispět opravdu efektivně, aby sledovali aktuální požadavky centra. Kraj i ČČK tyto informace pravidlně aktualizují na svých webech.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
