Před 190 lety byl zahájen provoz koněspřežné dráhy, která se stala nejen první stavbou svého druhu u nás, ale i v celé kontinentální Evropě. Dráha spojovala České Budějovice s rakouským Lincem a měla délku 129 kilometrů. V plném provozu byla od roku 1832. V roce 1836 byla prodloužena téměř na 200 kilometrů až k solným dolům u Gmundenu.
Osobní vlaky vyjížděly z obou cílových stanic pravidelně jednou denně v pět hodin ráno a křižovaly se v poledne v rakouském Kerschbaumu. Cesta mezi Českými Budějovicemi a Lincem tehdy trvala přibližně 14 hodin.
Nákladním vlakům trvala cesta až tři dny. Nejčastěji přepravovaným zbožím byly sůl, dřevo a uhlí. V roce 1868 začala přestavba trati, která měla umožnit provoz parních lokomotiv, a poslední vlak tažený koňmi vyjel na trať 15. prosince 1870. V roce 1971 byla koněspřežka, nebo přesněji to, co z ní zůstalo, vyhlášena národní kulturní památkou.
Po ukončení provozu dráhy byly budovy a pozemky rozprodány. Převážně opuštěné stavby postupně chátraly a zanikly. Zřejmě nejvíce památek na koněspřežku na české straně je na Českokrumlovsku, historii dráhy dokumentuje Muzeum koněspřežky v Českých Budějovicích.
Za hranicemi v rakouském Kerschbaumu se turisté mohou projet po koněspřežce v replice luxusního vozu Hanibal nebo ve společenském voze Franz Josef. V současnosti je jedinou autentickou stavbou v Českých Budějovicích, mající přímý vztah ke koněspřežce, i přes dílčí úpravy strážní domek číslo 1 v Mánesově ulici.
Sloužil jako bydlení pro drážní strážníky - zaměstnance železniční společnosti. Každému strážníkovi byl svěřen dohled nad úsekem dlouhým zhruba tři kilometry, kde kromě ostrahy prováděl zároveň i nejnutnější práce na údržbě kolejiště.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
Trať sloužila velice dobře. Až do nástupu ODS&ČSSD na kraj. Pak začala epocha sebepresentace nul a nýmandů - rušit umí každý trouba a to se v JČ stalo jakousi módou. Zimolovi a Kubovi koně z JIKORDu (Jihočeské kohorty rušení dopravy) dokázali že neberou velké peníze nadarmo. Rušením osobních vlaků se realizovalo především duo jakýchsi lemplů - Žemličky s Borovkou (ODS). A že se jim jejich ničitelské choutky neobyčejně dařily potvrzují auty neustále ucpané Č. Budějovice. Není divu, jejich přezíravost a pohrdání obyvateli kraje vyústily v neexistenci použitelného integrovaného dopravního systému, kdy prázdné tratě (které jaksi z principu netrápí silniční zácpy) a ve špičkách ucpané silnice jen dokládají nekompetenci a hloupost těchto velice bohatě zaplacených podvodníků. Cestující kteří v JČ kraji používají veřejné dopravy jsou oproti cestujícím, třeba ve StČ kraji znevýhodňováni a pasováni do rolí občanů II a III kategorie. Musí se uskrovnit, aby se za "uspořené" několik vyvolených mělo velice dobře.
