Když českobudějovičtí Oceán v roce 1990 vydali debutové album Dávná zem, byli již úspěšnou kapelou… Vlastně byli stále zjevením, ze kterého se začal stávat fenomén. Zvláštně melancholická muzika, novoromantismus a… zpěv, jenž měl sílu bortit skály. Dnes, ve čtvrtek 24. května, je to přesně osm let, co nás opustil Petr Muk. Jeho hlas nás ale bude na nahrávkách provázet ještě dlouhá desetiletí, možná věky. Kdo ví…
Proč zmiňuji Dávnou zem? Protože to byla vůbec první dlouhohrající deska s Petrovou účastí, kterou jsem slyšel. Samozřejmě jsem znal různé singly, především z jeho sólové tvorby, ale album jako takové… možná jsem se ho malinko bál. Zbytečně.
Už úvodní a zároveň titulní song dává najevo, že se posluchač mazlí s něčím skutečně jedinečným. Zapomeňme na Depeche Mode, je nespravedlivé mluvit o nějakém klonu, i když jimi samozřejmě kluci z jižních Čech byli ovlivněni. Oceán byl svébytný, propojilo se v něm několik silných tvůrčích osobností. Dokázal fanoušky roztančit při Ráchel, přivodit husí kůži při gradující Čas či vyvolat chmury při Snu o měděných jablkách. Všechny tyhle skladby na Dávné zemi naleznete.
Samozřejmě… použité zvuky zestárly, avšak samotná muzika je aktuální stále. Když si dnes pouštím Dávnou zem a vzpomínám, musím se usmát. Boom Oceánu a vzestup Petra Muka jsem nezažil, tehdy jsem se zajímal maximálně o autíčka ve školce. Nedokážu tedy říct, jak moc byly vyhroceny tábory takzvaných depešáků a metaláků (asi to bylo zajímavé), přesto… před pár lety jsem byl hostem jednoho rockového rádia, kam jsem měl přivézt také svou oblíbenou muziku. Malinko provokativně jsem tam přitáhl i skladbu Čas, čekal jsem, že dostanu od moderátora a ostatních za uši, ale chyba lávky, přátelé! Všichni pokyvovali a div mě neplácali po ramenou.
„Myslel jsem, že to nepochopíte,“ přiznal jsem se tehdy.
„Proč?“ opáčil moderátor.
„Není to rocková muzika…“
Podíval se na mě a usmál se: „Není, ale ve svém jádru je temnější než kdejaký bigbít!“
Samozřejmě měl pravdu… Nostalgicky jsme se pobavili o Oceánu, zavzpomínali na Petra Muka a rozešli se. Dodnes to mám v hlavě. Obávám se totiž, že v roce 1990 by k podobné rozmluvě nedošlo. I když… věřím, že i tenkrát se našli hudebně otevření lidé, kteří neškatulkovali. Na druhou stranu ona určitá ortodoxnost, láska k jednomu proudu má také něco do sebe.
Petr Muk, to samozřejmě nebyl jen Oceán… Velmi populární byl i Shalom a ignorovat se nemůže ani jeho sólová kariéra. Ostatně velmi silná je Petrova poslední řadovka v Bludišti snů, která vyšla v květnu 2010. Procítěné i chytlavé album, které stojí za to si připomínat a nechat se unášet… Muzika je zkrátka krásná věc.
Subjektivní albové tipy z kariéry Petra Muka jsem si dovolil vypíchnout v článku na Drbně před třemi lety.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
