Hard to Frame sami sebe označují za drum and bass, dubstep či breakbeat, ale tak jednoduché to s nimi není. Podstatně blíže mají k trip hopu, ambientu nebo dokonce soulu, přičemž chvílemi se (co do rytmiky) dotýkají až jazzu (alespoň naživo). Kdo si tedy přišel v úterý 9. července zatancovat před budějckou Slavii, musel být malinko zklamán. Kdo ale naopak miluje emotivní, zasněnou muziku, byl okouzlen od prvního songu.
Kapela působila odtažitě, introvertně, možná až křehce, což platí především o zpěvačce Karolině Veselé. Mít scéna světla, která by melancholický ráz Hard to Frame podtrhla, nejspíš by to své kouzlo mělo, ale takto některé okamžiky vyznívaly spíše rozpačitě, hlavně pak prostory mezi skladbami, kdy se zdálo, že se frontmanka lidí až bojí.
Vynechal bych mluvené slovo a soustředil se jen na muziku, protože ta byla jedním slovem fantastická. A platí to i o Karolině, která sice patrně neumí komunikovat s publikem, ale jinak vládne hlasem, do kterého není možné se nezamilovat. Skutečně úžasný zpěv, silný, jistý, přitažlivě smutný. . . Karolina je zpěvačka, která je výhrou pro každou kapelu. I plochy, které by možná byly příliš fádní, dokáže pozvednou na vyšší úroveň. Máte pak pocit, že neexistuje slabé místo.
Ale pozor, tím nijak nesnižuji kvalitu samotných muzikantů. Naopak. Je moc fajn, že ačkoliv se Hard to Frame prezentují jako elektronika, na koncertech jsou plnohodnotnou živou kapelu. Třešničkou je pak dokonale zaranžovaný saxofon Venduly Černohorské, který byl podpořen skvělým zvukem, ostatně stejně jako celé vystoupení.
Paradoxem je, že nejsilněji kapela vyznívala právě v pomalých, soulových pasážích, když se pak sešlápl plyn (což je to, co možná někteří posluchači od této party čekali), nemělo to takovou šťávu, o to více, když se od mikrofonu vzdálila Karolina Veselá. Ale je samozřejmě fajn, že Hard to Frame setlist promíchávají tak, aby se nejelo v jedné lajně. Jestli to tak funguje i na desce, těžko říct, zatím jsem neměl možnost ji slyšet. . .
Resumé? Po květnovém vystoupení Manon Meurth na Budějovickém Majálesu další koncert mladé kapely, u které se nebojím napsat, že hraje světovou ligu. Až mě to přivádí k myšlence, že zatímco mnozí z nás věčně lamentují nad stavem české pop music, v tichosti nám tu roste nová generace, která NA TO opravdu má. A já jí držím palce.
