Sochař Petr Fidrich: Osobně se uměním především bavím

Tvá socha, kterou lidé vidí hned u schodů Galerie Mariánská, nese název Spermoid. Co si pod tím můžeme představit?
Mnoho lidí v tom vidí podobnosti sobě vlastní. Je to humorná nadsázka... Spermoid, co to vlastně je? Člověk, který stříká energii? I tak se to dá vyložit. Může to mít ale mnoho významů, každý to může vidět jinak...

Což platí i o tvé druhé soše, která se nachází u Černé věže...
Ano, u Černé věže mám sochu s názvem Papamobil. Její instalaci doprovázely komplikace. Někomu, nejspíš diecézi, se asi příliš nelíbila. Nakonec jsme se ale přes pana kurátora domluvili a sochu se podařilo nainstalovat. Papamobil je nejvyšší úředník křesťanů. Navštívil České Budějovice, přičemž zaparkoval u Černé věže.

Dá se říct, že jsi tak trošku provokatér?
Možná ano... Dneska je módou, že je umění hodně o fóru. Aby to něco říkalo, napadlo nějakou historii a tak dále. Když jsem třeba dělával sochy z ledu, také to byla tak trošku kontroverzní díla. Vždycky to má nějaký výtvarný podtext. Sochy mají skutečně mnoho významů. Například Papamobil... Někdo si za to může dosadit Husa. Dav, na kterém stojí Papa, může být oheň. Oheň může být víra... Je možné, že měli církevní lidé trošku strach, aby to nebylo myšleno tak, že tady chceme někoho upálit. Opakuji - sochy mohou mít mnoho významů. Nechávám na lidech, ať si dělají úsudky sami.

Takže patříš k umělcům, kteří chtějí, aby lidé v jejich dílech hledali. Nechceš jim svoji myšlenku naservírovat na podnosu...
Tak by to podle mě mělo být. Umění by nemělo být příliš polopatické. Mělo by naznačovat, aby člověk kolem něj chodil a říkal si: Aha, on to asi myslel takhle. Aby neříkal: Jasně, je to takhle a dál mě to nezajímá. Člověk by měl hledat významy, symboly... Vždyť symboly se používaly už dávno v historii. Umění by mělo nějakým způsobem nabudit emoce. Nemusí jasně říkat, jak, kdo má myslet, dělat politiku, sport a tak dále.

Umění je tedy hodně o emocích...
Za sebe mohu říct, že jsem tím kumštem tak otupělý, že už žádné emoce nemám, pokud to sám nedělám. Ale ano, někdo je popuzený, někdo se směje. Bohužel se za fór v umění dodnes střílí, což je šílené. Umění nemůže ublížit, může ale přesvědčit, nabídnout cestu, a proto je stále pro někoho problémem. Osobně se uměním především bavím, to je pro mě důležité.

Umění ve městě se účastníš poprvé... Jak ke spolupráci s Michalem Trpákem, který je kurátorem výstavy, došlo?
Je to zvláštní, protože na jihu Čech působím zhruba 20 let, ale s Michalem Trpákem jsme se seznámili teprve nedávno. Každopádně mi nabídl, zda se také nechci prezentovat, a já to přijal. Myslím, že jsem udělal dobře.