Skutečně si zaměstnanci domova důchodců zasloužili vyhazov?

U zaměstnanců se dle vašich slov našlo jídlo. Víte jistě, že se nejednalo o potraviny, které jim darovali senioři? Ověřovala jste si i tuto možnost?
„Bez komentáře.“

Jak je možné, že za vašeho působení bylo z domova vyhozeno přes dvanáct zaměstnanců, z nichž někteří zde pracovali i více než deset let?
„Pracovníci porušili zákoník práce, proto byli propuštěni!“

Dále už rozhovor nepokračoval, jelikož tón hlasu jasně vypovídal o tom, že mé otázky jsou naprosto nevhodné…

Následně jsem se tedy sešla i s druhou stranou, a sice bývalými zaměstnanci domova. Přináším tímto jiný názor na celou situaci.

V několika médiích proběhla zpráva, že byla čtveřice vyhozena na hodinu. Bylo tomu skutečně tak? Na vlastní oči jsem viděla dokument, který toto tvrzení zcela popíral. Viděli jste někdy na jednom papíru dvě výpovědi a každou k jinému datu? Já tedy ne… Můžu zcela jistě potvrdit, že nikdo nebyl vyhozen na hodinu.

Dne 5. listopadu šli dnes již bývalí zaměstnanci z práce. Několik kroků od domova byli však překvapeni vedením v čele s paní ředitelkou. Byli vyzváni, aby ukázali tašky. Učinili tak. V taškách bylo skutečně nalezeno jídlo. Nejednalo se o deset salámů, spoustu salátů a já nevím, čeho ještě, jak uvádí některá média, nýbrž jen trocha jídla, které dostali (!). Viděla jsem list, na kterém byl podrobný rozpis. Uvedu příklad - jedna osoba si odnesla dvakrát Švejkův salát, čtyři housky a půlku chleba. Na seznamu bylo tedy uvedeno přesné množství a byl tam i podpis kontrolora!

Dnes již bývalá zaměstnankyně říká: „Uznávám, vzít jsem si to neměla, ale bylo mi líto to vyhodit do koše. Vím, že se to nesmí, snažila jsem se paní ředitelce omluvit, ale zbytečně. Podle mě tohle mělo skončit napomenutím, ale přece si nezasloužím být po více než deseti letech jen tak vyhozena. Nechci se obhajovat, ale kdo z vás si v práci nikdy nevzal papír, něco neokopíroval, nezavolal a tak podobně? Já vím, že to není správné, ale nikdy bych lidem v domově neodtrhla od úst, jak se o nás všude psalo, jen jsem si dovolila vzít to, co mi lidé dali.“

Ruku na srdce, kdo z vás nikdy nebyl například za babičkou v nemocnici a komu z vás babička nevnutila alespoň jablíčko nebo rohlík se slovy, že to přece všechno nesní a že je škoda to vyhodit?!?

Jak mi vysvětlíte, že se kolem domova mělo najít poházeno plno tašek s jídlem? Varovali jste snad další zaměstnance?
„Jak byste chtěla varovat nějakých 160 lidí, ani na všechny nemáme číslo. To je nesmysl… No, každopádně naše tašky to být nemohly. My ihned po vyzvání obsah tašek ukázali a paní ředitelce odevzdali! Navíc všichni zaměstnanci prochází při odchodu z práce kontrolou a žádné poházené tašky jsme nikde ani neviděli,“ shodují se bývalí zaměstnanci dobrovodského domova důchodců.

A jak to bylo s menšími porcemi, na které se měl stěžovat jeden ze seniorů?
„Jeden ze seniorů. Hm, víte, těch seniorů je tam skoro dvě stě… Zda lidé dostávali menší porce, to my nevíme, musíte se zeptat v kuchyni. My jen roznášeli jídlo, které bylo již zabalené, tudíž jsme do něj nesahali.“

Zaměstnanci byli mezi lidmi oblíbení. „Nikdy bychom nedopustili, aby lidé v domově hladověli nebo měli nedostatek jídla. Po lidech v domově se nám moc stýská a mrzí nás, že si teď všichni myslí, že jsme hyeny a tak podobně. Je to tak ponižující!“

„Nejhorší je, že mně ti lidé opravdu schází. Já jsem je měla ráda a vím, že oni mě také. Například tento rok jsem jim koupila podzimní výzdobu, stromeček a dokonce jsem pro ně i něco upekla. Nikdy jsem za to nechtěla peníze. Dělala jsem to proto, že mi na nich záleží a chci, aby se cítili aspoň trochu jako doma. Když zjistili, co se stalo, někteří z nich plakali.“

Paní ředitelka tvrdí, že jste se ji pokoušeli zastrašit, zablokovali jste jí auto a údajně hrozili i likvidací…
„Pokud paní ředitelku někdo zastrašoval, tak o tom nic nevíme a rozhodně s tím nemáme nic společného. Jeli jsme ihned potom domů.“

Zaslechla jsem, že paní ředitelka měla v nedávné době vyhodit i jiné zaměstnance. Co na tom pravdy?
„K zaměstnancům a bývalým zaměstnancům se vyjadřovat nebudu. Nechci nikomu uškodit.“

„Není dobré vyhazovat personál, na který jsou staří lidé zvyklí. Ono nějakou dobu trvá, než si získáte jejich důvěru. Já už většinu z nich znala tak dobře, že když šel někdo po chodbě, tak jsem ho poznala i podle kroků.“

Co budete teď dělat, hledáte si novou práci?
„Jak byste si chtěla najít práci, když nemáte ani zápočtový list… Navíc je tu ten paragraf 55. S tímhle si nenajdeme práci nikde.“

„Já šla za paní ředitelkou a prostě jsem se rozbrečela. Odpověděla mi, ať si vezmu prášky na nervy! Vzápětí nám ale bylo řečeno, že až si najdeme novou práci, že nám dá paní ředitelka doporučení.“

To si trošku protiřečí, ne?
„Sama si udělejte obrázek… Je to hrozný, když někde takhle dlouho děláte a neslyšíte slovo vděku, jen se bojíte, co smíte říct a co ne, tak raději mlčíte…“

Co vaše rodiny?
„Rodiny ví, že to není pravda a stojí za námi. Pouze rodina naší kolegyně se od ní naprosto distancovala. Já si tohle ani nedokážu představit.“

„Mrzí mě to, ale nikdo z rodiny se mnou nekomunikuje. Stydí se za mě a já přitom nic zlého neudělala. Nesmím vidět ani svoje vnoučata. Nemám peníze. Život se mi naprosto zhroutil a mám pocit, že nic teď nemá smysl.“

Po vyslechnutí toho všeho jsem odcházela domů v jakémsi divném rozpoložení. Co k tomu všemu dodat? Snad bych vás závěrem jen ráda poprosila, abyste vzali v potaz i názor druhé strany a udělali si obrázek sami. Odsoudit někoho je přeci tak snadné…

ČTĚTE TAKÉ: Seniory okrádala o jídlo čtveřice zaměstnanců!