Budějcký Trh U vrby po šesti sezonách končí

„Bylo to krásné a bylo toho dost. V roce 2017 jsme se rozhodli už Trh U vrby neorganizovat,“ potvrdila organizátorka Dana Kalistová z Českých Budějovic. „Říká se přece, že v nejlepším se má přestat. Bylo to moc fajn, rok od roku lepší, chodilo víc a víc lidí. A Trh U vrby za ta léta přerostl možnosti parkoviště ve dvoře i baráku. Už jsme neměli kam dál ho posunout, především z prostorových důvodů. Už jsme byli úplně všude a lidé se přestávali vejít. Ale objekt se nafouknout nedá a byť bychom nápady měli, nebylo by je kde realizovat. Už tak se nám to přeměnilo v akci, která prostě potřebuje víc. Takže by byla spíš škoda pokračovat,“ vysvětlila šestatřicetiletá organizátorka.

Trh U vrby ve dvoře v Riegrově ulici 51, který se od září 2011 konal každých čtrnáct dnů v sobotu dopoledne, kromě letních prázdnin, vždy od jara do zimy, byl původně jakousi sousedskou komunitní aktivitou, která se ale postupem času shledala s nadšením i jiných lidí. Cílem projektu, za nímž především stála Dana Kalistová, ale s obrovskou podporou čtyřčlenného týmu nadšenců – manželem Michalem Kalistou, Jakubem Kadlečkem, Katkou Jurkovou, Monikou Štackovou – bylo nejen obohatit tradici tržišť jako takovou, ale podpořit také atmosféru jedné z historických čtvrtí v centru Českých Budějovic.

Na trhy se naučili chodit návštěvníci nejen z Českých Budějovic, doprovodný program byl hojně navštěvován a obecně v Riegrovce 51 vládla příjemná atmosféra. Trh U vrby postupem času nebyl jen o nákupu kvalitních potravin a řemeslných výrobků, ale stal se zároveň místem pro setkávání lidí z různých oborů činnosti, kteří tam nacházeli podporu zajímavých myšlenek a projektů.

„A to bylo především smyslem Trhu U vrby. Setkávání lidí. A tento smysl, troufám si tvrdit, se naplnil. A já mám z toho opravdu velikou radost. Jsem pyšná, že jsme to dokázali a že jsme tak dlouho vydrželi. Těší mě, že jsme lidem zpestřili nějaké to rodinné dopoledne. Lví podíl na tom určitě má ta moje už zmiňovaná fantastická partička, bez níž by to prostě nešlo. A na tom, že trh se stal tím, čím byl, mají zásluhu všichni, kteří přicházeli a rádi se vraceli. Lidé, kteří byli nadšeni atmosférou a sami přicházeli s návrhy, jak udělat trh autentickým. A my projekt pilovali a pilovali,“ řekla Dana Kalistová.

Ta přiznala, že na začátku si nikdo netroufl odhadovat, co bude a jak to půjde. Organizátoři nevěděli, jestli uspějí v silné konkurenci. Projekt rozjížděli totiž v době vzestupu trhů a podobných akcí. „Říkali jsme si, že dáme rok dva a uvidíme. Kdo by se tehdy nadál, že to bude šest úžasných let,“ dodala.

Dana Kalistová se svým týmem dokázala, že i z obyčejného parkoviště na dvoře se dá udělat něco nevšedního. Vytvořila místo, které mělo atmosféru. Partě nadšenců se podařilo to, o co se snažila, dát dvoru život, alespoň každé druhé dopoledne v měsíci. Lidé se už teď moc těšili na jaro, na Velikonoce, kdy Trh U vrby vždy načínal sezonu. A rozhodnutí s trhy už dál nepokračovat mnohé hodně zarmoutilo.

„Nebylo rozhodnutí ze dne na den, dlouho jsem o tom přemýšlela. Vše dobře zvažovala. Smiřuji se s tím už dlouho,“ tvrdila Dana Kalistová. Ta přísahala, že to není jen kvůli vrbě, kterou na konci roku porazil vítr a její torzo muselo být pak odstraněno. „Zmizení vrby je jen takové symbolické ukončení jedné etapy, která byla krásná, dobrodružná, někdy dost náročná, mrazivá i deštivá, legrační a milá. Hlavně milá. Protože, i když jsme Trhu U vrby věnovali přes osmdesát víkendů během šesti let, dělali jsme to pořád s nadšením a láskou a kvůli lidem. Ti byli naším hnacím motorem, úsměvy dětí při pohádkách a dílnách byly naší odměnou a popovídání s milými návštěvníky a prodejci naší postupnou závislostí,“ uvedla šestatřicetiletá organizátorka, kterou prý projekt neuvěřitelně obohatil, jak v osobním životě, tak v profesním. Poznala spoustu zajímavých a skvělých lidí. Zároveň přiznala, že se jí bude po tom všem trhovnickém šrumu hodně stýskat. Vždyť to pro ni byla srdeční záležitost.

„Říká se: ‚Nikdy neříkej nikdy.‘ A tak možná se někdy někde zjevím s novým stromem, novou vrbou. Je pravdou, že všichni cítíme jakousi potřebu, touhu, že to zase znovu někde obnovíme. Ale bylo by to určitě v jiném režimu. Takže možná, že se vrba zase někde zjeví. Ale teď fakt nevím kde a hlavně kdy,“ podotkla Dana Kalistová. „A možná, že se bude angažovat někdo jiný, že do dvora v Riegrovce 51 přijde s nějakou aktivitou někdo další. Bylo by to hodně fajn, a já bych tam chodila jako návštěvník,“ zauvažovala.