Díky štědrosti Františka Gaiera z Autodopravy Gaier Prachatice jsem se byla ve středu 4. října podívat v útulku Ivy Volkové. Ženy, která se stará o týrané pejsky a pomáhá jim najít nové, milující páníčky. O tom, že to není jednoduchá práce, se rozpovídala v rozhovoru.
Nezisková, obecně prospěšná organizace Rafael byla založena před třemi a půl lety v Nových Hradech. „Bylo to ale strašně daleko, bydlela jsem tam v mobilheimu a domů jsem se dostala jednou za tři týdny, když jsem sehnala hlídání pro pejsky. A tak jsem začala hledat nějaký pozemek blíž k Dolní Stropnici, kde bydlím. Tady na tom místě jsme teď dva roky,” popisuje své začátky Iva Volková.
I díky veřejné sbírce mohla majitelka útulku pořídit krásný pozemek v Hamru u Českých Budějovic, přesněji mezi Dolní Stropnicí a Hamrem, kde spolu s pejsky pobývá. „O celý areál se tady starám sama, občas mi někdo pomůže s venčením. Ale veřte mi,že je to opravdu náročné, práce je tady minimálně pro další 3 lidi. Proto se snažím najít nějaké dobrovolníky, kteří by byli ochotní mi tady vypomáhat. Nasekat dříví, vydláždit další dva výběhy. Ale žádná sranda to není, lidem se nějak nechce dělat,” říká trochu smutně Iva Volková a dodává: „Jsem tady denně od sedmi třeba do půl osmé večer. Přes noc jsou tady pejsci sami, ale mají čisté,vytápěné pokojíčky a v celém objektu je udělaný kamerový systém, takže je to tu i ohlídané. Navíc to domu mám asi osm set metrů, takže kolikrát, když tu mám opravdu težké případy, třeba jako byla Adélka, tak se dojedu domu jen najíst, osprchovat a hned zase zpět. Jsem jim tu k dispozici vlastně 24 hodin denně. Po večerech pak musím ještě vyřizovat facebook, emaily, tisíce zpráv, telefony. Té práce je opravdu hodně. Rozhodně to ale neberte jako stěžování, já tady tady miluju.”
Iva Volková se svými svěřenci.
Aktuálně se Iva Volková stará o deset pejsků. To je i maximální počet psů, které v útulku zvládne mít. „Mám tady třeba slovenského čuvače, dvě feny německého ovčáka, nádhernou středoasiatku kříženou s pasteveckým psem nebo teď nově Brášku.” Některým lidem se asi může tento počet zdát jako malý, ale Iva Volková trpělivě vysvětluje, že se každému pejskovi, kterého má pod svými křídly, musí věnovat na sto procent, a to není v počtu dvaceti psů možné. Bohužel jsou to pejsci, kteří pocházejí z otřesných podmínek a s těmi je prostě víc práce.
„Měla jsem tady jeden otřesný případ, nic horšího jsem ještě neviděla. Opravdu kruté týrání, které jsme předali právníkům. Majitele, který se na Adélce neskutečným způsobem podepsal, už jsme našli. Je to 14 dní, co bohužel zemřela, ale podařilo se mi jí ten život o tři měsíce prodloužit,” popisuje majitelka útulku. Všechny příběhy pejsků, které má v péči, si můžete přečíst na jejích internetových nebo facebookových stránkách.
Provoz útulku a léčba psů je samozřejmě i finančně velice náročná. „Léčba Šedulinky stála přes 40 tisíc,” říká Iva Volková. „Díky bohu za lidi, kteří mi vždycky pomohou, posílají peníze. To je jediné, co mě drží. Vidím, že lidem to není lhostejné. Od krajského úřadu mám povolení pořádat sbírky neomezeně a lidi jsou tak skvělí, že i když žádná konkrétní sbírka neprobíhá, posílají peníze i na ten běžný provoz, veterinární ošetření, která mě měsíčně stojí třeba 20 až 30 tisíc.” dodává.
Bráška už vyhlíží nové milující páníčky.
Finančně náročné je i stravování pro pejsky. „Já jim bohužel nemůžu dávat nic podřadného, tihle pejsci naopak musejí mít to nejkvalitnější krmení. Kolikrát jsou velmi podvyživení, mají speciální jaterní, ledvinové diety, takže nějaké obyčejné granule jim prostě dát nemůžu. Proto je dobré, když se někdo rozhodne pomoct, zavolat a domluvit se, co přesně potřebujeme. Krmivo u dietářů vyjde třeba stovku za den. Proto jsem vděčná za každého, kdo je ochotný takto pomoct. Třeba jako pak pan František Gaier, díky kterému mají pejsci tak měsíc zajištěné krmení,” dodává s radostí Volková. Pejsky ale potěší i dobroty v podobě psích piškotů nebo třeba hodinová procházka.
Rodiny, do kterých Iva Volková pejsky dává, si velmi důkladně prověřuje. „Ideální je, když je to rodina na doporučení. Pokud jedou pejsci někam dál, tak posílám kontroly. Když jsou tady v okolí, jezdím si je kontrolovat sama. Vždy chci nějaká videa, fotky. I po těch 3, 5 letech mám pořád zpětnou vazbu.”
Kačenka, která je také připravená k adopci.
Samotná adopce má pak příšně daná pravidla. Kromě adopční smlouvy trvá Iva Volková na postupném seznamování, proto vyžaduje minimálně čtyři návštěvy, kde se potencionální noví páníčci s pejskem poznávají. „Pokud se třeba stane, že se mi ti lidi nezdají, nevidím nějaký zájem ani ze strany pejska, tak ho prostě nedám. I za tu cenu, že tu bude o půl roku dýl. Když bych toho pejska dala někam, kde ho budou nedej bože znovu týrat, tak bych to opravdu brala jako svoje osobní selhání,” popisuje majitelka, která aktuálně hledá domov pro dva pejsky.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
