V minulém díle jsme navštívili podzemní tunel, který prochází pod vlakovým nádražím a pokračuje dále pod Lannovou třídou k Mlýnské stoce, kde končí. Tentokrát jsme zamířili opačným směrem než v minulém díle, to znamená směrem vzhůru.
Díky vstřícnosti Pavla Němce, spirituála Biskupského gymnázia J. N. Neumanna, jsme pro vás mohli nafotit mohutné trámové krovy kostela Sv. Rodiny. Kostel Sv. Rodiny bezprostředně sousedí s gymnáziem, a proto se někdy nazývá také Studentským kostelem. Studentský kostel spolu s Růženeckým kostelem osobně považuji za nejhezčí svatostánky v našem městě. Je to samozřejmě věc názoru, protože řada z vás bude argumentovat, že baroko je baroko a to je nejhezčí, nejmohutnější, nejzdobnější. A budete mít také svou pravdu.
Zpět ale ke kostelu Sv. Rodiny, který stojí na Senovážném náměstí. Protože pracuji na Biskupském gymnáziu, byl jsem pod střechou chrámu již několikrát. Pro Milana to byla ale premiérová návštěva. Vždy mne udivovalo, jak je klenutý strop kostela na některých místech tenký. Šířka stropu je vidět díky větracím otvorům. Mám pocit, že šlápnout na tato odlehčená místa, pozemská pouť odvážlivce by skončila na dlažbě o dvacet metrů níže. Trámoví je mohutné a musíme jen tiše obdivovat naše předky, že bez mechanizace dokázali před 150 lety postavit takovéto krovy.
Dalším místem, které jsme vám chtěli přiblížit, je věžička, která ke kostelu patří. Nikdy jsem neměl strach z výšek. Chatrné, neúplné žebříky, které určitě pamatují dobu Františka Josefa a prohýbající se prkna, na kterých stojí, vykonaly své a strach jsem měl. Jsem rád, že obdobně to cítil i Milan a společně se mnou sdílel pochybnosti o další cestě vzhůru. Nakonec jsme zdolali pouze část věže, ale na závěrečný výstup, kde bychom již byli odměněni rozhledem po okolí, jsme si netroufli. Takže – někdy příště. Musíme si počkat až zde budou nové žebříky.
Milí čtenáři, Studentský kostel, který dlouhá desetiletí sloužil jako archiv, se díky několika nadšencům, kteří dokázali vyburcovat další nadšence a sponzory, probudil k životu. Teď slouží k bohoslužbám, pořádají se zde přednášky, besedy, koncerty. Prostor je to nádherný, ale chybí udělat poslední krok, aby byl v takto hezkém stavu zachován i dalším generacím. Je potřeba opravit střechu. Pokud půjdete okolo, zajděte se dovnitř do kostela podívat. Jestli navíc budete mít v peněžence nějaké „zbytečné“ peníze, podpořte dobrou věc – kupte si tašku, ne tu střešní, ale tašku látkovou. Za vybrané peníze budou pak zakoupeny tašky břidlicové.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
