Budějcká Drbna přináší osmý díl seriálu, který vznikl ve spolupráci s historikem Janem Schinkem u příležitosti stoletého výročí republiky. Jaké proměny se ve městě za sto let odehrály? Nyní se zaměříme na budějckou Besedu.
Výstižné hodnocení Besedy uvedené v publikaci z roku 1928: „Českobudějovická Beseda jest pro český život nejvýznamnějším útulkem. Zde bylo vždy středisko všech upřímných vlastenců jižních Čech. V těchto místnostech odbývala se důležitá shromáždění, zde rozhodovalo se často o našich osudech v poněmčilých končinách naší vlasti, zde ozývaly se a ozývají hlasy vybízející všechny státní činitele, aby si konečně začali všímati tak příliš zanedbaného jihu.“
Beseda neměla pravomoc vydávat nařízení, povolení a výměry, to měla radnice, která neoficiální stanoviska Besedy respektovala. Něco se také odbývalo, nebo až „upeklo“ U Volbrechtů, případně ve Vatikánu na Lannovce. Centrum Němců byl Německý dům (armáďák), který měl hlavní slovo za režimu c. k., kdy na radnici byla úřední řečí němčina. V nové republice se Němci dál ve svém domě scházeli a po nástupu Hitlera v Německu začali připravovat předání jihočeské metropole Říši.
I když se v Besedě řešila politika a přednášeli např. o zahraniční politice ministr zahraničí Beneš, o fiskální politice ministr financí Engliš a zašel do Besedy president T. G. Masaryk, měla Beseda hlavně široký rozsah kulturní a hospodářský. Když by se to nadsadilo, tak od výstav čistokrevné domácí drůbeže na dvoře po taneční čaje ve velkém sále. Od loutkového divadla (Spejbl a Hurvínek) přes Karla Hašlera po operu (Ema Destinová). Do útulné zahrady Besedy byl v srpnu 1921 přestěhován ze Střeleckého ostrova biograf v přírodě Jihočeského divadla.
Za 1. světové války obsadilo Besedu c. k. vojsko, ale brzy poté dne 4. února 1919 byly v nově zařízeném velkém sále zahájeny taneční kurzy, které vedl taneční mistr p. Bouša pod patronací Československé obchodní Besedy. První čajový večer se konal dne 16. listopadu 1919. Beseda předem oznámila, že u nás nebyl dosud tento druh ušlechtilé zábavy, v cizině všude vžitý, pěstován.
Na prvních čajích hrál na klavír skladatel p. Otakar Jeremiáš, operní pěvkyně pí. Eliášová–Brunhoferová zazpívala árii z Rusalky, na klavír dále zahrály sl. Hromadovy a taneční mistr J. P. Bouša s chotí předvedli ukázky moderních tanců. Tenkrát se používaly ustálené zkratky p.-pan, pp.-pánové, pí.-paní a sl.-slečna. Někdy se však nepoužívaly, takže pp. nevěděli, zda je pozvaná dáma pí. nebo sl. V Besedě také vedl již od roku 1905 taneční kurzy taneční mistr p. Augustin Roch. Po roce 1925 též samostatně pí. Plodková. Pořád je v paměti vzletné plné očekávání zahájení: „DÁMY A PÁNOVĚ, BESEDA ZAČÍNÁ.“
Všechno tak vzletné nebylo. V Besedě sice jednou vystoupila Ema Destinová, ale druhý koncert v říjnu 1923 se neuskutečnil. Stejně tak vystoupení Ševčíkova kvarteta v prosinci 1923. Podle Jihočeských listů předprodej vstupenek nezaručoval krytí režie.
Příčiny tohoto nezdaru dlužno hledati mimo jiné ve všeobecných poměrech spočívající v tom, že lidé šetří. V nové republice bylo v tom čase draho. Jihočeské listy upozorňovaly na keťasení a krádeže.
Z Prahy přišla zpráva, že byl spáchán dne 5. ledna 1923 atentát na ministra financí Aloise Rašína, zemřel na následky dne 18. února 1923. Zasedal v Národním shromáždění za volební obchod České Budějovice. Na průčelí Besedy mu byla dne 21. října 1928 odhalena pamětní deska. Za německé okupace se deska ztratila a našla se náhodou až v roce 1995 v Besedě na půdě.
