MĚSTO PŘED STO: Soužití Čechů a Němců nebylo jednoduché

Ve městě, které mělo podle Karla Pletzera ve 13. a 14. století kolem 4000 obyvatel, žili od samého počátku od roku 1265 vedle sebe Češi a Němci. Němců bylo více a většinou měli majetek, přesněji přivezli si ho do nově zakládaného královského města z Bavorska a Rakouska, protože iniciátor města, český král Přemysl Otakar II., potřeboval do města měšťany s kapitálem. S rožmberskými měšťany počítat nemohl. Zařídil to tak, že technický zakladatel města rytíř Hirzo a snad i sám král získali pro nové město měšťany německy mluvící.

Zprvu spravoval město královský rychtář, ale asi již na konci čtrnáctého století začali spravovat město měšťané, kteří měli majetek. Rychtář zůstal chvíli členem městské rady, posléze byla jeho funkce zrušena. Podle Ottova naučného slovníku se stav Čechů a Němců ve městě vyrovnal v roce 1890: „Roku 1890 napočteno ve 1532 domech (bez vojska) 27 035 osob, z nichž 11 859 přihlásilo se k obcovací řeči německé; 11 812 k české; mezi nimi bylo 64 protestantů a 969 židů.“

Po roce 1890 počet Čechů stále rostl a Němců klesal. V roce 1921 žilo ve městě 43 361 obyvatel, z čehož 35 831 Čechů a 7 415 Němců (zbytek jiné národnosti). Už před první světovou válkou usiloval předák Čechů August Zátka na základě toho, že Čechů bylo 2/3 a Němců 1/3, aby na radnici, toho času převážně německé, bylo poměrné zastoupení obou národností. Za první války se měli Češi i Němci v podstatě stejně. Potravinová bída byla taková, že se rozděloval chleba. Obyčejní Němci stejně strádali a jezdili po českých vesnicích sehnat něco k jídlu. Po vzniku republiky a zavedení češtiny na radnici se vztah obou národností trochu nebo dost změnil.

Němci volali po připojení k Německu v rámci tzv.Deutschböhmen. V únoru 1920 přijel do města někdejší zemský hejtman pro Deutschböhmen Rudolf Ladgman von Auen, známý štvaním proti republice, a uspořádal v Německém domě (dnešní Slavie) veřejnou schůzi. Přišli tam Češi, padla facka na sále a nastala bitka. Z galerie létaly židle. Německý dům muselo vyklidit vojsko. Německý dům se otřepal v době, kdy začal v Německu vyřvávat Hitler. Před německou okupací 15. března 1939 se tam scházeli Němci jako Westen, Hansen, David a další, kteří připravovali předání města do rukou Němců a gestapa.

Stále po roce 1918 razil německý časopis Budweiser Zeitung, že český stát si přivlastnil německé obyvatelstvo a že brzy skončí. Budějovický český tisk si také ostře řekl své, ale spíše nabádal, aby už se přestalo oslavovat a začalo se pracovat.

Před čtvrtým výročím vzniku Československa se na den 28. října 1922 připravovaly oslavy. Vpravdě historické, poněvadž slavili Češi i Němci pohromadě. Na společné oslavě se dohodly i české a německé politické strany. Jen socialisté odmítli slavit s Němci. Účast na oslavách komentoval český tisk jako vzácný výraz loajality, ale německý tisk, zejména na severu Čech, tvrdě napadal budějovické Němce a dožadoval se, aby pro tuto potupnou opovážlivost byly navždy vyškrtnuty z německého národa.

Ten den 28. října 1922 se stalo, že na dopoledním táboru lidu a večer na koncertě pražských učitelů v Besedě si podali ruce nejen Češi a Němci, ale i političtí odpůrci z obou národností. Ale bylo to za první republiky naposled a již se to nikdy neopakovalo.