Kvůli vládním omezením spjatým s koronavirem zrušili letos organizátoři velikonoční hrkání v Českých Budějovicích, do nějž se poslední roky zapojovaly stovky lidí. Zakladatel tradice, divadelník Víťa Marčík, tak po dlouhé době stráví svátky s rodinou. Přestože nemůže jezdit s divadlem a je bez příjmů, vidí jako křesťan v omezení i přínosy.
Do hrkání měl vymyšlenou i novinku, hrkači s trakaři by měli na nohou okovy. „Symbolizuje to naše vlastní otroctví, náš problém, že jsme natolik svobodní, nakolik se svobodnými uděláme,“ řekl divadelník.
Při hrkání prochází městem několikrát průvod stovek lidí. Pomocí dřevěných klepačů a řehtaček nahrazují zvuk zvonů, jež podle tradice přestanou na Zelený čtvrtek bít. Na náměstí dobrovolníci tesají a vztyčují kříže. Hrkači v černých pláštích s bílými maskami vycházejí ze čtyř míst, po pochodu historickým centrem se na čtyřech rozích náměstí Přemysla Otakara II. spojí v jeden průvod. Obvykle se akce účastní mnoho přihlížejících včetně fotoreportérů a kameramanů zahraničních tiskových agentur a televizí.
Marčík si jako věřící plánoval, jak postní období prožije. „Jsem kafař, mám hodně rád jídlo, na postní období nepiju kafe, nejím maso, přijde mi dobré se omezovat, protože všechno, co chceme, okamžitě máme. Připravoval jsem si, jak to prožiju, najednou se nehraje a je to jinak,“ řekl. Chvíli mu trvalo, než se smířil s omezujícími vládními opatřeními. „Teď přemýšlím, čtu a najednou vím jistě, že dělám, co mám. Našel jsem i starý zpěvník, zpívání mě uklidnilo,“ popsal.
Na jaře měl se svým divadlem Teátr Víti Marčíka odehrát 35 představení na téma pašijí, stihl jich osm. Žije z úspor, v poštovní schránce ale našel dárek, pomáhají i někteří pořadatelé.
Vnímá, že větší aglomerace mohou působit jako města duchů, i to, že po obloze létá málo letadel a silnice jsou prázdné. „Zastavení je úžasné, protože když se člověk zastaví, má čas na probuzení, aby začal vnímat věci jinak,“ řekl Marčík, který působil i v českobudějovickém Malém divadle. Hraje po celé zemi včetně festivalů jako Prázdniny v Telči i v zahraničí.
Velikonoce podle něj věřící prožívají nejvíc sami v sobě. Je rád, že některé mše se vysílají on-line. „Ale nejdůležitější jsou obyčejné věci: že otevřeš Písmo, vezmeš kytaru, uděláš si svůj rodinný obřad,“ řekl. Svátky prožije s rodinou, při vigilii na Bílou sobotu možná přespí na zahradě.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
Zatím zde nejsou vloženy žádné komentáře.
