čtvrtek 19. května 2022 Ivo

Lidé třídí dobře, ne vše se ale dá využít, říká dlouholetá šéfka odpadové firmy

Jana Krutáková zná pohled na skládky a jejich byznys z vícero stran. Dlouhá léta řídila společnost Hantály, která se stará o odpadové hospodářství obcí na Břeclavsku, včetně skládky. Osm let byla také starostkou Moravské Nové Vsi. Model, kdy se obec může spolehnout na „vlastní“ odpadovou firmu je proto podle ní výhodnější na obě strany. Skládka nemusí jet na co největší zisky a obec má jistotu mimo jiné ve stabilních cenách. A jak vyplývá i z dat Eko-komu, obecní společnosti jsou schopny likvidovat odpad levněji než ty velké.

Text byl původně publikován na webu Ekonews, který zároveň vydává podcast. Všechny díly si můžete poslechnout zde. Podcast Ekonews vychází minimálně dvakrát do měsíce. Moderuje ho Martina Patočková a Veronika Němcová.

Dá se obecně říci, jestli když skládku vlastní obec nebo svazek obcí, jsou vztahy a fungování jiné, než když patří velké odpadové společnosti?
Jsou. Já z pozice starosty jsem vždy říkala, že to je aspoň jedna starost, která mi ubude. Vím, že tu mám firmu, která mě nepodvede, pracuje pro mě, a která se o odpad z obce komplexně postará. Podobně jako naše společnost Hantály funguje například Esko-T Třebíč, Ekor Kyjov a mnohé další – zejména na Moravě. Tyto společnosti vznikly jako reakce na tehdejší nový zákon o odpadech, kdy na každé dědině byla skládka, kam se odpady sypaly. Zákon nastavil v 90. letech linku „vybudujte kvalitní a zabezpečené skládky“ – to byl na tehdejší dobu pokrok.

Mají obce, které jsou v takovém sdružení, svoz odpadu levnější než ty, které si najímají odpadové firmy samostatně?
Obecní společnosti mají cenovou politiku nastavenou ne na co největší zisky, ale aby pokryly nejen obnovu, ale i rozvoj společnosti. Zásadní je však stabilita ceny. Stává se, že „cizí“ odpadové společnosti ohlásí zvýšení ceny v průběhu roku, a to je pak v obecním rozpočtu znát. Zvlášť v kontextu toho, že obec výdaje a cenu za odpady pro občany stanovuje na celý kalendářní rok. Ze statistiky Eko-komu mapující náklady na likvidaci odpadu za rok 2020 v krajích je vidět, že moravská část, kde fungují z velké části obecní společnosti, má nižší ceny než ta česká.

Jak se v této souvislosti díváte na kauzu Čáslav versus AVE?
My normální skládkaři jsme nevěřili, jak je to vůbec možné. Z mého pohledu, co jsem měla možnost si přečíst různá rozhodnutí, tak pochybil krajský úřad. Ten jim část odpadu prohlásil za konstrukční vrstvu, tím pádem nemuseli odvádět poplatky.

V zákoně o odpadech stálo, že dvacet procent uloženého odpadu lze využít na technické zhodnocení skládky a z toho se nemusí platit poplatky. Stačí to „normálním skládkařům“? 
Záleží na skladbě odpadů ukládaných na skládku. Hlavně tam, kde se ukládá nestabilní odpad jako popeloviny nebo plast, který jde špatně zhutnit, je to množství „na hraně“. Konstrukční vrstva totiž slouží k zajištění stability skládky. Dvacet procent z celkové hmotnosti uložených odpadů tedy v některých případech může být nedostatečné. Nová legislativa toto množství zvýšila na 25 procent celkové hmotnosti uložených odpadů, vše musí být evidováno a je potom předmětem kontroly ze strany odpovědných orgánů. To si myslím, že je vhodné řešení i pro skládky se zmiňovaným nestabilním odpadem.

Původně zákon platný od roku 2021 počítal s koncem skládkování v roce 2024, pak se datum posunulo na rok 2030. Je skládkování opravdu tak výnosný byznys, že vznikly tlaky velkých skládkařských firem datum odsunout?
Na odsunutí vznikly tlaky i od nás menších, ale ne proto, že by to byl takový byznys, ale protože není odpady kam dávat. Tehdy byl rok 2020, a jak to lze stihnout do roku 2024. Už teď je to zase na hraně, když jde o rok 2030.

Jestli to pak ale není takový začarovaný kruh? Teď máme zákaz skládkování schválen na rok 2030 a mám pocit, že se opět nic zásadního neděje, nevznikají nové recyklační ani zpracovatelské kapacity…
Rok 2030 je rozumný, skládkaři s tím počítají, začínají více třídit a využívat odpady, ale chybí nám zpracovatelské kapacity nebo spalovna, pobídky pro recyklované výrobky a obecně podpora nových technologií, které využívají jinak “nelukrativní“ odpad.

Kapacita vaší skládky Hantály je nyní na jak dlouho?
Na šest až osm let, záleží, kolik tam toho budeme dávat a jak moc budou lidé třídit. I když není všechno o třídění.

Myslíte tím, že vše vytřídit nejde?
Jde, ale… V naší svozové společnosti už patnáct let děláme pytlový tříděný svoz, tedy systém „door to door“, který nyní v některých obcích teprve začíná. Tam, kde nádoby na tříděný odpad zavedou, je znatelný nárůst vytříděných složek odpadů – papíru, plastů, skla. To se ale pak ustálí. Jsou tu ještě další odpady, například textil, gastroodpady, bioodpad z domácností, ale měli bychom se hlavně naučit předcházet vzniku odpadů. Pokud nemám zpracovatele pro daný typ odpadu, jeho třídění pozbývá smysl. Občan umí třídit, vytřídí vše, ale ve finále třeba zjistíte, že polovina stejně skončí na skládce nebo ve spalovně, protože to jinde nemá uplatnění.

Jaké s tím máte zkušenosti vy na Břeclavsku? V rámci společnosti Hantály máte i separační linku na plast…
Zhruba 55 procent z toho, co se vytřídí, zobchodujeme. Zbytek bohužel jde k likvidaci, není na to odbyt a chybí zpracovatelské kapacity. Určitý plast je zároveň problém zpracovat. Zájem je pouze o PET, fólie a HDPE, což jsou hlavně obaly od drogistického zboží. Zbytek zůstává. Mluví se o pyrolýze, termolýze, ale z toho, co jsem viděla v zahraničí, tak tyto technologie jde dobře využít na jednodruhový plast, třeba na HDPE, ale nejde tam zužitkovat hromadu nesourodého plastu. To bude jeden z momentů, kdy sáhneme do novely zákona o odpadu, protože se ukazuje, že jinak než energeticky určitý odpad využít nepůjde.

Chcete u vás navyšovat podíl odpadu jdoucího na spálení?
Předpokládám, že to bude nutné. Vzhledem k navyšování skládkovacího poplatku bude pro obce ekonomicky výhodnější, abychom jim odpady zavezli do spalovny a neukládali je na skládku. To je i v souladu s hierarchií nakládání s odpady, kdy je cílem omezit skládkování. Skládka pak může být využita pro odpady, které nelze energeticky nijak využít.

Nebudou spalovny zvedat při tomto vývoji ceny?
Spalovny již ceny zvedají, ale zatím je to únosné. Aktuálně je ta cena podobná ceně za skládkování, ale neodvádí se z toho státu žádný poplatek. Poplatek za skládkování je naopak odváděn částečně obci, v jejímž katastru skládka leží a část pak jde do Státního fondu životního prostředí.

V Česku je ale spaloven málo…
Málo a jen když řeknete slovo spalovna, tak je to pomalu sprosté slovo. Zařízení pro energetické využití odpadu už zní trochu lépe. V současné době probíhá například povolovací řízení na ZEVO v Přerově a věřím, že další brzy přibudou.

Jak jste zmiňovala nutnost otevření novely odpadového zákona, tím myslíte, že by se tam přidalo něco o energetickém využití plastů?
Mluvme spíše o energetickém využití některých odpadů. Při své pracovní cestě do Finska jsem navštívila zařízení pro energetické využití odpadů v Helsinkách. V infocentru společnosti bylo názorně ukázáno, co za odpady třídí, dále zpracovávají a co jde na energetické využití. Roli hrála ekologie a ekonomika při zpracování. Takže část plastů šla skutečně na „spálení“. V tomto ale musí ministerstvo životního prostředí spolupracovat s ministerstvem průmyslu, samo jen stěží zvládne vyřešit ekonomickou stránku věci.

Vy jste nyní nově ve sněmovně i předsedkyně Výboru pro životní prostředí. Jaké máte priority, plány na další období?
Musí se dotáhnout do konce zákon, co nám ve Sněmovně zůstal viset z minulého volebního období – o jednorázových plastech, říkám mu Lex Brčko. Vnímám, že dost prodejců, kteří využívali jednorázové plasty, rychle reagovali i bez „zákonné povinnosti“. Otázka ale je, jestli je správná cesta dát místo plastových příborů ty dřevěné. Tento zákon musí být tak či tak, co nejdříve uveden v život. Co však považuji za nutné, je klást důraz na rozvoj recyklačního průmyslu, a to se zase vracíme k tomu, že musí spolupracovat ministerstvo průmyslu a obchodu s ministerstvem životního prostředí. V neposlední řadě bych se ráda zaměřila na zvýhodnění recyklovaných výrobků a motivaci k omezení spotřeby, opakovanému využívání zboží.


Jana Krutáková se dostala poprvé k problematice odpadů z pozice místostarosty Moravské Nové Vsi. Ta byla jednou ze zakládajících obcí akciové společnosti Hantály, která už třicet let provozuje skládku a stará se o odpadové hospodářství svazku obcí na Břeclavsku. Posledních deset let byla výkonným ředitelem společnosti. Loni Jana Krutáková obhájila mandát do Poslanecké sněmovny (za STAN) a bude se věnovat převážně této práci. Zároveň se stala šéfkou Výboru pro životní prostředí.

Hodnocení článku je 100 %. Ohodnoť článek i Ty!

Autoři | Foto Jana Krutáková

Štítky třídění, odpad, skládka, Eko-kom

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.