Čtvrtek, 7. července 2022, 16:32
Kdy začala výstavba plovárny v Českých Budějovicích? Jak vypadala v době dokončení? Další díl Drbny historičky věnoval Jan Schinko plovárně, kterou pro obyvatele města navrhl Karel Chochola.
Areál plovárny a mostu s nápisem PLOVÁRNA navrhl Karel Chochola. Podíl na celkové koncepci, zejména sokolovny, měl pražský ateliér Stránský – Šlégl. Plovárna se stavěla v letech 1930 až 1933. Sice se na plovárnu do bazénu chodilo již v roce 1932, oficiálně byla slavnostně otevřena dne 4. června 1933. Den předtím v sobotu 3. srpna 1935 proběhly různé akce na vodě, večer rej kanoí a ohňostroj. Odpoledne v neděli 4. srpna šel velký průvod od Besedy Tyršovo třídou, Sterneckovou ulicí na náměstí Svobody, dále Krajinskou a přes Mariánské náměstí Husovkou na Sokolský ostrov, kde na stadionu se uskutečnilo veřejné cvičení všech složek Sokola.
Na plovárně byly k dispozici dva bazény. Větší měl rozměry 50 x 25 m, měl to být největší regulérní bazén v tom čase v ČSR. V areálu byla restaurace, terasa a začal společenský život. Barrandovské terasy byly postaveny v letech 1928 a 1929. Také plovárna, restaurace a společenský život. Ten ovšem s naší plovárnou neměřitelný. Náš areál neměl jako Barrandov vertikálu (věž).
Za 1. republiky měli úředních v poledne hodinu nebo dvě volno. Po obědě si chodili při letním počasí na hodinku lehnout na plovárnu, k čemuž tam byla zřízena palubovka šikmo proti slunci. Nebo si dal úředník doma „šlofíka“. Kdysi jsem seděl v kanceláři s doktorem práv, hned mě po obědě seznámil, jak je to v poledne: „Inženýre, já si teď na hodinku zdřímnu, dávejte pozor, kdyby někdo šel, tak mě probuďte. Já jsem na to z první republiky zvyklý.“ Před kanceláří byla předsíňka, takže bych slyšel, kdyby někdo šel. Po hodině se doktor práv probudil a začal hned zase pilně pracovat.
Dřevěné rodinné šatny stály na plovárně, pro veřejnost byly v přízemí tribuny. Poté se šlo v plavkách přes most na plovárnu. Plavky se rychle vyvíjely, kopírovaly módu. Ve zlatých šedesátých se zkracovaly u dam až na bikiny. Pánové nosili adamky, které měly po straně knoflíčky. Snadná manipulace, po rozepnutí byly hned dole.
Most PLOVÁRNA býval symbolem budějovické plovárny. Důvody jeho zboření byly zástupné. Autobusy by s ním měly potíže, ale mohly jezdit z druhé strany. Prostě projektantům rekonstrukce plovárny překážel. Mírně se zvažovalo most posadit výše, ale to na realizaci nestačilo.
Na fotografii ze dne 4. srpna 1935 z archivu Milady Pospíšilové jde pohřební průvod pohřbu náčelníka Sokola po cestě od plovárny směrem k Dlouhému mostu na Husovu třídu. Na pozadí je vidět v Háječku hvězdárna a našel by se i komín Hardtmuthky. Kdyby to zrovna nebyl smutný průvod, dokumentuje snímek moderní styl, dnes skoro romantický, 30. let 20. století. Malý budějovický Barrandov.
Sokolka Milada Pospíšilová, dnes vzdělavatelka výboru Sokola, ke snímku: „Dobrý den, tak jsem to dohledala, je to pohřeb náčelníka Sokolské župy Husovy a člena výboru ČOS, br. Bedřicha Brože. Zemřel dne 1. srpna 1935, pohřeb se konal 4. srpna 1935 (bylo mu 58 let). Dle župní ročenky se jednalo o jeden z nejmohutnějších pohřbů své doby, pohřební průvod přes celé město, pochován je na hřbitově v Mladém.“
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
Starou plovárnu s jejími kabinami a jedinečnou atmosférou jsem miloval. Chleba s hořčicí za dvacet haléřů jsme si kupovali místo oběda aby nám zbylo na cigaretu. Vůbec nám nevadila voda ze soutoku Malše a Vltavy zaneřáděná papírnami ve Větřní. Vůbec nám nevadilo sousedství páchnoucí Vltavy. Komunistům to bylo jedno, že je řeka jako odpadní stoka a mi jsme do ní klidně skočili pro zakopnutý míč. Prožil jsem zde mnoho krásných letních měsíců. Mi nájemci kabin jme měli přístup již od května až do konce září. Pak praskl velký bazén a komunisti plovárnu na dlouhá léta uzavřeli protože z jejich hospodaření nezbylo na takovou zbytečnost a kapitalistický přežitek. Naštěstí měly Budějovice čistou řeku Malši a rybníky. K oblíbeným patřil také Bagr, který po provedených nesmyslných melioracích přišel o přítok a komunisti také nic neudělali aby byl zase plný vody. Dnešní plovárna už tu atmosféru nemá a nikdy mít nebude. Bagr se zase dostává do podvědomí Budějčáků a město chytře přivedlo z dnes čisté Vltavy vodu a uzavřenou restauraci postavilo na druhé straně. Sice to už není ta stará dobrá Oáza, ale lepší něco než nic. Také veřejné záchodky si daly na čas, ale už jsou.
