Pikador slaví výročí. Do Česka ho přivezl budějcký uzenář

Oblíbená pochoutka se u nás prodává už 50 let. V roce 1972 ji do tehdejší Československé republiky přivezl poprvé českobudějovický řezník a uzenář Václav Masopust, který si párku v rohlíku všiml během své dovolené ve španělském Madridu. „Znova procházíme Madridem, v ulicích je čilý ruch, policajti na křižovatkách se točí jak čamrdy, ruce jim lítají hned sem, hned tam, nahoru, dolu, přitom pískají a kolony vozů projíždějí takřka bez zastavení. Dál bez zastavení jdeme i my, v ulici je jeden obchod vedle druhého, podobně i banky na druhé straně. U jedné výlohy s občerstvením zůstávám stát, vidím, jak z tlustého bodla sundává prodavač děravý rohlík, teplý párek namáčí do hořčice, vsouvá ho do rohlíku obaleného ubrouskem a podává zákazníkovi," popsal tehdy ve svém deníku, jehož úryvky byly zveřejněny na internetu.

Ne párek v rohlíku, pikador

Václav Masopust se tehdy rozhodl prodávat tuto pochutinu i u nás. A netrvalo dlouho, kdy si lidé v Českých Budějovicích, jako první v republice, na párku v rohlíku opravdu pochutnali. V prodejně potravin U Zlatého lva v Krajinské ulici, kde působil Václav Masopust jako vedoucí, se ale neprodával párek v rohlíku. Ještě během svých cest totiž budějcký uzenář přemýšlel, jak originálně produkt pojmenovat. Inspiraci našel přímo ve Španělsku. „Přemýšlím, jak tento výrobek nazvat. Když jsme byli na koridě, kde vidím býčí zápasy, matadora, pikadora, jak zapíchává kopí do hrudí býka, jsem rozhodnut a doma podám zlepšovák a nazvu to ‚Pikador‘ (teplý párek s rohlíkem),“ napsal do svého deníku.

Podle informací Martina Maršíka, který se tématu věnoval v jednom ze svých dílů seriálu Objektivem Milana Bindera a perem Martina Maršíka, pomáhal s konstrukcí prvního stroje na pikadory Václavu Masopustovi pasíř František Habrda z Černého Dubu u Českých Budějovic, který umělecky pracoval s kovem. Získat stroj na pikador ale nebylo to nejsložitější, co musel Václav Masopust řešit. Problém měl podle svých zápisků s pekaři. 

Problém s pekaři

„Já radím prodavačce Miladě a chci, aby párek byl do rohlíku zasunut celý, a ne, aby ho jedna čtvrtina byla nad rohlíkem. Mám kvůli tomu potíže s pekárnou, chci, aby rohlíky byly větší, neboť stávající jsou úzké, trhají se, a nám tak vzniká problém, co s tím,“ napsal. Uspět se svými požadavky se mu u pekařů podařilo až 15. listopadu 1972. „Jednu špičku rohlíku ořezáváme, rohlík ocílkou propíchneme, aby se snáze napíchl na horké bodlo. Takhle upravený rohlík vsouváme do malého sáčku či kornoutu, které ve volných chvílích dělají prodavačky. Když se vše udělá tak, jak já si to přeji, tak je to chutná, poměrně levná, rychlá a hygienická svačinka,“ popsal uzenář a řezník. Zájem o „pikadora“ byl podle něj velký i v dalších městech včetně Prahy.

Podle dobových fotografií se pikador prodával za 2 koruny a 40 haléřů. Dnes už je jeho cena několikanásobně vyšší. I přesto, že se dříve prodával v Budějcích téměř na každém rohu, dnes už ho seženete jen na několika místech. Prodávají ho například v nedávno otevřeném podniku Paarkoviště na Sokolském ostrově, na plovárně nebo v bistru U Tří Ptáků ve Stromovce.