V páté třídě jsem řekl, že budu hasičem. Díky podpoře rodičů můžu dělat, co mě baví, říká nový ředitel jihočeských hasičů

Na začátku září jste byl jmenován do funkce ředitele jihočeských hasičů. Jak se zatím v této roli cítíte?
Hodně pracovně, ale jinak u mne převládají pozitivní pocity. Působil jsem ve vedení Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje jako náměstek krajského ředitele od roku 2007 a hodně jsem svůj zájem o pozici ředitele zvažoval. Jinak řečeno, věděl jsem do čeho jdu. V neposlední řadě jsem sbor převzal od minulého pana ředitele ve velmi dobré kondici.

Jak moc se v nové funkci Vaše práce změnila?
Úplně zásadní změny nepociťuji. Přibyla řada nových pracovních úkolů včetně těch administrativních, řadu úkolů jsem naopak musel delegovat na své kolegy a v budoucnu je budu předávat svému nástupci na postu náměstka pro integrovaný záchranný systém a operační řízení.

K jihočeským hasičům jste nastoupil v roce 1990. Jak na toto období „úplného začátku“ vzpomínáte?
Vzpomínám velmi rád. Už v této době jsem na cestě profesním životem potkával lidi, kteří mne zásadně ovlivnili do mého dalšího služebního působení a kterých si velmi vážím – byli to zejména kolegové v jednotce hasičů a ve vedení Hasičského záchranného sboru v Českém Krumlově, kde jsem tehdy působil.

Za svou kariéru jste u hasičského sboru prošel mnoha pozicemi. Dokážete říct, ve které jste se cítil „nejlépe“?
Přiznám se, že takto to definovat nedokážu. Velmi si však vážím toho, že jsem měl v životě tu možnost dělat, co mne baví. V páté třídě jsem paní učitelce řekl, že chci a budu hasičem a za obrovské podpory rodičů se mi to podařilo.

Byl jste u mnoha mimořádných událostí, mimo jiné také u povodní, od kterých letos uběhlo přesně 20 let. Jaké pocity ve Vás zpětně tato událost vyvolává?
Těch pocitů je mnoho. Vzpomínka na obrovské nasazení všech složek integrovaného záchranného systému, obcí, kraje. Vzpomínky na soudržnost všech lidí – postižených povodní i těch co měli štěstí a voda je nezasáhla a jejich vzájemnou pomoc. Vybaví se ale i chvíle, kdy přes veškerou snahu pomoci, jsme byli neúspěšní.

Vybaví se Vám nějaká konkrétní situace, na kterou v souvislosti s povodněmi nezapomenete? Nebo třeba místo, které Vám vždy tuto mimořádnou událost připomene.
Hráz Římovské přehrady, kde pro mne osobně tehdy povodně začaly organizací evakuace údolí řeky Malše pod Římovskou přehradou. Situace – starší paní, kterou jsme odváželi od domova pouze v županu s občanským průkazem a peněženkou v ruce, která si několikrát velmi smutně povzdychla, že doma nechala své vzpomínky. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že tím myslí fotografie, alba a zápisky ze svého života.

Působíte také v odborných komisích, jste členem Krizového štábu Jihočeského kraje. Zaujalo mě ale, že jste také instruktor pro práce pod vodní hladinou. Co přesně to znamená?
Potápění se věnuji jako svému koníčku, ale i v rámci služby u sboru, od roku 1994. Jako instruktor pro práci pod vodní hladinou – instruktor potápěč jsem působil v rámci odborné skupiny Hasičského záchranného sboru České republiky od roku 1998. Skupina má za úkol organizovat a realizovat školení a výcvik potápěčů u sboru. Píši to v minulém čase, protože po jmenování do funkce ředitele na počátku září jsem musel tuto odbornost opustit.

Chystají se u jihočeských hasičů po Vašem nástupu nějaké velké změny?
Každý člověk, který do takové funkce nastoupí má nějaký vytyčený cíl a určitou představu o tom, jak svou práci dělat a co by chtěl změnit. Já jsem ale zatím pořád v počáteční fázi, kterou jsem si vytyčil na přibližně měsíc, kdy budu sledovat chod sboru, mluvit s vedoucími jednotlivých oddělení a dělat potřebné analýzy. Konkrétní kroky přijdou až později. Určitě ale mohu definovat některé úkoly, které před námi v nejbližší době jsou - obměna techniky, obměna technologií a personální stabilizace sboru. Další výzvu pak představuje plnění úkolů v oblasti utečenecké krize vyvolané válkou na Ukrajině a případně i další vlna covidu. Tam ale nezbývá než čekat, jak se situace vyvine, a následně účinně reagovat. V neposlední řadě je to vyrovnání se s narůstajícími nároky na provoz – cena energií, cena pohonných hmot.

Zbývá vám v tom všem nějaký volný čas? Pokud ano, čemu se rád věnujete?
Snažím se organizovat si čas tak, abych mohl být s rodinou. Ta je pro mne velmi důležitá. Bez podpory manželky a dětí bych ani tuto práci nemohl dělat. Velmi rád se věnuji sportu – cyklistika, hasičský sport, sjezdové a běžecké lyžování, potápění. Vedu oddíl mladých hasičů, to je výborný relax. Rád čtu odbornou i zábavnou literaturu.