Šumavské Černé jezero se může pyšnit technickým unikátem. Přečerpávací vodní elektrárnou, která v roce 1930 vznikla jako první v Čechách a jednalo se o zázrak techniky. Ačkoli si tehdejší projektanti počínali velmi nadčasově, nevyhnuli se problémům. Několik dělníků se tam při práci s dynamitem těžce zranilo a jeden dokonce zemřel. Soud se pak vlekl řadu let a vinu házeli zodpovědní pracovníci jeden na druhého.
Stavba náročného díla v obtížných přírodních podmínkách trvala pouze rok a tři čtvrtě, při pořizovacím nákladu 10 milionů korun. K výrobě elektřiny se používala voda z Černého jezera. Turbína byla vyrobena ve Škodovce v Plzni. Od čerpání vody se v 60. letech upustilo. Na začátku milénia byla tato malá vodní elektrárna vybavena novými turbínami a nadále dodává elektřinu do rozvodné elektrické sítě.
Největší ledovcové jezero na Šumavě a zároveň i největší přírodní jezero v Česku inspirovalo ve 20. letech 20. století vrchního technického radu Zemského úřadu v Praze ke stavbě první přečerpávací vodní elektrárny v tehdejším Československu. Investorem byly Západočeské elektrárny, projektantem a dodavatelem technologie Škodovy závody v Plzni. Na stavbě se podílela i soukromá firma, která se musela potýkat s řadou nelehkých úkolů.
Počátkem prosince 1929 probíhaly v Hojsově Stráži u Železné Rudy stavební práce na výkopu potrubí. Terén byl velmi komplikovaný a bylo nutné probourat se skalním masivem. Výkop měl být dva až tři metry široký a tři až pět metrů hluboký. Potrubím měla proudit voda z Černého jezera do elektrárny. Dělníci tak museli pracovat s dynamitem, což bylo samo o sobě velmi riskantní. Bohužel se ale stávalo, že nálože neexplodovaly, když měly a čas na jejich dohledávání a odstranění zkrátka nebyl. Byla jen otázka času, kdy se něco pokazí.
Středa, 23. prosince 2015, 18:22
Čas nelze zastavit a už zítra nás čeká Štědrý den. Den, kdy děti vstávají neobvykle brzy, protože nemohou dospat, kdy pomáhají rodičům a jsou nebývale hodné, a kdy snědí celou večeři, byť se jim nedočkavostí stahuje bříško. Právě dětí jsme se...
O obrovské dávce štěstí mohl hovořit například Václav Homolka, který ohlušující výbuch nakonec přežil. Utrpěl však těžká zranění a skončil v nemocnici. O dva dny později se situace opakovala a tentokrát to odnesli dva dělníci František Růžek a Antonín Böhm. Obrovská detonace měla hrozivé následky. Böhma našli s utrženýma rukama, zpřeráženýma nohama, rozbitým obličejem a s těžkými zraněními na hlavě a trupu. Druhý dělník měl zpřelámané ruce a utržené ucho. Oproti svému kolegovi ale přežil. Zasahující lékař Karel Waldek incidenty ohlásil četnictvu, a to se právem začalo o případ zajímat.
Netrvalo dlouho a vše se dostalo do tisku. „V pondělí, kdy se stalo neštěstí Homolkovi, byla připravena série 19 ran, vyšlo však pouze 15 výstřelů, ale nikdo se více nestaral, aby další čtyři usnulé rány učinil neškodnými. Takovým způsobem dochází k neštěstím,“ psaly dobové noviny. Tisk také upozorňoval, že se k náložím dostal každý, kdo oznámil, že pracuje na výkopu a nikdo nekontroloval, kdo nebezpečnou trhavinu přebírá.
Tehdejší novináři také přinesli o neštěstí šokující informace, že zranění dělníci čekali bezmála dvě hodiny, než se jim dostala odborná pomoc. „Od 10 hodin, kdy zmíněný výbuch nastal, leželi nebozí dělníci až do půl dvanácté na holé zemi. Teprve tehdy se podařilo sehnati nosítka a jedna zhotovit z rozštípaných prken. Telefonní spojení bylo některým z výbuchů přerušeno. Na nosítkách odnesli dělníci těžce zraněné až ke štěrkovně u lomu, odkud bylo zatelefonováno pro lékaře Waldeka, který ve 12:15 poskytl prvé pomoci,“ psaly listy a vznášely otázku, jak je možné, že na podnik nemá na takovéto stavbě ani nejprimitivnější lékárničky nebo nosítka.
Jako první vysvětlení se nabízelo, že šlo o lehkomyslnost s cílem, aby stavba běžela v rychlém tempu. V každém případě šlo o do očí bijící problém s bezpečnostní práce, a tak se odstřelování skalního masivu okamžitě zastavilo. „Výstavbu elektrárny prováděla pražská firma Civilní inženýři Nejedlý, Řehák a spol. a vlastní stavbu řídil pětačtyřicetiletý zkušený stavbář Jaromír Vlček. Za výkop byli zodpovědní taktéž zkušení stavební mistři Josef Bílek a František Hejný,“ popsal v knize Kriminální případy a aféry ze Šumavy, Pošumaví a Českého lesa ředitel Státního oblastního archivu v Plzni Karel Řeháček.
Jenže, kdo za tragické incidenty nesl zodpovědnost? Rychle se začalo ukazovat na stavbyvedoucího Vlčka, jenže ten hodil vinu na své dva stavební mistry a ti posléze přenesli zodpovědnost na střelmistra Jana Krumpa.
Pondělí, 7. září 2015, 07:38
Bílá paní, Pamela Anderson, Rožmberkové, Pat a Mat, Vosa, Poupata, průvodčí, kočovníci a další se v sobotu plavili na vtipných plavidlech z Vyššího Brodu do Rožmberku nad Vltavou. Již po třiačtyřicáté žasli diváci hlavami nad nápaditostí účastníků...
Státní zastupitelství v Klatovech obžalovalo všechny čtyři. Soud v Klatovech vynesl rozsudek o dva roky později. „V něm uznal vinnými skutečně pouze Hejného a Krumpa, dva nejníže postavené ve firemní hierarchii. Vlček a Bílek byli viny zproštěni. Hejného a Krumpa odsoudili za přečin proti bezpečnosti života na tři měsíce odnětí svobody. Prvního nepodmíněně, druhého s dvouletým odkladem. Samozřejmě oba dostali povinnost nahradit způsobenou škodu zejména pozůstalým,“ uvádí v knize Řeháček.
Například jeden ze zraněných dělníků zemřel pouhý měsíc po vynesení rozsudku. Celou dobu se potýkal s bolestivími zraněními. Jeho manželka u soudu popsala jeho zdravotní stav následovně: „Měl vypálené obě oči, natrojí hlavu rozbitou, čelo rozštípnuté až k mozku, levou ruku spálenou až k lokti. K tomu ještě prst utržený a levé ucho uražené,“ líčila nešťastná žena. Péče o takto zbídačeného manžela byla velmi náročná a nákladná.
Oba muži se proti rozsudku odvolali k Nejvyššímu soudu do Brna. Ten jejich odvolání vyhověl, napadený rozsudek zrušil a věc vrátil zpět do Klatov. Provádělo se nové důkazní šetření a celá kauza se protahovala. Nakonec skončila 20. července 1935, kdy krajský soud vynesl rozsudek nový, tentokrát zprošťující, jelikož nenalezl dostatek důkazů pro odsouzení žádného z obviněných, byli zproštěni všichni.
Článek vznikl ve spolupráci s nakladatelstvím Starý most. Další informace z historie našeho regionu metropole se můžete dočíst v knize „Kriminální případy a aféry ze Šumavy, Pošumaví a Českého lesa“.
Foto Skupina ČEZ | Zdroj Nakladatelství Starý most
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
