DRBNA HISTORIČKA: Ve 20. letech minulého století bylo v Budějcích přes 200 hostinců

Poslední den v kalendářním roce byl po roce 335 našeho letopočtu zasvěcen sv. Silvestrovi. To byl významný papež, který zemřel dne 31. prosince 335, potom byl blahořečen a stručně řečeno dostal se do kalendáře. Bujaré oslavy ve městě lze vysledovat ke konci 19. století podle nabídek hostinských, vinárníků, kavárníků a hoteliérů, co všechno pro hosty připravili a v návaznosti na zprávy místních listů, jak to dopadlo a jaká byla 1. ledna kocovina. České listy si všímaly, co vyváděli Němci a opačně. Kromě Vlčí jámy, kde byli všichni. Z každé strany Biskupské stála patrola.

Není to statisticky doloženo, ale větší část obyvatel slavila neokázale doma. Hodnotil se rok, úroda a zdraví a totéž se popřálo do nového roku. V reálu z hlediska přírody (fauna, flora) je významný slunovrat. Už na Nový rok je den delší. Podle pranostiky jen o slepičí krok. Z hlediska techniky to bylo za c. k. nesrovnatelné. Svítilo se plynem a petrolejem, někde si vyráběli elektřinu parním strojem, protože městská elektrárna byla uvedena do provozu až v roce 1909.

V roce 1923 bylo v centru a na předměstí přihlášeno 207 hostinských živností. Při obsazení jednoho hostince s kapacitou 20 až 50 hostů lze dojít k přibližnému počtu obyvatel města, kteří trávili Silvestra v hospodách. Objevily se kabarety Corso a Rokoko. K posezení a čekání na konec roku byly a jsou nezbytné nápoje obsahující alkohol. Nedá se nic dělat, ale na pitné vodě, byť je dle vodárny kvalitní, to nejde. Traduje se, že U Štropů požádala jedna slečna o vodu, ale vinárník Štrop ji hrubě odbyl: „Vodu ti nedám, budeš pít to, co ostatní!“

V případě, že by někdo do sebe nalil nad míru alkoholu, měly lepší podniky ráno na Nový rok připraveny kočáry a bryčky. Z hotelu Belle Vue na Včelné prý rozvážel unavené hosty autobus. Určitý předěl ve trávení posledního dne v roce vyvolala televize postupně po roce 1955. Ve zlatých šedesátých už to bylo ve velkém. Udělaly se chlebíčky, otevřela se láhev, sedlo se k televizi a čekalo se, co zase letos ukáže. Nutno dodat, že některé silvestrovské pořady ze šedesátek i později se opakují i dnes po více než půl století. Navíc, kdo nebyl doma, pro toho se „Silvestr“ v televizi opakoval za týden. V restauracích zatím televize byly málo.

Za to se mohlo v hospodách naplno zpívat a vyprávět anekdoty. V šedesátkách jsem byl dorostenec, tak to vidím z povzdálí. Nejprve se zpívaly Co jste hasiči, co jste dělali, Nemelem nemelem, sebrala nám voda mlejn. Taťka znal pražské písničky z Karlína, mamka jihočeské. Pak trochu národopisu – Na břehu Blanice, Kdyby byl Bavorov, co jsou Vodňany, Když se ten Tálinský rybník nahání. Pak se trochu přitvrdilo, někde se upravil nemravně text, třeba u Chodounské polky, nebo za Košířema, je louka zelená. Anekdoty také přitvrdily, ale to patřilo k věci. Poté bouchlo šampaňské. Optimální objektivní návod nebo algoritmus, jak trávit Silvestra není.