V dalším dílu Drbny historičky se Jan Schinko podíval snímek z roku 1949. Na něm je mimo jiné budova divadla, před kterým kdysi vedly tramvajové koleje. Historie divadla je ale mnohem starší.
Podle snímku, na kterém lze rozeznat tramvajové koleje, jde o čas před rokem 1949, kdy byly ve městě tramvaje zrušeny, nebo krátce před 2. světovou válkou, kdy se již jezdilo vpravo. Původní městské divadlo z roku 1818 nevypadá nijak impozantně jako mladší divadla v jiných městech, postavená v době novorenesance později secese. Naše divadlo je střízlivý klasicismus (či empír, rozdíly jsou nepatrné).
Autor Martin Schmidtschläger zvýšil a rozšířil starší divadlo v objektu pivovaru.
Do divadla zakomponoval část hradeb s hradební baštou Bílou. Ta měla vysokou gotickou střechu (jako Otakarka v Biskupské zahradě), ale to by neladilo s nízkými empírovými střechami okolo. Bílou baštu lze ještě dnes na chodbách divadla vysledovat. Ve válcovém prostoru je nebo bývala ladírna. Základy již bašta nemá.
Divadelní představení je zde doloženo rokem 1764 v opraveném skladišti Velkého (Bílého) pivovaru. Mělo kapacitu 400 diváků. Dole pod divadlem byla v provozu lednice pivovaru, kterou Schmidtschläger zachoval. Sloužila až do roku 1892. Povídalo se, že dolů chodili herci na pivo ještě léta.
Ve městě se pořádala divadla soukromá a církevní už dříve. Piaristé hráli biblické příběhy a starou klasiku. Kočovní herci jsou ve městě doložení v roce 1732. Nové divadlo pro 650 diváků bylo slavnostně otevřeno dne 26. prosince 1819. Mluvilo se asi více německy, než česky. Později se vyhrazovala česká představení. Na jaře 1897 měla divadelní společnost Vendelína Budila zajištěno 30 představení. Jihočeské listy tehdy upozorňovaly na dětskou roli oblíbené Aninky Budilové.
V divadelním sále u hostince Alžír v Riegrově ulici se také hrálo dobré české divadlo. Brázdovo divadlo tam mělo zajištěné též 30 představení. Pohostinsky v Alžíru vystoupil Jindřich Mošna. Pořád bylo plno. Místní české noviny se divadlu věnovaly (tedy českému, německé zase německému). Zřejmě měly na to redaktora, který byl vždy divákem a příští den představení hodnotil jako celek a jednotlivce. (Podobně jako mnohem později na fotbale). Zajímavé bylo, že herci a pěvci byli vesměs výborní, ale odnesl to autor. O opeře Evangelista napsal, že to byl suchopár, žalmy, vzdychání, až pojednou fraška. Pan Petr Mach v titulní roli podal znamenitý výkon.
V roce 1949 bylo Jihočeské divadlo přejmenováno na Krajské oblastní divadlo. Na zdi divadelního dvorku byly poutače na představení a velká písmena KOD. Skoro současně kavárna Savoy na Bajkal. Roku 1956 zase Jihočeské divadlo. Kolem zdi s písmeny KOD jezdila do roku 1954 veškerá doprava a trolejbusy, čímž tam vznikla nejrušnější křižovatka řízená semafory té doby (podobně Jírovcova – Na Sadech).
V roce 1952 došlo k výbuchu benzinové pumpy, přitom zahynul muž, který pumpu obsluhoval. V letech 1940 až 1942 byly k divadlu přistavěny divadelní domy pro zázemí divadla včetně bytů pro herce. Postupně se pro celý blok hovorově ustálil název herečák. V přízemí se pekly proškovy oplatky. Už v roce 1897 projednávali radní nové divadlo. Nedohodli se, jen oznámili, že se později se dohodnou.
