V dalším dílu Drbny historičky se Jan Schinko věnuje Dělnickému domu. Ten stával na Pražské třídě a kromě dělnického družstva v něm sídlila například novinová redakce, restaurace či komunální podnik. Za první republiky pak od domu vyrážel tradiční prvomájový průvod.
Na snímku pořízeném po roce 1905 stojí budějovický dvoupatrový dům, který byl postaven ke konci 19. století včetně hostinec U Poláčků. Dům má výpravnou fasádou, jak se tehdy slušelo pro Pražskou. Vlevo je vidět část Trägerova domu, též vysokého, vpravo by následovala starší patrová Šmídovna. Dalším hostinským byl Josef Kočvara. V roce 1905 koupilo dům dělnické družstvo „Budoucnost“ od Josefa a Kateřiny Kočvarových za 68 tisíc korun.
Družstvo si v domě zařídilo administrativu a na dvoře postavilo velký sál. Také redakci časopisu Nový jihočeský dělník. Dozníval název U Kočvarů, ale výrazný nápis na průčelí převážil. Z nezjištěných důvodů se dělnickému družstvu Budoucnost nedařilo. V roce 1913 prodalo svůj dům Měšťanskému pivovaru za více než 65 tisíc korun. Restaurace a kupecký krám pokračovaly. Antonín Hampl mimo obvyklé koloniální zboží nabízel pravé tyrolské čajové máslo, žádný margarin.
Po 1. světové válce vedl hostinec, to již velkou restauraci, Václav Radosta. Jeho přičiněním to byla restaurace U Radostů v Dělnickém domě. Po Václavu Radostovi pokračoval Jaroslav Radosta. Ještě v roce 1949 to byla restaurace Jarky Radosty, kde se vaří velmi chutně a podnik pohostí i Vaše větší výpravy v oddělených místnostech a ve stinné zahradě. Potom však byly velmi rychle zrušeny živnosti. Dělnický dům a pohostinství převzal roku 1952 Sdružený komunální podnik (SKP), který byl za pár let nahrazen podnikem Restaurace a jídelny (RaJ).
Z koloniálního obchodu vzniknul po válce v roce 1945 konsum Rovnost. Dělnické konsumní družstvo Rovnost bylo v provozu do let kolem 1950. Dělnické konsumy se ideologicky „straně a vládě“ nelíbily přesto, že normálně se o dělníky opíraly. Přispěly k tomu i plány na likvidaci západní strany Pražské od Staroměstské ke Trojici, které se kolem roku 1952 dostaly do závazného územního plánu. Doufalo se, že Dělnický dům a Trägerův dům, což byly bytelné dobré domy, se udrží, zvláště když se vedle zbořila Šmídovna a Dělnický dům byl dále v provozu.
Ještě v roce 1965 se ve velkém sále pořádaly schůze, MDŽ a také přednášky pro školy. Na přednáškách bylo skoro prázdno, poněvadž ani v lednu se tam netopilo. Dům byl zbořen po Šmídovně před rokem 1969. (Poslední dům z této lokality, staroměstská škola, byl zbourán v lednu roku 1970.) V únoru 1950 jela kolem Dělnického domu poslední tramvaj.
Zajímavý byl rozdíl v provozu restaurace U Radostů a vedle v hospodě Šmídovny. Ve Šmídovně byl také taneční sál, ale skoro pokaždé tam musela zasahovat policie. Dokonce tak často, že si zařídila ve Šmídovně oddělní. V čase 1. republiky měla v Dělnickém domě sídlo Československá sociálně demokratická strana. Vycházel odtud prvomájový průvod doprovázený Dělnickým klubem cyklistů s ověnčenými koly (centrum v České ulici u Klomfarů). Odpoledne a večer májová veselice.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
