DRBNA HISTORIČKA: August Zátka zakládal školy a bojoval za práva Čechů

Na konci Krajinské, kde se ulice rozšiřuje (kdysi prostor před Pražskou bránou) stojí vlevo renesanční dům zvaný Zátkův. Dům koupil v roce 1840 Matouš Zátka. Dne 27. července 1847 se zde narodil August Zátka a zde zemřel dne 31. ledna 1935 o půl jedné odpoledne. Průčelí domu je na renesanci neobvykle jednoduché, hladké, nějak prázdné, čekalo by se členění alespoň podle článků atiky. Nebo renesanční sgrafita. Lze odhadnout, že průčelí v módním, renesančním čase ke konci 16. století vypadalo jinak. Nad atikou se zachovaly renesanční štítky představující rozvíjející květy, spartakiádně řečeno poupata. Vchod do domu je rámován kvádrováním s hlavním klenákem ve tvaru oslího hřbetu. Průjezd je umístěn mimo osu průčelí, naznačuje možné dva původní pozdně gotické domy v renesanci sjednocené.

Ve výklenku je busta Augusta Zátky slavnostně odhalena dne 31. července 1927. Autorem busty je sochař Bohumil Kafka, na jehož zásah byly předem z průčelí odstraněny nepříčetně husté reklamní nápisy firmy tiskárny Přibyl. Syn Augusta Zátky Vlastislav Zátka zadal vytvoření busty svého otce Bohumilu Kafkovi v roce 1922. Později ještě za života Augusta Zátky se mu připravoval pomník před radnicí, s čímž byly trochu problémy, protože starosta Albín Dlouhý sochu Zátky před radnicí nechtěl a Spolek pro postavení památníku Tomáši Garrigue Masarykovi prosazoval na průčelí radnice pamětní desku a bustu Masaryka.

Životopis Augusta Zátky je podrobně sepsán několika autory. Zasedal v zemském sněmu, zasloužil se o vznik českých škol ve městě, vznik českých průmyslových podniků, působil v Besedě, v Národní jednotě pošumavské, v řadě správních rad atd. Jako právník vypracoval postupy a statuty subjektů, aby to odpovídalo platným zákonům. Všechno tenkrát na přelomu 19. a 20. století stihnul, protože byl pracovitý a konstruktivní. Po roce 1900 se stal neformálním mluvčím Čechů proti německému starostovi města Josefu Taschkovi (jeho otec ale četl raději české noviny).

August Zátka usiloval o česko německé vyrovnání. Ve městě žila na konci 19. století polovina Čechů a polovina Němců, ale před 1. světovou válkou už dvě třetiny Čechů a jen třetina Němců, přičemž na radnici neměli Češi poměrné zastoupení, a navíc úřední řečí byla němčina. Uzavřel s purkmistrem Josefem Taschkem smlouvu o vyrovnání, tzv. Českobudějovický pakt. Měl řadu odpůrců. Přesto byl pakt s Taschkem v květnu 1914 schválen. Uplatňování paktu znemožnila toho roku započatá velká válka. Po válce ztratil Českobudějovický pakt význam. Vlastně Zátkova politika usmiřování (s budějovickou německou radnicí) se vznikem Československé publiky jevila negativně. August Zátka se záhy z politiky vytratil.  

Ale ne absolutně. Byl celkově spíše oblíbený, a to podle pamětníků dokonce i u části Němců. To ovšem nemusela být nijak zvláštní obliba, spíše podle jiných to byl vůči němu od Němců respekt. Přesídlil do vily v Libniči, která se jeho zásluhou stala kulturně vycházkovým centrem zajímavých osobností.