V Temelíně spravuje řídicí systémy, doma jezdí na bagru

Jak jste se na Temelín dostal?
Úplně po škole před osmi lety jsem působil jako technik bezdrátových spojů, pak jsem dělal správu sítí a kamerových systémů v malé IT firmě. S covidem se ale změnil způsob práce. Už jsme nejezdili tolik k zákazníkům, ale řešili většinu věcí vzdáleně. To mi moc nevyhovovalo, tak jsem hledal změnu. Narazil jsem na inzerát, ve kterém firma zajišťující ostrahu elektrárny Temelín sháněla operátora pultu centrální ochrany. A tím jsem se dostal na elektrárnu, i když zatím u dodavatele.

A po devíti měsících do ČEZ?
Nebylo to úplně přímočaré. Spíš to byla shoda okolností. I když máte vystudovanou střední průmyslovou školu strojní a elektrotechnickou Dukelská v Českých Budějovicích, což je pro Temelín důležitá zásobárna středoškoláků, tak i přesto máte k elektrárně určitý respekt. Zvenku se vám může zdát, že pokud nejste jaderný fyzik nebo strojař s vysokoškolským diplomem, tak nemáte šanci. A přitom středoškoláci tady tvoří polovinu zaměstnanců.

Takže Vy jste to do Temelína zkusil?
Až právě na doporučení mého bývalého spolužáka, kterého jsem v elektrárně díky působení u dodavatele potkal. Dal mi tip, že zrovna do podpůrného provozního personálu, konktrétně do týmu měření a regulace, hledají nové lidi.

Nakonec to vyšlo, a co následovalo pak?
Půlroční příprava ve školicím centru v Brně. V podstatě šlo o další studium. Od pondělí do pátku chodíte do školy, každý týden nějaký test a na závěr pak náročné zkoušky.

Tím ale příprava nekončí…
Pak už se přesunete na elektrárnu, kde zhruba půl roku fungujete pod dohledem zkušenějšího kolegy a získáváte další praxi. A následují podnikové zkoušky. Ten systém je opravdu nastavený tak, že vás na práci velmi dobře připraví. A nemusíte být přitom hned od počátku brilantní technik. Je to hlavně o tom, aby člověk chtěl a technika ho bavila.

Vy jste začínal na pozici technik měření a regulace pro neblokové objekty. Co si pod tím můžeme představit?
Neblokové objekty jsou všechny budovy s výjimkou hlavních výrobních bloků. Tedy vyšší desítky různých budov se zařízením, kde se elektřina sice nevyrábí, ale bez nich by elektrárna nemohla fungovat. Jde například o různé vzduchotechnické systémy, olejové hospodářství, pomocnou plynovou kotelnu nebo úpravnu vody. A mým úkolem bylo kontrolovat systém, který tato nebloková zařízení řídí.

Takže žádná kancelářská práce, ale naopak hodně času v provozu?
Dá se to tak říct. Jsou parametry, které operátoři na displejích ve velíně vidí, ale jsou pak i věci, které se jim nezobrazují. A naším úkolem je chodit přímo k zařízení a všímat si, jestli se nechová nějak nestandardně. V případě řídicích systémů to mohou být například chladicí ventilátory nebo různé zobrazovače v technologii. A dalším naším důležitým úkolem je zajišťovat zařízení tak, aby na něm pracovníci mohli bezpečně pracovat.

I tak se ale administrativě asi nevyhnete?
Provoz elektrárny není jen výroba nebo bezpečnost. Je to i o administrativě. Co nezdokladujete, jako by neexistovalo. Elektrárna teď prochází rozsáhlou digitalizací ve snaze omezit papíry a vše zefektivnit. Pro nás to prakticky znamená, že místo papírů máme jakýsi tablet, kde je informace, co máme zkontrolovat, a kam pak zaznamenáváme výsledek kontrol. Je to uživatelsky přívětivé a hlavně výrazně rychlejší než „oběh“ papírů.

Nedávno jste udělal další zkoušky a posunul se na technika řídicích a bezpečnostních systémů v blokových objektech …
Ano a moc si toho vážím. Je to určitý profesní posun od kontrol pomocného zařízení ke kontrolám hlavního zařízení. Takových možností i v jiných útvarech nabízí elektrárna vzhledem ke své velikosti poměrně dost. V podstatě záleží na každém pracovníkovi, jestli mu vyhovuje současný stav, nebo se chce třeba posouvat.

Vy sloužíte na směny. Jak Vám to vyhovuje?
Jsem v období, kdy mi to naprosto svědčí. Máme rok a půl starého syna, díky směnám s ním můžu trávit přes den mnohem více času. A pak je to taky dobré, když potřebujete něco vyřídit na úřadech nebo třeba dokončujete stavbu domu.

To byl Váš případ?
Přesně tak. Pocházím z Bošilce na Třeboňsku a nedávno jsem zde za pomoci tatínka a dědečka postavil barák. Trvalo to tři roky, ale bez směnného provozu by to bylo asi delší. Prostě jsem přišel z noční a šlo se pracovat.

Když teď máte postaveno, jak trávíte volný čas?
Nejraději s rodinou a pak pořád kolem domu. Sice máme hotovou stavbu, ale teď nás čekají chodníky, plot a terénní úpravy. Dokonce jsem si kvůli tomu pořídil menší bagr.

Takže vše si opravdu děláte sám?
Ano, baví mě to. Ten bagr je teď taková moje hračka. Je to tunový pásový bagr se lžící vpředu. Na to, co teď kolem baráku dělám, se úplně hodí. A až budu mít hotovo, tak ho buď prodám nebo budu jezdit pomáhat po vesnici.