Zdravotní sestry z hospicových zařízení dávají pacientům naději i lásku a pomáhají jim s důstojným odchodem

Bylo pondělí a zároveň první den nové zdravotní sestry v Domácím hospici sv. Víta v Českém Krumlově. Dopoledne strávila vyřizováním administrativy, ale odpoledne ji čekala první návštěva nové klientky, paní Marcelky. Na příjem vyrazila společně se sociální pracovnicí, vrchní sestrou a paní doktorkou.

Při příjezdu je přivítal pan Miroslav, manžel paní Marcelky – laskavý a usměvavý muž. Sdělil jim, že jeho žena není zcela obeznámena se svou diagnózou a stále doufá v naději na uzdravení. V maličké chatce, kterou si manželé postupně přestavěli k celoročnímu bydlení, paní Marcelka ležela na malé pohovce, zády ke dveřím kvůli světloplachosti. Přítomné zdravotnice se jí představily a posadily se kolem ní. Atmosféra setkání působila spíše jako přátelská návštěva než formální příjem do hospicové péče.

Paní Marcelka byla bývalá učitelka, která dříve učila i přítomnou sociální pracovnici. Brzy ji čekalo kulaté životní jubileum. Byla to milá a sečtělá dáma, která měla vřelý vztah se svým manželem. Společně si i po tolika letech projevovali něhu a lásku.

Její zdravotní stav se však rychle zhoršoval. Přidaly se bolesti, nechutenství a celkové vyčerpání. Zdravotní sestra doporučila polohovací lůžko, které by ulehčilo péči i samotné pacientce. Rodina se po krátkém rozmyšlení rozhodla jej přijmout. Druhý den se tým hospice pustil do jeho instalace. V malé chatce se sešlo deset lidí, každý měl svou úlohu. Paní Marcelka i v této situaci zůstávala v roli učitelky – s humorem je usměrňovala a dohlížela, aby při montáži nepoškrábali podlahu. Nakonec ji syn něžně přenesl do nové postele.

O pár hodin později zdravotní sestra zavolala panu Miroslavovi, aby se zeptala, jak se paní Marcelka cítí. Odpovědi byly stále tišší, až nakonec slyšela jen pláč. Ihned vyrazila na místo spolu s kolegyněmi, ale bylo pozdě. Paní Marcelka pokojně odešla. Společně se snachou ji s úctou připravily na poslední rozloučení.

V péči hospice byla pouhých devatenáct dní, ale její příběh zanechal v celém týmu hlubokou stopu. Podobné okamžiky jsou součástí práce zdravotních sester v domácím hospici. Každý příběh v domácím hospici je jedinečný. Každý den přináší chvíle radosti, dojetí, naděje i smutku. Být zdravotní sestrou v hospicové péči znamená nejen léčit, ale také držet za ruku, naslouchat a být oporou v nejtěžších okamžicích.  Pokud i vy chcete pomáhat lidem důstojně dožít a stát se součástí těchto jedinečných příběhů, přidejte se. Domácí hospice hledají zdravotní sestry, které rozdávají nejen péči, ale i srdce. Aktuálně hledá zdravotní sestry Domácí hospic sv. Veroniky v Českých Budějovicích.