Absint má pověst mystického alkoholického nápoje, který prý vyvolává halucinace – kolik je na tom ale pravdy? Česko patří mezi země, kde se absint nejen hojně vyrábí, ale také často prodává ve verzích, které s tímto nápojem nemají mnoho společného. Jak tedy rozeznat pravý absint od falešného?
Absint je tradičně destilovaný nápoj s vysokým obsahem alkoholu (většinou 55–75 %) a výraznou bylinnou chutí. K jeho výrobě se využívá trojice bylin – pelyněk pravý, anýz a fenykl.
V turistických centrech po celém Česku však naleznete na poličkách mini marketů „falešné“ absinty, které se navíc prodávají za přemrštěné ceny. Mnoho návštěvníků přijíždí do Prahy s představou, že zde ochutná „zakázaný“ nápoj, který je jinde nedostupný. Čeští výrobci toho využili a začali produkovat nápoje se zářivou barvou a vysokým obsahem alkoholu, které však nemají kromě názvu s absintem nic společného.
„Nikdo příčetný nekoupí láhev, která na sto metrů svítí všemi barvami duhy. Je škoda, že definice absintu není ukotvena v zákoně a že pod názvem absint se můžou dělat i prosté lihoviny míchané za studena pomocí lihu, aromat a barviv. Ale tato definice chybí v celé EU. Jediná země, která definici absintu má danou zákonem je Švýcarsko – kolébka absintu jako takového,“ vysvětluje redakci Drbny Martin Žufánek z lihovaru Žufánek.
Na rozdíl od Švýcarska, kde existují přísná pravidla pro výrobu a označování absintu, je česká legislativa v tomto ohledu velmi benevolentní. Absint zde nespadá pod žádnou specifickou ochranu a prakticky jakýkoliv alkoholický nápoj může být označen jako absint.
„To je jako když Češi prodávali rum. Lidé se rozčilovali, a tak změnili zákon a už Češi nemohli prodat rum, jako rum, ale jako tuzemák. To je skoro ten stejný případ. Ale absint zatím není definován“ sdělil redakci Drbny Kyle James Bairnsfather z Bairnsfather Family Distillery.
Na trhu se vyskytuje mnoho imitací absintu, které můžete odhalit při čtení složení na etiketě každé lahve. Pokud je nápoj zářivě barevný a obsahuje barviva jako E133, E102 nebo E131, jde o levnou napodobeninu.
Je to smutný. V cizí zemi, třeba Austrálii, Japonsku, Taiwanu, distributoři koupí ten řekněme falešný absint, za výrobní cenu euro a půl, ale prodají ho tam jako absint pravý, třeba za deset euro. Mají tedy obrovský finanční motiv. Když děláte opravdový absint, nikdy ho nemůžete prodat za takovou cenu.
Existují dva způsoby výroby absintu – destilace a macerace. Destilovaný absint se považuje za ten „pravý“. Naopak macerovaný absint je vyráběn levnějším způsobem, kdy se byliny pouze louhují v alkoholu. Macerované absinty jsou obvykle doslazovány a uměle dobarvovány.
Domněnka, že absint způsobuje halucinace, vznikla díky látce thujon obsažené v pelyňku. Právě thujon byl v minulosti spojován s halucinogenními účinky, což vedlo k jeho zákazu v mnoha zemích. Ačkoli moderní výzkumy ukázaly, že jeho účinky byly přehnané, stále je to jedna z charakteristických složek pravého absintu.
Absint je též známý svou reakcí při ředění. Během správné přípravy, kdy do absintu pomalu kape voda, by měl absint zbělat – tento efekt se nazývá louche.
Pokud chcete vyzkoušet skutečný absint, držte se několika zásadních pravidel. Vždy nakupujte ve specializovaných obchodech, ne v turistických suvenýrech, kde se často prodávají nekvalitní a falešné varianty absintu. Také nezapomeňte zkontrolovat etiketu – absint by měl obsahovat pelyněk, anýz a fenykl a neměl by mít umělá barviva nebo dochucovadla.
Vychutnat absint si můžete nejčastěji jako aperitiv před jídlem. Tradičně se ředí studenou vodou v poměru 1:3 až 1:5, podle osobních preferencí. Pomalu přidávaná voda způsobuje u většiny absintů louche efekt, kdy se nápoj zakalí, a zároveň sníží obsah alkoholu na přibližně 20 %.
Cukr se někdy používá k vyvážení hořkosti pelyňku, ale není nutností. Rozšířená metoda zapalování cukru, kterou lze vidět v turistických barech, není autentická a slouží spíše jako lákadlo.
„Jsem ale opravdu hrdý na to, že se nám tato absintová revoluce v Česku podařila a že dnes najdeme na trhu možná i deset opravdu kvalitních značek. Žel pořád jde o niché produkt, který nikdy nebude tak populární, jako třeba whisky. To je dáno právě tou pošramocenou pověstí pekelných umělých lihovin z devadesátých let,“ dodává Martin Žufánek.
Chceš nám něco sdělit?Napiš nám
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.