Pestrý rok Jana Ordoše. Zranění, nová smlouva i narození syna

Honzo, gratuluji vám k narození syna. Jak probíhaly poslední dny?
Bylo to velmi náročné. Je to kompletní změna toho režimu, na který jsme byli zvyklí. Na druhou stranu je to ale krásné období. Jsem rád, že to vyšlo takto po sezoně a že na to je čas. Popravdě si neumím představit, jaké by bylo narození během sezony, protože bych pravděpodobně nemohl doma zpočátku tolik pomáhat, jak bych si představoval.

Letošní sezona byla ve vašem podání obklopena zraněními. Mohlo to ale paradoxně pomoci, abyste měl čas na všechny potřebné záležitosti ohledně narození?
V říjnu jsem s těmi berlemi paradoxně moc nepomohl a partnerka se spíše starala o mě. Povedlo se nám ale víceméně během sezony na všechno připravit. Vybavit domácnost, a tak dále. Poté, co se mi stalo to zranění ramene, tak jsem sice dopoledne trénoval, ale odpoledne jsem se mohl věnovat rodině.

První absence vznikla obdobně jako během loňského čtvrtfinále s Třincem, kdy vás na tréninku trefil Pavel Pýcha. Jak ale vzniklo zranění ramene, které se vám stalo v utkání s Vítkovicemi?
Přeskakoval jsem protihráče. Nevím, zda jsem o něj zakopl, nebo mě podrazil, ale nalétl jsem ramenem do mantinelu a poškodil jsem si akromioklavikulární kloub. Bohužel jsem si to vybral ke konci základní části, což byl nejhorší možný čas, kdy se to mohlo stát, a tak jsem chyběl v předkole. Musel jsem se tedy připravit na případný návrat a doufat, že kluci postoupí přes Liberec.

Byl ve hře možný návrat už právě do série s Libercem? Třeba na rozhodující pátý zápas?
Asi by to bylo až velké riziko. Hlavně jsem předtím ještě neměl ani kontakt v tréninku, takže to úplně nebylo ve hře. I to čtvrtfinále bylo trošku riskantní, ale tam jsem věděl, že určitě chci hrát, pokud to aspoň trochu půjde.

Jak jste se cítil po svém návratu, rovnou ve čtvrtfinále?
První zápas nebyl nic moc, byl to velký skok. Postupem času jsem se do toho rychle dostal a myslím si, že jsem se až překvapivě cítil velmi dobře.

Ve čtvrtfinálové sérii jste řádil zejména na domácí půdě, kdy jste si za dva zápasy připsal tři body. Potěšil takový bodový výkon po té absenci?
Každého hráče tohle potěší, ale zároveň mě mrzí ta porážka 0:4. Byla škoda toho prvního zápasu, kdy Pardubice byly po dlouhé pauze. My měli herní tempo, ale nedokázali jsme toho využít. Škoda, že jsme tam neurvali aspoň jeden zápas. V Pardubicích je velký tlak a asi by se jim taky hůře hrálo. Bohužel jsme prohrávali 2:0, oni získali sebevědomí a Pardubice mají natolik zkušený kádr, že to hráčům vlilo krev do žil a ty dva zápasy tady v Budějovicích vyhráli. I když jsme třeba v tom posledním dlouho vedli, ale nakonec se tam ukázala asi větší vyzrálost.

V této sezoně jste podepsal také novou smlouvu na další tři roky. Jižní Čechy se vám tedy zalíbily?
Určitě. Líbí se nám tady a jsem rád, že jsme se dohodli na tomto kontraktu. Těším se na další roky v Motoru.

V následující sezoně se do Motoru přesouvají dva liberečtí hráči, Róbert Lantoši a Michal Bulíř. Jak vnímáte tyto příchody? Zejména tedy přesun Michala Bulíře, kterého jistě velmi dobře znáte.
Buldu znám už asi deset let. Je to šikovný hráč a spolu jsme odehráli tak šest nebo sedm sezon. Myslím si, že bude určitě přínosem pro náš tým. S Lantim jsem bohužel nehrál, takže to nemůžu moc hodnotit.

Došlo na nějaké telefonáty mezi vámi a Michalem Bulířem?
Párkrát jsme si zavolali, takže jsme si řekli, jak co funguje. Určitě bych se ale nepasoval do pozice nějaké spojky, která by tento přestup nějak domlouvala.

Letošní sezona byla pro vás opravdu plná nových zkušeností. S čím ale chcete jít do té následující?
Letos jsem měl docela smůlu a vynechal jsem hodně zápasů. Budu se snažit udělat co nejlepší přípravu a uvidíme, co to přinese. Žádné cíle si nedávám a budu se snažit být tou nejlepší verzí sebe sama. Budu se snažit navázat na první sezonu v Motoru. Vím, že ty góly umím dávat a dokážu být platný pro tým. To se budu snažit prokázat na ledě, abych pomohl týmu, a to je to jediné, na čem mi teď bude záležet.