Sobota 3. 5. 2025 | Svátek má Alexej
V roce 1925 představil budějovický starosta Král úsporný rozpočet, který počítal s výdaji 8 023 000 korun. Město se navíc potýkalo s bytovou krizí, kterou se pokusilo řešit výstavbou nájemních domů. Jaké neshody panovaly před sto lety na městské radnici a jak se řešil schodek v rozpočtu?
České Budějovice byly před sto lety městem v rozkvětu, kde se snoubila historická atmosféra s moderními architektonickými prvky. Ve městě vznikaly obchodní domy, jako například kubistický textilní dům bratří Roselfelderových v Hroznové ulici nebo kožešnický dům Markgraf v Krajinské ulici číslo 4, přestavěný ve stylu obloučkového kubismu. I přesto se město potýkalo s problémy, které se dařilo jen s obtížemi řešit rozhádané radnici.
Bedřich Král byl budějovickým starostou od 16. října 1923 a měl za cíl zlepšit hospodaření města a reagovat na akutní problémy, které město sužovaly. Jeho prioritou bylo vyřešení bytové krize, která v té době trápila řadu městských obyvatel. Rozhodl se čelit tomuto problému výstavbou městských nájemních domů.
Dne 27. dubna 1925 se konala veřejná schůze národně-demokratické strany, na které starosta pronesl řeč o rozpočtu města i o poměrech na radnici. Bylo jasné, že to v radě skřípalo.
Městská rada měla tehdy třináct členů a městské zastupitelstvo jedenačtyřicet. Starosta Král si v projevu stěžoval, že předchozí starosta Otakar Svoboda (v úřadě 1919-1923) měl mnohem větší podporu českých zástupců, ať už byli z jakékoliv politické strany.
Politická pluralita přinesla časté střety mezi jednotlivými stranami, zejména při projednávání důležitých městských záležitostí, jako byl právě rozpočet. Starosta Král byl kritizován opozicí, která ho obviňovala z ignorování předchozích dohod. Naopak, Král se bránil tím, že usiluje o „zdravé hospodaření“ a vyřešení problémů, které město za předchozího vedení zanedbalo.
Když se při hlasování o městském rozpočtu strana Československá socialistická zdržela hlasování a rozpočet tedy nejprve neprošel, komentoval to Král slovy: „Jsme zvyklí všelijakým úvahám čsl. socialistů, ale takovéto monstrum jsme ještě neviděli.“
Rozpočet města na rok 1925 byl navržen s důrazem na šetření a úsporná opatření, přičemž příjmy města byly odhadovány na 7 789 000 korun, zatímco výdaje dosahovaly 8 023 000 korun. Schodek přesahující dvě stě tisíc korun se měl pokrýt převody z rezervního fondu.
Mezi hlavní výdajové položky patřila správa školství a „kulturní záležitosti“ (1 882 334 korun), policie (2 002 220 korun) nebo veřejné osvětlení a podpora chudých. Dále byly do rozpočtu zahrnuty výdaje na technické služby nebo půl milionu na dláždění Pražské ulice. Za dvacet tisíc se také plánovalo zřídit dětskou zdravotní kolonii s okresní péčí o mládež.
Bytovou krizi Král řešil doplatkem na stavbu domů pro vojenské a civilní gážisty i výstavbou takzvaných nouzových baráků. Celkem to bylo 565 tisíc korun z rozpočtu města.
Král při dalších projednáváních rozpočtu ostře kritizoval předchozí vedení za finanční nedbalost a růst výdajů, které chtěl odstranit v rámci nového plánu. Opozice však namítala, že škrty dopadnou především na sociálně slabé vrstvy obyvatelstva. Budějovice i přesto investovaly dál do svého rozvoje.
Pohled na České Budějovice v roce 1925 ukazuje, že město se potýkalo s problémy, které jsou pro moderní městskou správu stále aktuální: dostupnost bydlení, rozumné hospodaření s městskými financemi nebo podpora místního podnikání. Rozpočet byl nakonec schválen pětadvaceti hlasy, a to díky Němcům, kteří hlasovali v plném počtu.
I když byly kroky starosty Krále v některých ohledech nepopulární, jeho vedení přispělo k modernizaci Českých Budějovic a ukázalo, jak vypadala městská správa na prahu první republiky.
Chceš nám něco sdělit?Napiš nám
