Policista z Písku, který vyniká v bojovém umění: Moji práci AI jen tak nenahradí

Můžete se čtenářům krátce představit? Odkud pocházíte, jak dlouho už sloužíte u Policie ČR a co všechno obnáší Vaše práce?
Jmenuji se Vojtěch Včelička, je mi 29 let a u policejního sboru sloužím pět a půl roku. Pocházím z Písku, celý život zde žiji a pracuji. Sloužím na obvodním oddělení policie v Písku, které je specifické tím, že držíme i prvosledové hlídky. Ve větších městech, třeba v Českých Budějovicích, bývá speciální oddělení hlídkové služby. My jsme tady ale jak obvoďáci, tak zároveň i tzv. prvosledi, což znamená, že pokud se na území našeho města a v jeho blízkém okolí stanou události, které vyžadují okamžité nasazení nějaké policejní hlídky, tak jedeme na místo jako první, takže si takzvaně čichneme třeba i k dlouhým zbraním.

V Písku na obvodním oddělení drží zároveň i prvosledové hlídky, takže jedou na místo jako první.

Spektrum toho, co řešíme, je velmi široké. Nejčastější náplň mé práce je styk s veřejností, řešíme oznámení z linky 158, když lidé potřebují s něčím pomoci a dávají nám podněty k prošetřování. Dohlížíme na veřejný pořádek, řešíme přestupky, trestné činy, samozřejmě jsme také součástí dohledu nad silničním provozem, zasahujeme u dopravních nehod nebo třeba i u požárů. Asistujeme také zdravotníkům, například co se týče agresivních pacientů pod vlivem drog. A v poslední době je i nárůst problémů s mládeží - podezření na užívání návykových látek, agresivita a protiprávní jednání. V současné době také extrémně narostla kyberkriminalita, internetové a telefonické podvody, to nás teď hodně zaměstnává.

Máte za sebou výrazné úspěchy v bojových sportech. Jaké přesně sporty to jsou, kdy jste s nimi začal a co vás k tomu přivedlo?
Neřekl bych, že výrazné úspěchy… i když pro některé kolem mě, hlavně mé rodiče, to tak asi je. Já ale vždycky všem říkám, že to není nic, co by kdokoli nemohl dokázat, když si za tím půjde. S bojovými sporty a uměními jsem začal před osmnácti lety, tedy asi v mých jedenácti letech. Přivedl mě k tomu můj otec, který se sám věnuje bojovým uměním přes třicet let. Takže jsem to viděl u něj a chtěl jsem být jako on. Samozřejmě mě ovlivnilo také sledování akční hrdinů jako Chuck Norris nebo Jackie Chan, to se mi líbilo a chtěl jsem to zkusit. Kop z otočky, to bylo něco. Nakonec si táta založil vlastní školu bojových umění a já jako registrovaný sportovec bojových umění jsem tam v roce 2008 začal. Táta je zároveň po celou dobu i můj trenér. On mě přivedl k Allkampf-jitsu, což je sebeobrana složená z karate, juda, taekwonda, jiu-jitsu, aikida a všech dalších různých bojových stylů a je to komplex sebeobrany, který vás vlastně připraví na všechno. Umíte bojovat jak v postoji, údery, kopy, tak umíte bojovat na zemi, umíte se bránit proti zbraním a tak dále.

Věnuji se závodně také kickboxu, to je sportovní disciplína s danými pravidly, ale ta vás nepřipraví tolik na tu ulici, to dělám hlavně pro fyzičku.

Který úspěch z Vaší sportovní kariéry pro vás znamená nejvíc?
Tuším, že jsem sedminásobný Mistr ČR napříč různými disciplínami. V letech 2022, 2023 a 2024 jsem se zúčastnil Mistrovství světa bojových umění, byl jsem součástí reprezentačního výjezdu pod Českým svazem kickboxu. Z každého mistrovství světa za ty tři roky jsem si odvezl medaili.

V roce 2022 jsem se zúčastnil i světového poháru pod stejnou světovou organizací. Získal jsem tam zlatou medaili v sebeobraně reálné i kreativní, tj. zlatý double. Zároveň ve stejném roce jsem na mistrovství světa ve Slovinsku získal dvakrát stříbro.

V roce 2023 jsem na mistrovství světa v Německu získal pás mistra světa v kickboxu. Co se týče sebeobrany (tu beru jako svojí cestu), tak jsem vybojoval zlatou medaili v sebeobraně kreativní a stříbro v sebeobraně reálné.

V roce 2023 na MS získal pás mistra světa v kickboxu, zlatou medaili v sebeobraně kreativní a stříbro v sebeobraně reálné.

V roce 2024 jsem pak na mistrovství světa v České republice na domácí půdě obhájil titul mistra světa, když jsem získal zlatý double v sebeobraně a to považuji za největší úspěch.

Je ale podstatné zmínit, že za tyhle úspěchy vděčím i celému svému týmu, je to týmová záležitost.

Byl jste oceněn také na Pražském hradě. Povězte o tom čtenářům něco bližšího.
To mě v roce 2024 doporučil jeden můj kolega do ankety Policista roku. Na základě mých sportovních výsledků z roku 2023 jsem byl nominován nejprve do krajského kola v Jihočeském kraji. Toto kolo jsem vyhrál a postoupil dál do celostátního kola, kde jsem pak na Pražském hradě získal ocenění za druhé místo v kategorii Sportovec roku.

Na konci roku jsem pak od našeho krajského ředitele dostal ještě medaili za reprezentaci a dobré služební výsledky.

Na Pražském hradě získal v roce 2024 ocenění za druhé místo v kategorii Sportovec roku v anketě Policista roku.

Pomohla Vám sportovní disciplína i ve službě u policie? Najdete ve sportu a své práci nějaké paralely?
Bojová umění všeobecně, když se dáte na tuto cestu, jsou o nějaké etice, o nějakém přístupu a chování. Je to životní cesta, kde jsou nějaká pravidla, vedení, standarty i co se týče historie a tradice. Policie to má podobně, jsme bezpečnostní sbor, takže to má také danou etiku a hierarchii. Bojové umění se mi velmi hodí do policejní práce i prakticky. Dodává mi potřebné sebevědomí v jakékoli situaci. Vím, jak se postavit při nějakém sporu, jak řešit konflikty, jsem připravený třeba i ubránit se jakékoli zbrani. Fyzický boj je pro mě ale vždy až na posledním místě, tomu boji se snažím vlastně předcházet a vše nejdříve vykomunikovat.

Sport dá člověku nějaký řád, ideálně už od dětství. Důležitá je tam týmová spolupráce a ctít autoritu trenéra, mít respekt. Já jsem si v bojovém umění našel nějakou životní cestu a neumím si představit, že bych bez toho byl. Takže já to komponuju i do policejní práce a postupuju tak v celém svém životě.

Co vás přivedlo k rozhodnutí stát se policistou?
Mně se policejní práce líbila vždycky, vždy jsem k tomu inklinoval. Vystudoval jsem školu s bezpečnostně právním zaměřením TRIVIS ve Vodňanech a i jsem k policii chtěl nastoupit. Po škole jsem pak ale především kvůli penězům nastoupil jinde. Vždycky jsem měl rád auta, proto jsem nastoupil do autosalonu. Práce mě bavila, ale časově to bylo hodně náročné, vlastně od rána do večera i víkendy a zákazníci si rychle zvykli, že jsem na telefonu nonstop, dokonce i na dovolené. A v tu dobu musel pak jít sport hodně do pozadí, nešlo provozovat dvoufázový trénink. U policie díky směnnosti ta možnost je. I díky tomu mě namotivoval můj známý ze sportu, který je policista, a řekl mi, že na to mám, ať to jdu zkusit. A bylo to dobré rozhodnutí, jsem spokojený a i finance se po těch letech zlepšily.

Vojtovi se policejní práce vždycky líbila.

Policie ČR aktuálně nabírá nové kolegy a platí to i pro město Písek a celý okres. Proč byste doporučil mladým lidem z Písku a okolí, aby se přihlásili? Co vás na práci u policie nejvíc baví a naplňuje?
Mě baví v první řadě to, že to není stereotyp. Moje máma je celý život zdravotní sestra a asi je to taky pro mě nějaký vzor, že pomáhá lidem a dělá něco, co je pro společnost přínosné a důležité. Nepřeji nikomu, aby nás jakožto policii vůbec potřeboval, ale často slýcháme větu: Ještě že tu jste. A já doufám, že i v téhle nastupující generaci to v některých je prostě zakořeněné, třeba také právě od rodičů. Takže bych byl rád, kdyby se ozvali a šli nám pomoci dělat tuhle důležitou práci.

Na téhle práci ho baví hlavně to, že to není stereotyp.

Kariérní růst je teď opravdu umožněný, a když je člověk šikovný, může se poměrně rychle dostat někam dál. U policie je bezesporu jistota a také stabilní plat, který vždy přijde včas. To představuje výhodu třeba i při řešení hypotéky.

Jaké vlastnosti by měl mít dobrý policista, podle vás?
Těch je hodně. Především jsme tým, takže týmová spolupráce je velmi důležitá. Tady máme opravdu super a i poměrně mladý kolektiv. Samozřejmě by měl být poctivý a hlavně vyrovnaný, setkáme se s různými mimořádnými událostmi, takže trpělivost a sebeovládání jsou velkou výhodou. Podstatná je také vlastní iniciativa, kdo nechce nic dělat, ať sem asi nechodí. Já osobně si hodně zakládám na čistém svědomí a být dobrý člověk, na tom stavím celý svůj život.

Jak nejraději trávíte volný čas mimo službu? Stíháte ještě něco jiného, než bojová umění?
Když se zrovna nepřipravuji na závody, mám hodně rád auta. Vlastním dvě černá BMW, přičemž jedno z nich je veterán, taková má uloženka na důchod. Dále mám velkou rodinu a máme skvělé vztahy, scházíme se, když to jde, a provozujeme různé sportovní i společenské aktivity. Sport je můj život. Miluju lyže, jezdím na kole a na in-linech, běhám kvůli fyzičce, rád si také zaplavu nebo šnorchluju, baví mě všechny adrenalinové sporty. A opět jsem se po letech vrátil k fotbalu s klukama z vedlejší vesnice, když najdu čas.

Teď jsem v posledním ročníku bakalářského studia na Policejní akademii v Praze, takže volný čas věnuji momentálně hodně tomu. Píšu závěrečnou bakalářskou práci, takže trénování letos muselo jít trochu stranou. Jde o kombinované studium a mám ho schválené od ředitele krajského ředitelství, takže můžu pak mít i nějaké placené studijní volno na konci na zkouškové období, abych se mohl připravit, což je super benefit. Jsou tam pro mě zajímavé předměty, co se týče třeba kriminalistiky, nebo trestního práva, s čímž my tady pracujeme denně. Takže si člověk hodně rozšíří obzory a lépe pochopí některé souvislosti. Určitě budu mít s vysokou školou pak možnost dalšího kariérního růstu. Ale zatím mě to moc baví tady, kde jsem, a vyhovují mi i ty směny. Budu tady sloužit, dokud budu akční a plný energie.

A nakonec – co pro vás znamená samotné město Písek?
Jedním slovem, Písek je domov. Chci střežit tohle svoje město a pomáhat tady mým lidem.

Písek je pro Vojtu domov.