Od teorie k praxi. Tisková mluvčí hasičů už ví, jaké to je zachránit život

Popište situaci, při které jste musela zachraňovat život…
Stalo se to v pracovní den odpoledne, kdy jsem jela domů se synem. Přítel Tomáš domů přijel o pár minut dříve než já, takže on byl ten, na koho se sousedka dobouchala, že jí zkolaboval manžel. Tomáš duchapřítomně ihned zavolal záchranku a přesně podle pokynů položili souseda v bezvědomí na pevnou zem. To už jsem za nimi přiběhla já a prakticky ihned zahájila srdeční masáž.

Stalo se vám to poprvé nebo jste s první pomocí měla již zkušenosti?
Byla to moje první zkušenost, nikdy jsem se do podobné situace nedostala. Vzhledem k mému povolání jsem byla už u případů, kdy byla někomu poskytována první pomoc, kdy byl někdo resuscitován, ale nikdy jsem to nedělala já. Vždy na místě byli odborníci.

Věděla jste hned, co dělat?
Bylo to hrozně rychlé, ale to asi říkají pak všichni, kdo podobnou situaci zažijí… (s úsměvem). Ale musím přiznat, že se mi vybavily základní pokyny, co v těchto chvílích dělat, které do nás hustí na našich odborných kurzech. Tomáš mi pak tvrdil, že si nikdy nepřál víc, abych se už vrátila domů (s úsměvem). Věřil, že budu rozhodnější a hlavně si budu jistější v tom, co mám dělat. A asi to tak i bylo.

Můžete říct, že po tomto nakonec šťastném incidentu, jste si urovnala teoretické poznatky a víte přesně, jak je v praxi použít? Hodně lidí by možná v daném momentu propadlo strachu…
Je pravda, že dokud člověk nepřijde do situace, kdy musí nějak konat, tak si může teorii probírat zprava doleva a stejně si nebude jistý, jak by to v praxi dopadlo. A zkušenost je samozřejmě nade vše. Kdybych se do podobné situace dostala znovu, a to doufám, že už ne, tak už bych jasně věděla, co dělat. Zároveň dneska po zkušenosti tvrdím, že lidé se dělí do dvou skupin, a to na lidi, kteří se v extrémní situaci složí a nedají to. Nikdo jim to nemůže vyčítat, prostě takoví jsou. A pak na lidi, kteří nějak zapnou autopilota a něco dělají. Říkali jsme si pak s přítelem, že jsme rádi, že zřejmě patříme do té druhé skupiny.

Budete souhlasit, že pořádnou průpravou kurzu první pomoci by měl projít každý občan?
Myslím, že by to nebylo od věci. Existuje spousta případů, kdy lidé zkolabují na ulici, v obchodech a podobně a ostatní kolem nich chodí a vlastně se bojí pomoci, protože si nejsou jistí, co dělat. Mají třeba strach, že by mohli ještě víc ublížit. A přitom jde jen o to, dostat nějakou základní nalejvárnu a zkusit si třeba zrovna masáž na gumovém panákovi. Věřím tomu, že pak by se každému v té vypjaté situaci alespoň něco málo z té teorie vybavilo a třeba zrovna to by pomohlo zachránit život. A to je dobré, ne? (s úsměvem)