Budějcká Drbna přináší osmý díl seriálu, který vznikl ve spolupráci s historikem Janem Schinkem u příležitosti stoletého výročí republiky. Jaké proměny se ve městě za sto let odehrály? Nyní se zaměříme na pořádek v Českých Budějovicích.

S dalším čtvrtkem si můžete přečíst nový díl Drbny historičky. Jan Schinko se tentokrát vrátil k srpnovému létu 1968.

Ke každému čtvrtku už neodmyslitelně patří Drbna historička. A jinak tomu není ani dnes. Historik Jan Schinko se v dalším pokračování tohoto oblíbeného seriálu zaměřil na rok 1968. Tedy konkrétněji, na jaro 1968.

Ke každému čtvrtku už neodmyslitelně patří Drbna historička. A jinak tomu není ani dnes. Historik Jan Schinko se v dalším pokračování tohoto oblíbeného seriálu zaměřil na budějcký chudobinec. Za socialismu byl objekt hovorově nazýván radiák a v současné době tam sídlí část krajského úřadu. A také nechybí zmínka o ulici Boženy Němcové, kde budova stojí.

Přední mlýn, dnes Hotel Budweis, vypadal léta před rokem 1989 tak, že radnice a památkáři rok co rok netrpělivě vybízeli uživatele objektu, aby s ním konečně něco udělali. Ve mlýně byl usazen podnik Domácí potřeby a část využíval závod Nábytek. Ale bylo to marné. Domácí potřeby se úspěšně bránily, že tolik peněz na celkovou opravu nemají. V roce 1980 to již vypadlo nadějně. Na úrovni MěNV a ONV byl projednán a schválen plán oprav fasád Předního mlýna s termínem 1983.

Nedostatek potravin a jiného zboží se po válce v nové Československé republice odstraňoval pomalu. Po 28. říjnu 1918 se hlavně slavilo. Nenáviděné Rakousko, které způsobilo v každé obci a skoro v každé rodině nesmyslnou (z pohledu Rakouska asi smyslnou) válkou ztráty na životech, bylo najednou pryč a na úřadech se mluvilo česky. V nabyté svobodě chtěl najednou každý obchodovat a mít peníze. František Rada vzpomínal, že když někdo někde zvolal „Mám!“, hned se ozvalo „Koupím!“

Na snímku pořízeném před rokem 1912 je goticko-renesanční Wortnerův dům v ulici U Černé věže, který dnes patří Alšově jihočeské galerii. V domě v pravé části byl od roku 1860 výčep lihovin rodiny Wortnerů. Vlevo se střídaly různé živnosti, může se připomenout kartáčnictví U Scheicherů. V roce 1912 byly klenební segmenty na konzolách připomínající podloubí zastavěny komerčními portály. Vydržely až do roku 1988, kdy byly před připravovanou rekonstrukcí odstraněny. 

Na snímku pořízeném kolem 9. května 1959 stojí na prostranství ulic Novohradské a Žižkovy jezdecká socha Jana Žižky z Trocnova. Zatím na zemi. Podstavec byl přivezen ze Žižkova náměstí později. Původně byla tato socha odhalena před radnicí na Masarykově náměstí dne 6. října 1951 u příležitostí Dne Československé armády, a přitom bylo Masarykovo náměstí přejmenováno na Žižkovo.

Hradební věž na pravém břehu Malše se do konce 19. století uváděla jako věž Spilhaybl, zřejmě podle měšťana a purkmistra v roce 1466 George Spilhaybla, který vlastnil sousední dům. Potom převážil název Železná panna, který byl atraktivnější než Špilhajbl a zejména proto, že železná panna byl podle pověsti nástroj na mučení nešťastníků. Nástroj měl jakési paže opatřené bodly, které svíraly provinilce. Pacholek paže utahoval a písař zapisoval, co mučedník přiznává. Není to však doloženo. 

Do roku 1827 byla Biskupská ulice nenápadnou ulicí, která končila na vysoké hradbě a nazývalo se to tam V Koutě. Na nábřeží Malše se ani nechodilo, protože mezi vysokou hradbou a parkánovou hradbou byl prostor parkán, ve kterém bydlel městský kat. To byl nečistý člověk, čímž nemohl bydlet ve městě. Bydlel v baště Katovně (na místě bloku Savoye) a měl tam i malou zahrádku. Přes Malši byl most jen z Linecké brány. Situace se změnila po uvedení do provozu koňky.