Na Malši mezi mosty se shromáždilo nebývalé množství vorů asi před rokem 1930, poněvadž ještě nejsou regulované pravé břehy Malše. Není rozeznatelná posádka vorů, tudíž jestli vory jedou nebo jen parkují. Vory plavené po Malši byly užší než na Vltavě. Šířka kolísala mezi 2,5 až tři metry. U Červeného dvora se převazovaly na široké pět až šest metrů, takže na pohlednici by už měly mít šířku pro vody Vltavy. K Červenému dvoru a později nad Malák se po Malši plavila také polena. Na Vltavě byla polena zakázána v roce 1865. Nestačila se totiž usměrňovat a ohrožovala lodě.

Podle nejstaršího policejního „Seznamu zde místně se nacházejících automobilů a motocyklů“ z prosince 1919 se ve městě nacházelo 31 automobilů a 16 motocyklů. Počet rychle rostl tak, že pro přehlednost se uvádí, že ve 20. letech 20. století jezdilo ve městě plus mínus 200 automobilů. Postupně si automobily dělaly v ulicích, co chtěly. Nebyly velké havárie, většinou jen takové šťouchy, nebo auto jedné firmy spadlo do Mlýnské stoky, ale radnice musela rychlost omezit.

Když zvíkovský purkrabí rytíř Hýř (latinsky Hirzo) vyměřoval před rokem 1265 nové královské město, zvolil tři městské brány: na konci ulic Krajinské, Divadelní a Karla IV. Mělo to logiku, poněvadž budoucím městem měla procházet historická obchodní cesta Linec – Praha, která se do té doby soutoku Vltavy a Malše vyhýbala. Tak byly postaveny brány Pražská a Linecká. Na konci Karla IV. byla postavena brána Vídeňská (nazývala se také Svinenská). Cesta do Vídně byla poměrně klikatá. Až na začátku 19. století se z města postavila císařská silnice do Třeboně a dál do Vídně zvaná Rybářská, dnes část ve městě Rudolfovská.

Na rohu Hroznové a České v domě, který se dnes přestavuje, býval do roku 1904 hostinec U Fulínů. Původně to byla chvalná i nechvalná restaurace U Tyrola. Náplní a skladbou hostů se řadila mezi podniky ve městě s názvy Tripolis, Port Artur, Afrika, Zum blaue Donau a podobně.

Na dobové kresbě z let před rokem 1872 z archivu Arnošta Matschina je gotické náměstíčko na konci Hroznové ulice před Rybářskou bránou. Vpravo na rohu Panské stojí Stará rychta. Vlevo by následoval průchod na Piaristické náměstí. Kdyby si krupaři a mlynáři nevydupali na radnici v roce 1872 zboření gotické hradby s vjezdem a gotické Rybářské věže, mohl by být tento kout města vhodný na zápis do UNESCO. Kromě Staré rychty všechno na kresbě bylo na přání majitelů Předního mlýna zlikvidováno. Dnes je tam také výtvarně hodnotný komunikační uzel, ale na zápis do UNESCO už to není a těžko bude.

Na snímku z archivu Arnošta Matschina je zachycena Panská ulice při pohledu z Hroznové. Podle reklamní tabulky na vlevo Staré rychtě „Vincenc Boček, krejčí“ byl snímek pořízen mezi roky 1904 a 1934, poněvadž v těchto letech Vincenc (také Čeněk) Boček v Panské šil. Ať už to bylo před 1. světovou válkou, nebo po ní, nedá se říci, vida domy na snímku, že by se režimy c. k. a ČSR o Panskou zajímaly, nebo že by se tam někdo z místních úřadů šel podívat.

Po 28. říjnu 1918 setrvávaly v nové Československé republice rakouské zákony. Aby to mělo právní rámec, vydal se první zákon, kterým se převzaly rakouské normy a pak postupně 18 nových zákonů. Ve stavebníci platily dlouho staré c. k. zákony. Zprvu to nevadilo, poněvadž hned po Velké válce se nestavělo. Nebyl materiál, chyběli lidi (v každé obci je pomník padlým).

Současně s novým vlakovým nádražím byla na konci roku 1908 zařízena v přízemí hlavní budovy nádražní restaurace. Na pohlednici s poštovním razítkem roku 1913 se tato secesní restaurace představuje. Podle dobových místních listů to byla největší a nejelegantnější restaurační místnost ve městě. Míra elegantnosti se dost dobře změřit nedá, velikost ano, ale nejsou se údaje, jak velké byly ve městě jiné restaurace.

Z objektů postavených kolem roku 1908 na pohlednici z období c. k. stojí vlevo již jen původní administrativní budova městské elektrárny na rohu Novohradské silnice a dnešní ulice Mánesovy, tehdy ještě neprůjezdné. Uprostřed je elektrárna s komínem. Vpravo vozovna tramvají. Parní elektrárna tehdy nijak město nezatěžovala, měla malý úlet popílku, poněvadž spalovala tříděný kvalitní ořech mostecký.

Třída Na Sadech (dříve také Sadová a Tyršova) je v úseku od Lannovky přes Mariánské náměstí do Husovky poněkud klikatá. Byla v půdorysu ještě hranatější, ale časem se rohy u polikliniky sever a u Rudolfovské zaoblily. Třída vede po okraji někdejšího barokního opevnění města, které se skládalo ze trojbokých a pětibokých ravelinů. Za opevněním směrem do města byl ještě hradební příkop a vnější hradba. Následovala Mlýnská stoka a vnitřní vysoká hradba zpevněná věžemi a baštami.