Budějcké dopravní tanečky očima čtenáře Drbny

Největším problémem Českých Budějovic je doprava - kdo pronese tuto větu, tak asi nenajde mnoho oponentů. Přesto se mi v poslední době zdá, že vedení města nevěnuje tomuto tématu takovou pozornost, jakou by si zasloužilo.

Budějcká Drbna zveřejnila před několika dny článek o situaci na Senovážném náměstí, před pár týdny v zastupitelské anketě pak názory náměstkyně primátora Ivany Popelové. Paní Popelová uvedla, že v jiných městech jsou problémy s dopravou obdobné.

ČTĚTE TAKÉ: Budějcké zastupitelstvo v poločase - 5. díl

Nevím, jestli nás paní náměstkyně chtěla uchlácholit, ale rád bych ji upozornil, že jiná jihočeská či česká města mají už dávno vybudované obchvaty a mnohdy jsou napojena na dálniční síť.

České Budějovice jsou také druhé v republice co do počtu aut na obyvatele - o to je neexistence obchvatů, o dálnici ani nemluvě, horší. Tohle všechno občané vědí a nenechají se opít rohlíkem. A krátce po anketě píše Budějcká Drbna o situaci na Senovážném náměstí...

ČTĚTE TAKÉ: Město řeší krizovou křižovatku na Senovážném náměstí

Jistě, velké dopravní stavby se nedají vybudovat jenom z městských prostředků. Přesto by se toho dalo postavit dost - jenže to by v městské pokladně nesměly chybět prostředky utracené za nesmyslné akce. Statisíce za koncepce kultury, miliony za opravy nově koupené budovy pro divadlo, desítky milionů za plánované bourání sportovní haly.

Pokud bychom to všechno sečetli, tak bychom dostali sumu, která by mohla alespoň menší část dopravní situace vyřešit. Spojovací komunikace pro dálniční obchvat bude město muset vybudovat, a pokud se bude plýtvat dál, tak k nim povede pohodlná, ale zrádná cestička: dluhy.

V roce 2010 asi každý volič očekával, že dopravní plánování získá koncepci, podle které se bude řadu let postupovat a bude mít reálné výsledky. Čeho jsme se však dočkali? Místo soustavné práce se radnice raději zabývá detaily, které dopravu nevyřeší a ještě mnoha občanům pořádně zvednou adrenalin.

Typickým příkladem je zavádění preferenčních pruhů pro MHD na Senovážném náměstí. Vedení radnice nepochopilo, že snížení počtu pruhů pro auta přinese ohromné kolony v centru města.

Samozřejmě uznávám, že nikdo nemůže být odborníkem na vše, i když od náměstkyně pro dopravu bychom nějakou fundovanost očekávat mohli. Když však odbornost chybí, tak se politik musí obrátit na odborníky, kteří funkčnost řešení dopravy zajistí.

Nemělo by proto docházet k situacím, kdy je ve městě spuštěn projekt, který sklidí bouři nevole, takže je velmi záhy zrušen. Právě tohle se stalo preferenčním pruhům - po slavnostním zavedení se budou pruhy měnit a možná i rušit, protože se rozhodně neosvědčily. Jejich koncepce by byla správná ve chvíli, kdy by větší část automobilové dopravy byla vyvedena obchvatem z města, a pro auta by stačil menší počet pruhů.

Radniční „vyhlášení války“ automobilům v centru považuji za scestné. Tohle všechno ale mělo vedení radnice vědět dopředu a ne to testovat na lidech. Práce metodou „pokus-omyl“ má k profesionálnímu vedení města opravdu hodně daleko, zvlášť, když „pokusnými králíky“ jsou občané, řidiči, chodci, cyklisté.

Zároveň jsme opět svědky typického radničního jevu - po bouři nevole se tam náhle názor změnil o 180 stupňů. Čtenáři si ještě budou pamatovat na dění okolo projektu takzvané Jižní spojky, který byl po velkých protestech zrušen, nebo události kolem Jihočeského motocyklového muzea v Solnici, které chtěl Juraj Thoma zavřít. Na nátlak veřejného mínění se tak nestalo.

Dokud nebude mít budějcká doprava koncepci, tak budou všechny diskuse pouhým mlácením prázdné slámy. Někdo hudebně nadaný by potom mohl složit i Budějcký radniční tanec - kroky by byly takto: jeden krok vpřed, tři kroky vzad, otočka a pak už jen přešlapování na místě.

Nevím jak vy, ale já takhle tancovat nechci a nebudu!

Napsal Petr Lamač