I v novém roce pokračuje pravidelný seriál Drbna historička. První lednový čtvrtek se Jan Schinko věnuje především domu č. 5 na západní straně náměstí Přemysla Otakara II. Mohutná stavba toho nejvíce zažila především v době socialistického Československa.
Na západní straně náměstí pohledově směrem ke Krajinské přibližně po roce 1912 jde poměrně hodně lidí. Nemají nákupní tašky, ani tašky se svačinou a kafem do práce, jsou slušně oblečeni, dámy se vyzbrojily velkoplošnými klobouky. Vůbec je to přehlídka svátečních klobouků, z čehož lze usoudit, že fotograf tenkrát zachytil korzování v neděli dopoledne. Podle pamětníků na této straně náměstí bývalo korzo profesorské. Odpovídá to, poněvadž vojáci a služky mívali korzo na severní straně náměstí (vojsko čítalo ve městě až 2500 maníků), kde si různě něco sjednávali.
Na třípatrovém domě č. 5 vlevo signalizují nápisy, co důležitého se v domě nachází. Dole knihkupectví L. E. Hansen, v patře Piano Etablissement (znalci a frajeři to četli etablismá) a nahoře Modes Robes Ida Blum. Knihkupectví Ludolfa Emila Hansena sídlilo v domě až do roku 1945. Jinak v období 1. republiky sídlily v domě jiné firmy. Může se připomenout krejčovský závod Karla Kakušky. Karel Kakuška mladší, dnes již také zesnulý, znal na náměstí každý dům, vždy vzpomínal, ze kterého domu voněla pražená káva, kde cukrárna a odkud drogerie nebo lékárna.
Ludolf Emil Hansen z Lipska (1813 - 1875) založil v domě knihkupectví už v roce 1855. V živnosti pokračoval jeho syn a vnuk. Obchodovali také s obrazy, zařídili antikvariát, půjčovnu knih, založili vydavatelství a nakladatelství (také vydali několik knih českých) a podobně. Za německé okupace, přesněji od roku 1939, mělo knihkupectví Hansen pověst velmi nechvalnou. V březnu 1947 byl knihkupec Ludolf Hansen, tehdy devětapadesátiletý, odsouzen k 25 letům vězení za činnost ve formaci SS, ve Freikorpsu a motor formaci NSKR navazující na činnost NSDAP a za přípravu příchodu německé armády do města a převzetí veřejné správy.
Současný pohled. Foto: Dominik Svoboda
V roce 1948 sídlily v bývalém Hansenově domě filiálka redakce Svobodného slova, filiálka a. s. Melantrich, krajský a okresní sekretariát Čsl. strany socialistické, společnost ARS - umělecká výstavní síň a úřadovny Ústřední školy dělnické. Po stažení železné opony v roce 1950 se redakce a instituce v domě zase vyměnily. Přišla Jihočeská pravda a krajská redakce Rudého práva, nakladatelství a později krajská redakce televize. Svobodné slovo se přestěhovalo na roh Hroznové a Krajinské, kde v roce 1989 odvážně vysílalo z amplionu do ulice, poněkud tiše, ale za velkého ohlasu, známý Jakešův projev, ve kterém si posteskl, že je jako kůl v plotě.
Dole v přízemí byl zařízen obchod Supraphon. Držel se léta i po rekonstrukci domu na Vydavatelství Vltava v roce 1993. Supraphon měl do podloubí dva ampliony, z nichž bylo slyšet, co si zákazník uvnitř přehrával, když si chtěl koupit konkrétní gramodesku. Na chodníku se postávalo, podupávalo do rytmu a poslouchalo jako na koncertě. Podstatou toho zájmu bylo, že zákazník si nepřehrával politicky angažované písně, ale to, co se mu líbilo.
Dům č. 5 je spojen s etapou socialismu, tribunami a mohutnou výzdobou při řadě 1. májů, výročí osvobození, sjezdů KSČ, 25. únorů, 28, říjnů, 7. listopadů, narození a úmrtí Lenina a jiných událostí. Na tribuně se trapně tísnilo až 200 politiků. Zdálo by se, že jich bylo více než lidí na náměstí, ale nebylo. Na náměstí bylo údajně až 66 tisíc lidí. Ve třetím patře v prostředním okně měl stanoviště politruk, který pomocí praporků uděloval pokyny důstojníkům dole. Když mávnul, ozvalo se za chvíli například: „Hurá!“
Dům za ověnčené tribuny a nepříčetně časté politické oslavy nemohl. V případě, že nebylo kulatých výročí, slavilo se za mír. Když byl živ Stalin, razil že mír vybojujeme, budeme-li ho držet ve vlastních rukou. Naštěstí to nestačil realizovat.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
I já souhlasím s p. Řehořem, poslední dva odstavce jsou dost zbyte´čné, tím spíš, že se netýkají domu ale jen prostoru náměstí před ním. Ti kdo chodili na oslavy si tribunu jistě pamatují (a jestli stála před tím nebo jiným domem je jim asi jedno) a ostaním je to jistě fuk. Je dobré že se vzpomene kdo v domě měl firmu, i to že to byl třeba nadšený fanda nácků, to njistě k historii domu patří, ale to že si na náměstí mimo dům komouši zbudovali hnízdo na mávání myslím s domem souvislost nemá.
Nevážená pani Balaková, nevím o tom, že bych se s Váma znal a tak tykání z Vaší strany je naprosto nevhodné. O důvěrnostech na konci Vašeho výplodu nemluvě. Vypovídá to jen o Vaší agresivitě. Nežil jsem v té době a tak mě zajímá kde co bylo a jak vypadalo. To je hodnota dokumentu a ne osobní názory.
Jaka agitka agente Řehoři? Co to tu plácáte? Taková byla prostě doba, politruci, důstojníci, prapory, Lenin, Stalin!!! Vy jste žil kde? Vás režim asi vyslal do neutrálního Švýcarska, ne?! Ty moulo.
Rád čtu tahle vyprávění o starých časech v Budějcích, co kde bylo a podobně, ale mohu říci, že bych se v článcích pana Schinka obešel bez nepříčetně častých taky informací rázu posledních dvou odstavců. Neuškodilo by méně politické agitace, řečeno slovy pana J. Schinka :-)
Organizace se jmenovala NSKK (nikoli NSKR) což je zkratka "Nationalsozialistisches Kraftfahrkorps" sloužil jako služba pro NSDAP a také pro výcvik řidičů. Později za války i k týlovým službám armády. rozpuštěn byl v Norimberském procesu a zakázán.
