Snímek z roku 2007 ukazuje pohodu na pravém břehu slepého ramene Malše, před Hotelem Klika. K tomu byl později v Předním mlýně otevřen Hotel Budweis s velkou předzahrádkou, čímž vznikl výtvarně hodnotný komunikační prostor pod gotickými objekty.
Měřítkem pohody, hledě také na občerstvení, může být to, že v dobrém počasí je na slepém rameni stále plno a u klandru jsou opřená kola. Nebo také to, že někteří hosté žoviálně natáhnou nohy skoro až do cyklistické vozovky.
Slepé rameno Malše zde není úplně slepé. Má technický proplach do Mlýnské stoky. Po roce 1990 se v místech ukončení slepého ramena u Předního mlýna zvažovaly či dokonce plánovaly různé atrakce. Nejprve zde měla být zřízena umělecká kovárna, potom obnovena gotická Rybářská brána, nakonec vybudován zvedací most na Sokolský ostrov a přístaviště lodí. Inženýrská firma BAHA připravila studii na postavení Rybářské brány. Nic z toho se ale nerealizovalo (zájem byl, ale nikdo to nechtěl platit).
Mezitím byl zbořen patrový domek, ve kterém bydlely slečny Zákostelecké a jeden čas i Lída Rakušanová, která když navštíví město, nocuje u Kliky. Současně byla zbořena i část neudržované parkánové zdi, s čímž byly problémy u místních úřadů. Parkánová zeď totiž měla mít svou hodnotu. To ano, měla, ale je to na diskusi. Je lepší vyhlodaná neudržovaná zeď, nebo živý restaurant Klika sdružující našince i cizince? Analogicky, je v Praze lepší koňský trh s historickou koňskou bránou, nebo Václavák s Národním muzeem?
Od roku 1930 je za klášterem v korytě slepého ramene, konkrétně před hotelem a restaurací Klika, voda Malše. Do roku 1930 tudy ale tekla Vltava, která u biskupské zahrady přibírala Malši. Zlom nastal v srpnu 1930, kdy byl rozebrán pevný přepadový jez u Valchy (za dnešní všesportovní halou, Valcha tam stále je), čímž Vltava začala téci přímo k novému Jiráskovu bubnovému jezu. Vltava poklesla o jeden a půl metru. Dne 12. listopadu 1930 byly prvně spuštěny bubny, takže hladina Vltavy nabrala dnešní výšku a zaplnilo se slepé rameno za klášterem.
S regulací Vltavy a Malše byly, z důvodu odstranění povodní ve městě, potíže. Klub za staré Budějovice měl za vedení Adolfa Trägera k regulaci řek podle projektu inženýrů Jiráska a Trilče značné výhrady. Na situaci měl Klub dobrý reálný pohled, o čemž svědčí fakt, že i přes pozdější přehrady Lipno a Římov, které zadržely kvanta vody a zmírnily následky povodně, se v srpnu 2002 dostala Malše a Vltava až na náměstí ke kašně. Samson stojí na malém kopečku, a jako ostrůvek řekám odolal.
Regulace řek se připravovala již od velkých povodní v letech 1888 a 1890. Kolem roku 1893 se začal přetřásat takzvaný Hackův územní plán (ředitel stavebního úřadu na radnici), který uvažoval o zasypání celého koryta Vltavy za klášterem. Proto má také gymnázium v České ulici „zadek“ do České a hlavní průčelí a vchod dnes nelogicky u slepého ramene. Hackův územák vyvolal odpor a nerealizoval se. Ani po roce 1918 za nové republiky nechtěli obyvatelé Budějc přijít o vodu za klášterem.
Slepé rameno Malše je sice kompromis, ale alespoň něco. Město má největší potenciál právě ve vodních tocích. Vzniknul tam výjimečný vodní kout, který po roce 1990 doplnily služby na břehu. To se naposled podařilo před rokem 1946, kdy zde bylo přírodní kluziště HC Stadionu s tribunami a občerstvením (2000 diváků, prodávaly se horké kaštany, kterými si diváci v kapse zahřívali ruce). Jen by se dnes mohlo slepé rameno občas propláchnout.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
