neděle 17. listopadu 2019 Mahulena

DRBNA HISTORIČKA: Za klášterem se bílilo prádlo a řeku sjížděli voraři

Na pohlednici pořízení před rokem 1930 zachytil fotograf zákoutí města, kde se v klidu bílí, máchá a suší prádlo, zastaví se chlápek na kole a s druhým probírá, jak jde život. Pohlednice má název „Partie u zadního mlýna“. Asi autor pohlednice nebyl z Budějc.

Našinec tehdy věděl a snad i ví, že zadní mlýn je trochu jinde, stál na Mlýnské stoce. Ještě stojí, ale Mlýnská stoka, kde bývalo mlýnské kolo, je asi o 1,5 metru níž. Na Vltavě stál Přední mlýn (nacházel by se vlevo) a vpravo je vidět část Malého mlýna. Za klášterem totiž tekla Vltava jen s malým objemem Malše.

Vpravo sedí u bílení prádla obsluha, která se bílení příliš nevěnuje. Přitom při bílení se musí prádlo kropit, aby nezaschlo. Za lávkou máchá ve Vltavě hospodyňka prádlo. Zbaví se tím sraženého mýdla. Máchalo se také v neckách, kdy se přidávala šmolka. Ovzduší ve 20. letech 20. století bylo s dnešním nesrovnatelné. Tedy srovnatelné bylo, ale bílit prádlo by dnes nešlo. Možná ani na Starém bělidle.

Na lávce zcela vlevo zatěžkává konstrukci lávky odložený mlýnský kámen. Lávka se musela při průjezdu vorů natočit mimo. Vory, které tudy propluly, měly značnou hybnost. Vrátný na voru troubil, aby na pravém břehu, kam se pramen vorů řítil, případné zde vyskytující se osoby utekly. Jen jednou pod Zelenou ratolestí máchala hospodyňka prádlo. Nedbala, nebo neslyšela a vory ji smetly jako hračku. Zemřela v nemocnici. Voraři se jako učedníci učili, že vor se na fleku zastavit nedá.

Na panoramatu města od západu vyniká monumentální rozměr gotického klášterního kostela Panny Marie a zadní štít pozdně gotické sýpky (solnice) s hlavním průčelím na Piaristickém náměstí. Méně nápadná je gotická hradební bašta zvaná polygonální. Dům s polovalbou přiléhající v baště, ve kterém bydleli Drazdíků a patrový dům s pultovou střechou slečen Zákosteleckých byly postaveny v 19. století na parkánu. Do toho času byla hradební bašta v přízemí průchozí.

Na zadním štítu solnice je k vidění jedna maska, do Piaristického náměstí tři masky či obličeje. Podle pověsti by upředu mohli být výtvarně zpracováni tři loupežnici, které neohrožená sestra Luisa zavřela v sakristii. Ale není jasné, kdo je ten čtvrtý na zadním štítu solnice. Asi komplic, nebo to vůbec nejsou loupežníci, ale například radní.

Lávka na pohlednici vedla z Hroznové na malý ostrov v řečišti Vltavy, který od Sokolského strova odděloval dlouhý jez. Na Sokolský ostrov (dříve Schnarcherův) vedl jen brod. Řeholní bratři sklízeli na ostrově seno. Od roku 1930 je za klášterem jen slepé rameno Malše. Po roce 2002, kdy se v srpnu 2002 napřed Malše a pak Vltava dostaly až na náměstí, se diskutuje (každý zasvěceně), co dělat, aby se podobná povodeň jako v roce 2002 do města nedostala.

Vltava na náměstí kolem Samsona (ten to ustál, poněvadž stojí na kopečku) je však až následek něčeho. Je třeba jednat s Vltavou a Malší ještě daleko před městem. Pytlovat břehy, kdy už se k nám valí vody ze Šumavy a z Novohradských hor, je pozdě. Rytíř Hýř, když před rokem 1265 vyměřoval Budějce, upravil řeky tak, aby chránily město před nepřítelem, nepočítal s vodou pětistoletou.  

Z poetického úhlu pohledu jsou pro město obě řeky jako rodinné stříbro. Občas se dnes zaváhá, jestli udělat za klášterem slepé rameno bylo dobré. Klub za staré Budějovice a jeho předseda profesor Adolf Träger  byli proti tomu, slovně bojovali, ale byli přehlasováni.

Autoři

Štítky historie, České Budějovice, solnice, Vltava, Malše, povodně, mlýn

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.