Budějcká Drbna přináší osmý díl seriálu, který vznikl ve spolupráci s historikem Janem Schinkem u příležitosti stoletého výročí republiky. Jaké proměny se ve městě za sto let odehrály? Nyní se zaměříme na pořádek v Českých Budějovicích.
Noví zastupitelé města po roce 1918 obdrželi z války město trochu v nepořádku. Za války byla skutečně bída, ve většině rodin někdo ve válce padl, každý den se shánělo, co se dalo, takže na pořádek ve městě nezbyl čas ani síla. Navíc po 28. říjnu 1918 se zase pořád oslavoval pád Rakouska – Uherska, což bylo pochopitelné, až Jihočeské listy připomenuly, že by se také mohlo opět pracovat. Radnice začala usměrňovat odvoz odpadu z domovních žump. Nebylo již možné během dne vyvážet žumpy, jak se „medařům“ zachtělo a vyvážet za Plzeňskou zastávku.
Dále začala radnice bojovat proti větrání prachovek z oken do ulic. To dělaly služebné a hospodyně ve velkém. Napřed se to omlouvalo tím, že jsou to služky z venkova, kde větraly prachovky nebo vyklepávaly polštáře z oken, pod kterými byla zahrada, nebo hnojiště. Nakonec v roce 1923 vydala radnice zákaz větrání peřin v oknech, vyklepávání polštářů, koberců, prostěradel a prachovek do ulic. Dohlížely na to službu konající policejní hlídky. Při přistižení pachatelky se udělovala pokuta ve výši od pěti do padesáti korun. V případě nedobytnosti této částky následovalo vězení v rozsahu od šesti hodin do dvou dnů. Škoda, že není statistika, kdo zaplatil a kdo „seděl“.
Značné problémy byly se znečišťováním Mlýnské stoky. V lednu 1928 nařídil policejní úřad v této věci strážníkům konat. Radnice vydala nařízení: „Odhazování různých odpadků, sypání popele, jakož i jakékoliv znečišťování Mlýnské a Dobrovodské stoky, bude stráží bezpečnosti stíháno a proti původcům zavede se příslušné trestní stíhání.“ Do Mlýnské stoky v úseku kolem sadů házeli lidé z nábřeží prakticky všechno. Služebné měly své místo, kam sypaly celou zimu popel. Podle místních listů tam vznikaly kopečky, zpevněné jiným pevným odpadem, které voda nebrala. Za nejznámější odpad v Mlýnské stoce (to však bylo až kolem roku 1950) se považuje základní kámen divadla z roku 1945. Ležel tam několik let.
Stráž bezpečnosti také hlídala podle nařízení, kdo odhazuje vajgly, ale s tím nebylo tolik práce, poněvadž se vajgly za války, po válce, za krize a tad dále. sbíraly. Frajeři nechtěli viditelně vajgly sbírat, proto měli hůlku s napichovátkem. Naštosovali sloupec vajglů, doma to rozebrali, vytřídili dobrý tabák a ukroutili si zadarmo několik cigaret. Koupili si jen cigaretové papírky nebo dutinky.
Mlýnská stoka, původně Mlýnský potok na Senovážném náměstí po proudu. Foto: archiv Jana Schinka
Mlýnská stoka byla čistá od Velkého jezu až na Senovážné, kde byla široká a podle dobových fotografií se tam plavili koně. Nad tímto úsekem se vodou z Mlýnské stoky bílilo prádlo a bylo čisté (přidávala se šmolka). Podle sčítání domácích zvířat zdejší policií na dožádání statistického úřadu bylo v roce 1925 ve městě (bez Čtyř Dvorů, Rožnova, Vrbného a tak dále) 499 koní, 541 koz, 356 krav, 35 volů, 7 ovcí, 597 prasat, 314 králíků, 6911 slepic a 338 kohoutů.
Po ulicích chodili hlavně koně, méně potahoví voli. Koně problémy nedělali. Jednak na náměstí musel stojící kůň mít pod ocasem vak na „koblihy“ a za druhé za 1. republiky a ještě poté byly koňské koblihy takřka zbožím. Nezůstávaly ležet. Dávaly se do pařeniště. Když by někde chvíli ležely, likvidovali je chocholouši, protože kůň nestrávil semínka. U volů to bylo horší, nedělají koblihy, ale placky. Radnice na to měla dobré metaře. Nebylo to nijak hanlivé zaměstnání. Metař byl obecní zřízenec a prácí měl jistou. Před metařem se neodvážil odhodit papírek ani nevycválaný výrostek.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
